Rok se velmi rychle blíží svému konci a nastává adventní čas. Pojďme si zpříjemnit poslední dny letošního roku, jak jinak než při geocachingu, a načerpejme energii do dalších dnů procházkou v pěkné přírodě.
Tento biltemový adventní kalendář je vánočním dárkem od ownerů: angieborg, janek.s, jirca76, klickon, LordSolfernus, marfi70, montaznicek a trendy80.
Děkujeme reviewerovi Ricovi za vstřícnost a pomoc při přípravě a publikaci celé série.
Dovolujeme si Vás pozvat na náš adventní kalendář, kdy každý den otevřeme jedno okénko, v němž se objeví malá část typického vánočního symbolu, který se nám celý odkryje na Štědrý den. Pojďme si společně přiblížit tradiční vánoční zvyky a obyčeje v některých zemích světa a vstupme do mystiky nadcházejícího vánočního času.
Kešky biltemového adventního kalendáře jsou pohodové, nenáročné mysterky, nacházející se v přírodě poblíž vrchu Dubovka s nadmořskou výškou 500 metrů.
Nezapomeňte si z každé kešky opsat bonusové číslo, může se Vám na konci putování hodit (bonusová čísla se mohou v keškách opakovat).
Nejezděte prosím mimo zpevněné komunikace a svá geovozidla zanechte na doporučeném parkovišti.
Krásné prožití adventního času, vánočních svátků, hodně zdraví, spokojenosti, pohody a mnoho kešek v novém roce přejí owneři biltemové série Vánoční hvězda AK 2020.
Vánoce v Dánsku
Dánové jsou národ, který si vánoční čas vyloženě užívá. Symbolem dánských svátků je zelený adventní věnec se 4 bílými svíčkami. Jakmile se rozsvítí první svíce, startuje to pravé vánoční veselí. Lidé chodí na večírky, na společenské večeře a různé návštěvy. Podle jedné staré dánské tradice musí návštěva z domu odcházet plně nasycena, aby zůstalo blaho v domě. Proto každá hospodyňka má stále připravené sladkosti, sladké i slané pečivo. V prvním adventním týdnu starosta Kodaně rozsvítí hlavní strom jako dar pro všechny obyvatele Dánska od norských sousedů.
V rámci adventu děti do zhruba dvanácti let dostávají dárky každé ráno, kdy najdou v ponožkách nějakou drobnost. Za to dávají večer skřítkům misku ovesné kaše, aby ji ráno našli záhadně prázdnou.
Další pěknou tradicí jsou „julekalender“, jakási obdoba českých večerníčků, ale s vánoční tématikou. Jde o televizní seriál o 24 dílech, kdy vyvrcholení a zároveň poslední díl nastává na Štědrý den a děj se většinou točí kolem toho, že nějaká záporná nadpřirozená postava se snaží zničit Vánoce. Kladným hrdinům se samozřejmě podaří vše na poslední chvíli zachránit. Ačkoli byly tyto „vánoční kalendáře“ původně zaměřeny na dětské publikum, staly se tak populárními, že dnes se už advent neobejde též bez alternativy pro dospělé.
Ve Skandinávii nefunguje jmenný kalendář ani dny svatých, a tak neslaví sv. Mikuláše. Mají tam však jinou tradici, a to slavnost svaté Lucie, tzv. „Luciafest“, mající kořeny již v pohanských dobách. Děti ve školách nacvičují krátké scénky a písně, a v polovině prosince vše prezentují na slavnosti, na kterou jsou pozváni rodiče a příbuzní.
Svátky Dánové nazývají „jul“. Je to vlastně velmi zvláštní pojmenování, srovnáme-li anglosaské Christmas, čili Kristovu mši, nebo i české Vánoce či německé Weihnachten, tedy svatou noc. Když totiž přišlo v 8. až 9. století na Sever křesťanství a lidé se dověděli o zrození Krista, byly pohanské zvyky ještě tak silné a živé, že lidé pouze posunuli velké slavnosti Slunovratu na zimní datum – jméno však zachovali. „Jól“, v moderní dánštině „jul“. Také toho, kdo nosí dárky, si Dánové přizpůsobili podle svého. Říkají mu „julemand“, tedy vánoční muž, a jako by z oka vypadl Santa Clausovi. Také jezdí na saních tažených soby a také bydlí na severním pólu, snad jen s tím rozdílem, že tam s ním žije i „julemor“ (maminka) a „julebørn“ (děti).
Mezi nejrozšířenější vánoční cukroví patří „vanillekrans“ – vanilkové věnečky, nebo „klejner“ – sušenky ze zázvorového těsta, něco na způsob českých perníčků (na Islandu jsou z mletého lišejníku).
Tradičním druhem stromků je tu smrk nebo jedle, tyto dva druhy se také v běžné dánštině nazývají „juletræ“, zkrátka vánoční stromy. Na stromeček se věší malé kornoutky naplněné sladkostmi. Zásoby se průběžně doplňují, takže pokaždé, když procházíte kolem stromečku, můžete si zamlsat. Stromečky se dekorují dánskými vlaječkami, které jsou zavěšené na provázku a tvoří jakýsi řetěz. Dánové mají ke své vlajce úplně jiný vztah než my, používá se při všech možných rodinných událostech, narozeninách, křtinách, svatbách či pohřbech. Použití „Dannebrogu“ je definováno nepsanými pravidly, např. vlajka se nikdy nesmí dotknout země (jinak dánská říše padne), nebo nesmí být vyvěšena po setmění (protože to potom vzdáváte hold ďáblu).
Na Štědrý den se lidé nepostí, neexistuje nic podobného českému „zlatému prasátku“. Snídaně se odehrává v rodinném kruhu, ale jinak na ní není nic svátečního. To, co se v dánských rodinách běžně snídá, je na stole i v tento den: ovesné vločky na všechny způsoby a jiné cereálie, plátky celozrnného chleba s různými druhy salámů, sýrů či paštik a bílý chléb, Po většinu dne se pak lidé navštěvují a předávají si dárky, které disciplinovaně rozbalují až večer. Nejde jen o méně či více vzdálené příbuzné, ale také o přátele a kamarády.
Ve Skandinávii je přátelství velmi úzký svazek, který z našich přátel činí téměř členy rodiny. Lidé se mohou na druhého spolehnout a ačkoli to může znít trochu nadneseně, svůj vztah si hýčkají a upevňují. Proto se také Vánoce neposuzují jen jako svátek rodinný, ale jako slavnost všech lidí, kterým na sobě navzájem záleží.
Ve většině rodin se jako hlavní chod podává kachna s nádivkou, brambory a červené zelí. Jako tradiční dezert, mající zcela zvláštní význam, je podávána mandlová rýže. Jedná se o jakousi rýžovou kaši se smetanou, do které se zamíchá mnoho mandlových úlomků a pouze jedna celá mandle. Kaše se jí za studena, většinou s polevou z višní. Po večeři se rozdávají dárky a tancuje se kolem stromečku. Celý Štědrý den končí kolem půlnoci, kdy se ještě pije trochu vína. Chodit na půlnoční zvykem není, a tak se jde spát.
(čerpáno z webu novinky.cz a severskelisty.cz)
