Hospodské "TéPětky"
🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺
Vítejte na naší hospodské T5 sérii. Připravili jsme pro Vás 9 keší, každou s jinou obtížností. Nikoliv samotným odlovem, ale luštěním. Všechny keše jsou uloženy tak, aby byly lovitelné širokým kačerstvem. Takže šedesátku lana si nechte doma, zase na druhou stranu žebřík se pronese 😉. Ano, naším cílem je udělat matrix dosažitelnějším a také nechceme, aby měly keše deset odlovů za rok.
🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺🍺
Karetní hra je hra, která se hraje s hracími kartami. Můžeme je rozdělit na klasické a moderní. Za klasické jsou považovány hry hrané s tradičními karetními listy (např. francouzské, známé též jako žolíkové). Je pro ně charakteristické, že jeden stejný balíček umožňuje hrát velké množství různých her. Oproti tomu moderní karetní hry představují jednu konkrétní hru a ve většině případů není možné hrát s jejich pomocí hry jiné (např. Bang!). Jako karetní hra se také někdy označuje balíček hracích karet.
Dopátrat se přesného původu karetních her není vůbec jednoduché, spíš by se dalo říct, že je to úkol nesplnitelný. Většina teorií umísťuje původ karet do Číny, vyskytují se však i názory, že karty vznikly v Indii, Japonsku, Koreji nebo snad v Persii. Ovšem první podložená zmínka o hraní karet pochází z Číny. Jak praví kroniky, hrál na Nový rok l. p. 969 (podle čínského kalendáře) císař Mu-tsung dominové karty se svými ženami. Nejednalo se tedy o karty, jak je známe dnes, avšak nešlo ani o domino.
Karty, které by se podobaly těm, které nám jsou dobře známé, se objevily až později. Písemné prameny uvádějí, že to bylo v roce 1120 a vznikly prý pro potěchu konkubín čínského císaře Séun-ho. Jednalo se o karty Kwan pai ze skupiny tzv. peněžních karet. Původně se pravděpodobně hrálo se skutečnými penězi, což dokládá i čínská encyklopedie z roku 1678, která dává rovnítko mezi karty a peníze Sung.
Za nejstarší zmínku o kartách v Evropě se považuje varování dominikánského řeholníka v Basileji před svody hříšné karetní hry z r. 1377. Nejstarší dochovanou evropskou sadou - mimochodem umělecky velmi zdařilou - je tzv. Stuttgartská karetní hra, která vznikla v l. 1427-31 na objednávku vášnivého lovce, vévody württemberského. K masovému rozšíření karetních her v Evropě přispěl v první řadě vynález knihtisku, který výrazně snížil jejich cenu.
V českých zemích dosáhly karty pravého rozmachu v době po husitské revoluci, kdy se lidé začínali navracet zpět ke světským zábavám. Na konci 15. století jsou tak hazardní hry jako karty a kostky vedle složitého šachu rozšířeny ve všech vrstvách obyvatelstva - od krále přes šlechtu až po městské či venkovské krčmy. Kněží se proti kartám ostře stavěli, a to jak katoličtí tak i utrakvističtí. V té době se hrály zpravidla jednoduché hry, jako flus, což byla obdoba dnešního oka či kvarteto, zvané strašák.
Jednadvacet (také oko bere, oko, jedenadvacet aj.) je známá karetní hra. Jde o českou modifikaci francouzské karetní hry vingt-et-un (v anglickém prostředí známo jako pontoon), z níž se vyvinuly také hry blackjack a baccarat.
Hraje se s mariášovými kartami a oproti blackjacku a baccaratu se liší v podstatě jen v počítání bodových hodnot. Jde o poměrně jednoduchou a rychlou karetní hru, a i proto byla a je poměrně oblíbená. Jednadvacet patří mezi tradiční české hry, hraje se často dodnes. Zejména v dřívějších dobách se velmi často hrála o peníze a byla jednou z nejoblíbenějších hazardních her v českém prostředí.
Hru může hrát v podstatě libovolný počet hráčů, jeden z nich je bankéř a rozdává – tato pozice se při hře většinou střídá podle dohodnutých pravidel (např. pokud se při hře vyskytne oko, stává se hráč, který ho měl, bankéřem, a podobně). Na začátku rozdá bankéř každému hráči i sobě dvě karty. Hráči kromě bankéře si karty prohlédnou a pokud chtějí, žádají ho o další, přičemž uzavírají s bankéřem výši sázky. V okamžiku, kdy už žádný hráč nechce další karty, odkryje své karty bankéř a rovněž si, pokud chce, přibírá karty. Poté všichni hráči odkryjí své karty a srovnají své součty bodových hodnot.
Cílem hry je dosáhnout kombinace karet s co nejvyšším součtem bodových hodnot – hráč, který má nejvyšší součet bodových hodnot vyhrává. Zároveň však souhrnná bodová hodnota karet v ruce hráče nesmí překročit číslo 21. Pokud tuto hodnotu překročí, hráč ohlásí, že je trop (či česky přes) a automaticky prohrává. Pokud bodová hodnota v ruce hráče bude přesně 21, jde o takzvané oko.
Bodové hodnoty karet jsou tyto: karty 7–10 si své hodnoty ponechávají, svršek a spodek mají hodnotu 1, král hodnotu 2 a eso hodnotu 11. Hráč, který má oko, získává od bankéře trojnásobek vsazené částky bez ohledu na karty ostatních hráčů. Speciálním případem je situace, kdy dostane hráč na samém začátku hry dvě esa; ta mají v takovém případě dohromady hodnotu 21 – této kombinaci se říká také „fojer“.
„Šantal“ – červená/srdcová sedma se počítá v různých variantách hry za 7, 10, 11 nebo 1, 7, 10, 11 podle toho jak se hráči hodí. Když se karta snímá/otáčí a hraje hráč s bankéřem na stejnou kartu platí pouze za hodnoty 10, 11.
Příklad hry: Hráč dostane jako první kartu kulovou devítku, následně kulového svrška. Bodová hodnota těchto karet je v součtu 10 a hráč si přeje další list. Dostává zelenou osmu a jeho celkový součet karet je 18. Rozhodne se neriskovat tažení další karty a hlásí stačí.
Bankéř začíná se žaludskou sedmou, ke které dostane červeného krále. Součet hodnot jeho karet je 9. Další kartou, kterou obdrží, je zelená desítka, čímž se dostane na celkový součet karet 19. Ani bankéř nechce riskovat dolíznutí karty nízké hodnoty (spodek, svršek nebo král) a hlásí 20 bere. Jelikož hráč této nebo vyšší bodové hodnoty nedosáhl, bankéř hru vyhrává.
Jak na keš?
Hledej v kartách.
Final Location N 49° 30.??? E 13° 17.???
Nezapomeňte si poznamenat bonusové číslo potřebné k odlovení keše "Plznička"!
Zdroj: wiki