Krátké putování k zajímavé tajemnosti, které ve zjednodušené formě připomíná ownerovo sedmileté hledání tohoto místa.
Lépe přijít za světla a dobré viditelnosti.
Už ani nepočítáš, kolikrát jsi tady, v Tyře, kvůli tomu šutráku byl. Ano, od roku 2013, kdy jsi jej poprvé spatřil na fotce v třinecké hvězdárně, jsi už zkusil mnohé z tipů, které poskytlo těch pár veřejně dostupných zdrojů. Obcházel jsi vyvýšené pahorky, málem jsi už zamířil s dlouhou tyčí do okolí, abys zjistil, kde se sluneční paprsky při jarní rovnodennosti opírají s největší intenzitou ...ale bohužel, všechno marno.
Tak dnes možná už poslední pokus. Děti potřebují najíst, žena počítá večery, kdys nebyl doma, a vyčítá, kolik už jsi utratil za staré mapy, buzoly a další nezbytnosti. Tak dobrá, dnes naposled, a to jen díky malému nakopnutí od starého dobrého přítele, který dal naději, poskytl další z mnoha vodítek, jenže upřímně - kolikrát už to takhle skončilo bez výsledku ?
Jaký je tedy dnešní plán ? Parkuješ na konci Tyry na parkovišti, zamykáš auto a jdeš. Ale kam ? Přesně, jak přítel říkal - zaměř se na cosi modrého hned vedle nedaleké autobusové zastávky, kde najdeš kameny hodně zajímavých tvarů. Jedním nedočkavým skokem jsi tam a nestačíš se divit. Vtipálek, ten přítel ! Nechal ses nachytat. Kameny jsou sice tři, mají opravu krásné geometrické tvary, skoro jako květináče, jen bohužel, jde o jasné dílo lidských rukou. Jde to betony. Ach jo ! Z "kamenů" trčí železné tyče a na nich číslované krabičky. Jsi zklamaný, jen mimoděk si poznačíš nejvyšší číslo uvedené zepředu žlutou barvou ... a jdeš. Ale kam ?
Je ti mizerně, zbytečná byla tahle cesta. Už z toho blázníš a najednou vidíš kameny všude, kam se podíváš. Všude jen kamínky, kameny, šutry, skály. Potřebuješ si pročistit hlavu, co se projít třeba na Javorový ? Tak jo, bereš z auta batoh a v mžiku stojíš na mostě přes říčku Tyru. Mysl pořád nepracuje tak, jak by měla. Koukáš z mostu vlevo dolů do řeky, a ani nevnímáš, že tam protéká voda, zaostříš na prostor přímo pod mostem, kde najednou vidíš snad dvacet, třicet šutráků s délkou přes metr a výškou něco kolem půlmetru. Ne, to už stačilo, takhle to dál nejde .. Stop ! Promneš si oči, zhluboka dýcháš a znovu koukneš dolů. Už je ti líp, směješ se tomu, co jsi před chvílí ve sé fantazii viděl, už je svět v pořádku - třicet šutrů se tam skutečně neválí, ani dvacet, je jich mnohem míň. Pro jitsotu si skutečný počet zapisuješ do notýsku a kráčíš dál.
Ujdeš jen pár kroků - a co to - zase snad smyslů šálení ? Vlevo Vedle silnice je položeno několik velkých kamenů, jeden z nich připomíná slona, další snad myš s velikýma ušima, prohlížíš je pečlivě jeden po druhém, to už je taková úchylka .. ale ne, ani jeden z nich nebude tím, který hledáš. Jak už máš ve zvyku, poznačíš si jejich počet. Z toho nečekaného setkání jsi zas ve střehu, rozhlížíš se všude kolem, a najednou srdce začne být v divokém rytmu. Něco vidíš. Sice špatně, je to dost daleko odsud, chtělo by to možná dalekohled, ale zdá se, že by to mohlo být ono. Něco modrého. Možná nějaké trubky. Vzpomínáš si na slova přítele a navíc zjišťuješ zajímavou věc. Když stojíš na té straně silnice, u které jsou uloženy kameny, tak to modré vidíš. Když uděláš dva kroky na druhou stranu silnice, nevidíš to. Platí to od prvního kamene až po ten poslední - jejich tajmená síla se začíná projevovat.
Už neváháš - co když to je konečně správný cíl a přítel měl pravdu - běžíš k tomu modrému a najednou je jasné, kam dál. Už jsi tu. U modrých trubek sice na chvíli zaváháš, ale je jasné, že musíš kolem nich doleva. Úzká asfaltová cestička je nadějí, ke které se teď upínáš. Jednou dvakrát se zaklikatí, ale netrvá to dlouho a už vidíš po pravici další výrazný kámen - vypadá dobře, ale ani tohle nebude on, přesto cítíš, že někde tady bude i ten, který už léta hledáš... Všimneš si že mlčenlivý solitér v trávě vedle tebe má své ochránce v podobě blízkých stromů, malý jehličnatý a vedle něj pár listnáčů v tomhle počtu - že by zas nějaká symbolika ?
Rozhlédneš se pořádně kolem a užasneš. Na první pohled jsi to přehlédnul ! Směrem od právě nalezeného kamene k lesu vede skoro neznatelná cestička po hranici soukromé louky. Hurá po ní ! Dům obložený kachlíky máš přitom po své levé ruce. Vstupuješ do lesa a zjišťuješ, že najednou se cesta rozšiřuje a mírně stoupá. Teď už do kopce přímo běžíš, přesně sto dvacet kroků od vstupu do lesa, ani o jeden navíc. A teď vlevo hleď ! Už tu vystupuje z hustého porostu, majestátný a veliký. Je to on ? Prohlížíš jej ze všech stran a vzpomínáš na informace, které jsi o něm zjistil: býval obětním keltským kamenem, ta spousta kanálků sloužila k odtoku krve ? Anebo do vyhloubených jamek patří zasadit tyče, které ukážou denní dobu a poslouží jako sluneční hodiny ? Anebo jde o umění ? Oltář ? Zkoumáš důlky na jeho horní straně, napočítáš deset největších; dva jsou takové velikosti, že by se do nich vešel i tenisový míč, ty důlky nalevo jsou geometricky přesnější a urovnanější, naopak napravo to vypadá jako pokus o nějakou kresbu, tvořenou několika stejně velkými menšími důlky navzájem spojenými.
Paráda ! Jsi nadšený a fantazie pracuje, nezanechali snad poblíž Keltové i nějaké jiné bohatství, truhlu s pokladem ? Poprvé v životě použiješ GPS, kterou sis kdysi dávno pro tyhle účely pořídil, chvíli přemýšlíš nad jejím ovládáním, ale nakonec se podaří vyťukat souřadnice, které získáš ze známého keltského vzorce:
A - nejvyšší číslo u zastávky
B - počet kamenů v korytě
C - počet kamenů u silnice
D - počet listnáčů u kamene
E - počet důlků vpravo
N 49° 3(B+5).(2*D)(A/2)5 E 018° 3(C+2).(E+5)(C+1)4
Cestu od kamene si po pravé straně můžeš všimnout snad bývalého vstupu do svatyně.
Hodně štěstí a příjemnou procházku !