Tato keš je obnovou keše Vodní díla MT, která byla zničena díky kůrovcové kalamitě a její následné likvidaci. Současně došlo k i revizi historických pramenů a díky výzkumným pracovníkům Moravskotřebovské literárně-historické, vlastivědné a lyžařské společnosti můžeme publikovat touto cestou žhavé novinky o jednoum z nejvýznamějších středočeských stavitelů vodních děl.
Josef Štěpánek Netolický (asi 1460–1538) byl jeden z nejznámějších českých rybníkářů. Zakládal či rozšiřoval rybníky ve východních Čechách (Žehuňský rybník) a na Třeboňsku, kde působil ve službách Rožmberků. Mezi jeho nejznámější díla patří Horusický, Opatovický, Velký Tisý a Kaňov. Za účelem zásobování rybníků čerstvou vodou vybudoval jedinečnou Zlatou stoku, která funguje do dnešních dnů. Uplatnil se také jako stavitel, navrhoval měšťanské domy a budoval opevnění Třeboně. Tolik Wikipedia, my však známe další unikátní události ze života této rybníkářské star.
V dubnu roku 1497 se Josef Štěpánek Netolický vydal na poslední kolaudační kontrolu Žehuňského rybníka, kde finišovaly stavební práce. Po úspěšném kolaudačním řízení a schválení stavby královským odborem výstavby městské rady Kutné Hory probíhala bujará oslava úspěšného dokončení stavby (Viz zápis v městské účetní knize libro maestro - hlavní kniha. Městská rada KH překvapivě používala podvojného účetnictví, které se do Čech dostalo v 15. století z Itálie.). Shodou okolností byla v zájezdním hostinci ubytována též výprava brněnské městské rady, která se vracela z exkurze na Staroměstské radnici, spojené se školením na téma Antidefenestrační prevence vyšších městských úředníků. A právě tady přišli Brněnští rekové na nápad postavit v údolí řeky Svratky přehradu a kontaktovali Josefa Štěpánka Netolického. Ten přijal nečekané pozvání do Brna, s tím že se do Třeboně vrátí tzv. jižní obchodní stezkou Starobrno – Budvar. A pak sehrála další osudová náhoda svoji roli. Namol zpitý vozka (2,89‰ při kontrole v 11:48 hodin dopoledne!) nesledoval cestu a místo údolím řeky Svitavy sjel s kopce směrem k obci Boršov u Moravské Třebové…
Tady, během tzv. urinabreak, přibližně na N 49°44.78547', E 16°35.67800' si Josef Štěpánek všiml malého mokřadu vlevo od cesty, z něhož vytékal poměrně vydatný pramen. Duše stavitele zaplesala, pohled přejel krajinou, a již se před očima objevila vize rybníka, dnes známého jako Horní Boršovský rybník (N 49°44.705', E 16°36.270').
Hned po příjezdu do centra obce zorganizoval základní přípravné práce a vydal se pak vyřídit úřední dokumentaci na stavební odbor moravskotřebovské radnice. Cestou bohužel povoz zapadl v bažinách na východním okraji Boršova, kde scenerii podobnou šumavským slatím vytvářely meandry říčky Třebůvky, v onom vlhkém a mokrém roce obzvláště průtokově nadnormální. Také bodavý hmyz Comaris Borseau byl postrachem lidí místních i cestujících. Ano, jedině více vody může pomoci, napadlo Štěpánka. Proto na souřadnicích N 49°44.94852', E 16°39.38073' Josef Štěpánek Netolický navrhl vybudovat sypanou hráz a močály prostě a jednoduše zaplavit. Dnes toto místo známe jako VD Moravská Třebová.
Bohužel Josef Štěpánek Netolický navštívil město v nejméně vhodném čase – právě vrcholily dny německo – slovenské kultury, o ubytování byla nouze, hostince plné, u kupců fronty….. Nakonec se mu podařilo sehnat ubytování v zájezdním hostinci U podkovy a vola v Udánkách. Zatímco čekal na rozhodnutí o stavebním povolení výše zmíněných vodních děl, procházel se z Udánek západním směrem k lesu za účelem sběru léčivých bylin, které sušil a jejich prodejem si doplňoval finanční prostředky na úhradu pobytu, protože nemilosrdný hostinský inkasoval hosty hned po ránu, dokud nepolevila kocovina. Jeho zkušenosti mu říkaly, že v této denní době je host nejméně odolný proti zaokrouhlení účtu a dalším přirážkám v rámci smluvních cen. Štěpánkovy vycházky vedly k projektu Starého Udáneckého rybníka. Dnes mají badatelé z Muzea MČ Udánky jasno: jakási prastará hráz na souřadnicích N 49°45.89670', E 16°37.70125' byla již před Netolickým, ale byl to on, kdo odhadl možný roční průtok a kdo navrhl zvýšení hráze a pročištění zvětšené nádrže.
Nakonec Josef Štěpánek Netolický vzdal čekání na rozhodnutí úřadů a přijal nabídku místního sedláka, a nechal se povozem odvézt pod Hřebeč, na místo dnešního mostu, na zastávku zrychleného dostavníku Olomouc – Svitavy – Havl. Brod – Pelhřimov – Jindřichův Hradec – Třeboň. Cestou k zastávce ale jeli zkratkou podél potoka, a v místě N 49°45.59023', E 16°37.46243' navrhl Josef Štěpánek postavit další, v pořadí čtvrté vodní dílo – Nový Udánecký rybník. Základní náčrt a parametry hráze, nemaje brk ani pergamen, vyryl nožem do staré kožené vesty, kterou věnoval sedlákovi a podle níž bylo později dílo realizováno. Vesta pak skončila v muzejních exponátech, dnes ji pod jménem Stará vesta naleznete v Městském muzeu, Oddělení přírody, čtvrté patro, křídlo Voda a vzduch, místnost 17 – Vodní díla. Doporučujeme i návštěvu sousední místnosti – Větry.
