Skip to content

<

Otmar Riedl

A cache by patka a didius.falco Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 10/25/2020
Difficulty:
2.5 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size:   regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Otmar Riedl

* 12. září 1914 Kroměříž – † 10. října 1994 Holešov

voják, příslušník československé zahraniční armády a příslušník výsadku Benjamin

Na výpisu z matriky pro kroměřížské předměstí Bělidla (Kroměříž – Panny Marie, roky 1907–1916) můžete vidět, že se Otmar Riedl narodil 12. září 1914 v domě č.p. 313 v ulici Bílanské trávníky.

Otec Otmar (16.11.1882 - 2.7.1955) pracoval jako ošetřovatel v Zemském léčebném ústavu císaře Františka Josefa I. (dnešní Psychiatrická nemocnice v Kroměříži) a matka Anna rozená Hradilová (17.11.1895 - 6.3.1962) byla v domácnosti. Podle oddávací knihy pro předměstí Bělidla (Kroměříž – Panny Marie, roky 1896–1929) uzavřeli spolu sňatek 11. listopadu 1913. Jako bydliště ženicha je uváděn pavilon XVII. B Zemského léčebného ústavu a bydliště nevěsty Hlávkova ulice 13.

Dne 27. prosince 1915 se narodil Otmarův mladší bratr Josef. Jako místo narození je uváděna Hlávkova ulice 313.

Tři roky, tři matriční zápisy, tři různé adresy:

  • listopad 1913 Hlávkova 313
  • září 1914 Bílanské trávníky 313
  • prosinec 1915 Hlávkova 13

Přesto se jedná o stejný dům ve stejné ulici. V mapě z roku 1915 je to ulice Hlávkova, pojmenovaná po architektu, stavebním podnikateli, politikovi a mecenáši Josefu Hlávkovi (1831 – 1908). V letech 1953-1992 se jmenovala ulice Bedřicha Engelse. Dům postavila v roce 1909 stavební podnikatelka Hedvika Rýdlová a dne 2.8.1910 jej koupili rodiče Otmarovi maminky Anny František a Amálie Hradilovi. Dne 25.3.1923 zemřela Amálie Hradilová a její polovici zdědil vdovec František, který dům 29.1.1926 odstoupil Marii Hradilové za 14 000,- Kč.

Dobová mapa lokality vám upřesní polohu rodného domu a možná vám i pomůže najít mrtvou schránku.

Rodiče Otmara Riedla i rodiče jeho matky Anny jsou pohřbeni na kroměřížském hřbitově.

Otmar Riedl byl první, kdo z první vlny výsadků organizovaných zvláštní skupinou "D", známou i jako "Skupina ZÚ" (zvláštních úkolů) MNO v Londýně odletěl s kurýrním úkolem z Anglie směr Protektorát Čechy a Morava. Byl první, kdo vyskočil z letadla a první, kdo vinou navigace seskočil úplně někde jinde. Informace o prvním výsadku s krycím názvem Operace Benjamin můžete získat při odlovu kešky GC24FQT, případně si pročíst část válečných vzpomínek Otmara Riedla, jak je zaznamenal holešovský prozaik, romanopisec, redaktor a autor literatury faktu o odbojovém hnutí Miroslav Neumann (*3. 6. 1921 - †24. 11. 2009):

Po ukončení aktivní vojenské služby v roce 1938 jsem se jako absolvent Baťovy školy práce hlásil o práci na obchodním zahraničním úseku ve Zlíně. Byl jsem přijat a poslán s několika mládenci do jednotlivých prodejen naší firmy v Jugoslávii. Po vypuknutí II. světové války a později v průběhu bojů v Jugoslávii jsem s několika dalšími vlastenci uprchl přes Řecko a Turecko do Bejrutu. Zde jsme nastoupili na loď, se kterou jsme o vánočních svátcích přistáli v Marseille. Odtud jsme dojeli do Agde, kde byl pro Čechoslováky zřízen výcvikový tábor. Z nás pak byly sestaveny tři pluky, které se po skončení výcviku a závěrečné slavnostní přehlídce přesunuly na frontu. Ocitli jsme se přímo v centru těžkých bojů, kde perfektně vyzbrojená armáda Wehrmachtu dávala Francouzům "na frak". Vázla dodávka munice i proviantu. Všude panoval zmatek, znásobený útoky Luftwaffe, nacistických pancéřů a zrádné "páté kolony". Navzdory hrdinství a sebeobětování našich vojáků jsme ustupovali až k řece Loiře, kde jsme udrželi svěřený úsek víc než dva dny a umožnili velké části francouzské armády se zachránit na druhém břehu. Avšak nacistická vojska se dostala přes řeku na jiných úsecích a tak jsme byli donuceni ustoupit i my. Naprosto vyčerpaní jsme dorazili do francouzského přístavu Séte a na poslední chvíli se nalodili na egyptskou loď Ab El Farak. Ta nás dopravila do Liverpoolu. Odtud jsme vlakem přejeli do kempu československých vojáků v zámku Cholmondeley. Po zotavení a převlečení do nových anglických uniforem nám tady začal i nový život. Mnoho z nás, hlavně bývalých letců, se hlásilo k letectvu a po krátkém přeškolení se přímo zapojilo do letecké bitvy o Británii. Než jsem se mohl rozmyslet, kam se přihlásím, byl jsem povolán na táborové velitelství, kde na mě čekali pracovníci II. zpravodajského oddělení plukovníka Moravce - kpt. Šuster a mjr. Paleček. Tázali se mne, zda bych se nechtěl vrátit do vlasti a provést tam určený úkol. Když jsem souhlasil, pozvali mne do Londýna, kde jsem absolvoval speciální výcvik. Zde jsem zažil několik těžkých náletů Luftwaffe. Obdivoval jsem se zdejším obyvatelům, kteří dokázali v těchto nelidských podmínkách nejen žít, ale ještě pracovat. Pak jsem byl seznámen se svým posláním. Těsně před odletem jsem byl pozván do kanceláře prezidenta E. Beneše. Ten mne laskavě přijal a diktoval mi své poselství domácímu odboji. Počátkem dubna 1941 mne posadili do letadla a kpt. Šuster mi předal krystaly pro vysílačku a udělil poslední pokyny. Po vysazení na ploše Křečhoř u Kolína jsem se měl přesunout do Prahy a prostřednictvím pracovníka vinohradské spořitelny navázat spojení s tamější ilegální organizací. V důsledku špatného počasí a omylem navigátora jsem byl vysazen na neznámém místě. Snažil jsem se zjistit, kde se vlastně nacházím. Teprve až jsem dorazil k opuštěnému seníku jsem z německý psané vyhlášky vyčetl, že se nacházím na území bývalého Rakouska v okrese Landek. Krystaly s batohem jsem ukryl pod můstkem horského potoka a po jeho proudu jsem se vydal hledat nějakou samotu. Jakmile jsem vycházel z lesa, padl jsem přímo do rukou financů, kteří mne zadrželi a v nejbližší vesnici předali četníkům. Na jejich stanici jsem byl podroben výslechu, ale předstíral jsem, že nerozumím německy. Proto poslali pro tlumočníka. Než se dostavil, získal jsem čas, abych si vymyslil legendu, která by odpovídala situaci. Vypovídal jsem v tom smyslu, že jsem byl od počátku války zaměstnán v prodejně firmy Baťa v Jugoslávii. Pracovní i finanční podmínky se tam v poslední době zhoršily tak, že jsem se chtěl vrátit domů. Protože mne nechtěli pustit, utekl jsem a při přecházení hranice zabloudil. Uvedl jsem adresu firmy Baťa ve Zlíně a svých rodičů v Protektorátu. Zřejmě tyto údaje si ověřili a dostal jsem se před soud v Landshutu. Za nedovolené překročení hranice mne odsoudili na tři měsíce. Po odpykání trestu mne eskortovali na hranice do Břeclavi, odkud mne převzali čeští četníci a "šupem" dovezli do mé rodné obce. Tady se mne ujal obecní tajemník ing. Zikmund, který mi vystavil potřebné doklady, včetně potravinových lístků. Vedoucí osobního oddělení fy Baťa ve Zlíně pan Vycoudilík mne poslal do prodejny v Českých Budějovicích, abych zmizel zlínskému gestapu z očí. Cestou tam jsem se zastavil v Praze a navštívil vinohradskou spořitelnu. V její hale jsem se smluveným časopisem v ruce čekal marně celé dopoledne, ale nikdo za mnou nepřišel. Způsobilo to zřejmě zpoždění o tři měsíce, strávené ve vězení. Nastoupil jsem do zaměstnání a mé další pokusy o navázání spojení skončily nezdarem. Pak bylo vyhlášeno 1. stanné právo a po Heydrichově smrti další. V rozhlase a na nárožích, polepených vyhláškami, byly denně oznamovány dlouhé řady jmen popravených pomocníků parašutistů i dalších vlastenců. V nejistotě i obavách před odhalením jsem prožil nekonečné dny. V závěru války se mi konečně podařilo vstoupit do místní ilegální organizace a v jejich řadách se účastnit osvobozeneckých bojů. V květnu 1945 jsem se na Ministerstvu národní obrany setkal s majorem Palečkem, který byl notně překvapen, protože mne v Londýně považovali za mrtvého. Byl velice rád, protože jsem byl ze všech parašutistů, posílaných do vlasti v letech 1941 až 1943 jediný, který to přežil.

Otmar Riedl byl 16. října 1990 jmenován podplukovníkem v záloze. Zemřel v Holešově 10. října 1996 a byl pochován na místním hřbitově.

Zdroje :

  • MZA Brno: Výpisy z matrik pro kroměřížské předměstí Bělidla
  • PEŘINKA František Vácslav, Dějiny města Kroměříže; Kroměříž: Obecní rada města Kroměříže 1913
  • Týdeník Kroměřížska 4.5.1995: Vzpomínka na pplk. v záloze Otmara RIEDLA - Miroslav Neumann Holešov
  • WIKIPEDIE: Stránky věnované Otmaru Riedlovi a Operaci Benjamin

Keš

Na úvodních souřadnicích nic nehledejte. K nalezení mrtvé schránky musíte v listingu najít některou z možných variant řešení. Ano opět je jich několik.

Additional Hints (Decrypt)

NIX TNF

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.