Tato keš vznikla v projektu GEO VÝZVA - První vlna.
Tato keška Vás zavede do rodné vsi a k rodnému domu místního veselého rodáka. Československého vojáka a hrdiny – Josefa Valčíka.
Josef Valčík se narodil 2. listopadu 1914 ve Smolině. Tatínek byl Jan Valčík a maminka Veronika Valčíková. Měl sedm sourozenců - tři bratry a čtyři sestry (Alois, Emil, Terezie, Františka, Marie, Antonín, Ludmila). Rodina měla menší hospodářství, ale byla stejně chudá. Absolvoval tři třídy obecné a dva ročníky pokračovací školy ve Smolině a Lačnově, poté se vyučil koželuhem ve firmě Julia Matyáše ve Valašských Kloboukách. V letech 1934–1936 pracoval v Otrokovicích a Zlíně jako koželuh v Baťových závodech.
Vojenskou základní službu nastoupil 1. října 1936 u 22. pěšího pluku v Jičíně. Propuštěn do zálohy byl 15. března 1939. V té době měl už představu o odchodu do zahraničí. To uskutečnil v půlce roku 1939. Jde na Slovensko a tak zvanou Balkánskou cestou se dostane do Francie. Kde byl v březnu 1940 zařazen k čs. pěšímu pluku 2, s nímž prožil celé francouzské tažení.
Po pádu Francie se lodí Mohamed Ali al Kebir dostane do Anglie. Po absolvování školy pro rotmistry byl 27. září 1940 jmenován výkonným rotmistrem 1. roty. V roce 1941 se dobrovolně přihlásil k plnění zvláštních úkolů ve vlasti. Výcvik, během něhož byl vybrán jako zástupce velitele do výsadku SILVER A, byl ukončen 22. října 1941.
Úkolem paraskupiny SILVER A bylo zajištění rádiového spojení s Londýnem. K tomu byli vybaveni vysílačkou s krycím názvem Libuše.
Členové: velitel Alfréd Bartoš, Josef Valčík a radista Jiří Potůček.
Původně měla být skupina vysazena již v listopadu 1941, ale oba listopadové pokusy o výsadek selhaly. Ke třetímu pokusu SILVER A odstartoval 28. prosince 1941 z letiště RAF Newmarket v bombardéru Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) od 138. perutě RAF, který pilotoval F/O Ronald C. Hockey. S výsadkem letěly i skupiny ANTHROPOID a SILVER B. Seskok byl proveden po půlnoci 29. prosince 1941. Původně plánované místo výsadku SILVER A se nacházelo poblíž obce Vyžice u Chrudimi, avšak kvůli nepřesnosti navigace seskočili u 40 km vzdálených obcí Podmoky a Senice u Poděbrad. Josef Valčík, který seskakoval z letadla jako poslední, ztratil po seskoku kontakt s oběma zbývajícími členy svojí skupiny.
První člověk, za kterým se Valčík vydal, byl úředník městské spořitelny v Chrudimi František Burša. Ten byl však již v říjnu 1941 zatčen gestapem. Vydal se proto pěšky do Mikulovic, kde mu již pomohl dělník Adolf Švadlenka. Společně s ním, učitelem Josefem Janáčkem a řidičem Františkem Valentou se podařilo Valčíkovi ukrýt vysílačku a přijímač. Se svým velitelem Bartošem se setkal 31. prosince v Mikulovicích.
Protože SILVER A zahájil své působení na Pardubicku, Josef Valčík – doklady na jméno Miroslav Šolc - si zde našel práci v hotelu Veselka, kde ho odbojář hoteliér Arnošt Košťál zaměstnal jako číšníka. Hotel Veselka je hojně navštěvován gestapáky a tak mohl získávat informace. Dost často cestuje i mimo Pardubice.
Počátkem března 1942 zjistilo gestapo při pravidelné kontrole policejních přihlášek nesrovnalosti v kartě Miroslava Šolce. Úředníci navštívili hotel Veselka, kde však Valčíka nezastihli. Hoteliér Arnošt Košťál gestapu sdělil, že mu dal výpověď na hodinu kvůli absencím a rozbitým talířům. Gestapo po celém protektorátu rozeslalo Valčíkův popis. Proto musel Pardubice okamžitě opustit. Útěk mu pomohla naplánovat a zorganizovat učitelka Lidmila Malá. Skrýval se v několika vesnicích v okolí Pardubic (Dašice, Mnětice, Trnová) a 19. března odjel ke své rodině na Valašsko. Ve Valašských Kloboukách se setkal se zdejším kaplanem Františkem Borákem.
Dne 4. dubna odjel ze Smoliny do Prahy, kde se za pomoci Jana Zelenky - Hajského napojil na Adolfa Opálku – velitele všech výsadkářů v Praze.
Netušil, že koncem března gestapo zastřelilo Václava Morávka. Ten měl v tašce nové fotky Valčíka pro jeho novou falešnou průkazku.
Dne 25. dubna se účastnil operace Canonbury, nálet na Škodovku v Plzni. Spolu s Kubišem zapálil stoh na jedné straně Škodových závodů, zatímco na druhé straně oheň vznítili Adolf Opálka a Karel Čurda. Nálet se však nezdařil, neboť bomby byly svrženy mimo tovární zařízení.
Zda se zapojil do příprav na atentát, či ne, nevíme. Jisté je to, že v té době byl už hledaný.
Nakonec se dne 30.5.1942 společně s Janem Hrubým a Josefem Bublíkem dostává do krypty pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Praze. Zde onemocní.
16. 6. 1942 dojde Karel Čurda na gestapo a tam řekne, kdo spáchal atentát na Reinharda Heydricha.
Čurda se hned pokusil o sebevraždu, ale ta se mu nepodařila. Gestapo hned ví jakou cennost má a hned toho využije. Zlomený Čurda řekne vše. Jediné co neví je, kde jsou parašutisté.
Ale protože Čurda řekne všechny své přechovávatele, pro gestapo už není problém si zjistit ostatní.
Ve 4:10 18. června 1942 začali Němci kostel obkličovat. První výpad začal ve 4:15. Nejdříve první útočný oddíl, sestávající z asi 15 úředníků gestapa a esesmanů prohledal byt kostelníka, odkud pak vnikl do samotného kostela. Zde na kůru měli hlídku Opálka, Kubiš a Bublík, kteří záhy zahájili palbu. Obránci měli k dispozici jen pistole s omezeným množstvím munice. První výpad se nacistům nezdařil, měli dva lehce zraněné a nedokázali proniknout na emporu. Němci krátce nato začali do kostela střílet i z oken okolních budov, ale tato palba byla velmi brzy zastavena, neboť tím ohrožovali především vlastní lidi. Následovala vleklá přestřelka, kdy se parašutisté sporadickými výstřely bránili masivní palbě a vrhání granátů ze strany Němců. Útočníci nemohli vzhledem k omezenému prostoru plně využít svou početní převahu a oddíly, jež proti parašutistům posílali, čítaly maximálně do 20 členů. Odpor parašutistů byl zlomen až po dvou hodinách, kdy jim došly náboje. Opálka a Bublík si poslední náboj nechali pro sebe. Jan Kubiš vykrvácel na následky četných zranění. Došlo sice k pokusu dva z parašutistů zachránit v nemocnici (gestapo chtělo zajmout parašutisty pokud možno živé), ale jejich zranění byla neslučitelná se životem. Následně byli všichni tři položeni na chodník na rohu ulic Resslova a Václavská a gestapo je pomocí svědků (především Karla Čurdy) identifikovalo.
Němci ale zpočátku netušili, že se v kostele nachází parašutistů více. Na stopu je údajně přivedl objev čtvrtého obleku na empoře, který zjevně nepatřil nikomu z mrtvé trojice. Následoval nátlak na kaplana Vladimíra Petřeka a faráře Aloise Václava Čikla, kteří poté prozradili existenci krypty. Útočníci pak objevili malý otvor zakrytý deskou. Tudy se pokusili proniknout do podzemí, ale byli za cenu dvou zraněných odraženi. Následovaly pokusy o vyjednávání, kdy nacisté nutili zajaté duchovní, aby parašutisty přesvědčili se vzdát. Bezvýsledně. Němci pak do kostela přivedli i K. Čurdu, který údajně do krypty volal: „Kamarádi, vzdejte se! Nic se vám nestane! Mně se také nic nestalo.“ Parašutisté zareagovali palbou a na další výzvy odpovídali: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“
Malým větracím okénkem z ulice v západní části kostela Němci do krypty házeli granáty se slzným plynem, ale parašutisté je vyhazovali ven a přidali dokonce i improvizované molotovovy koktejly. Následovala německá palba do okénka, která však byla záhy zastavena. Poté se Němci pokusili za pomoci protektorátních hasičů parašutisty vyplavit. Obránci však hadice díky dřevěnému žebříku vystrkávali zpátky na ulici a pálili po vojácích. Nakonec jim jeden z hasičů žebřík vytáhl. Nyní již nic nebránilo v zaplavení krypty. Voda však stoupala mnohem pomaleji, než si Němci představovali a zaplavování bylo nakonec zastaveno.
Rozhodující akce se připravovala uvnitř kostela. V oblasti zazděného starého vchodu do krypty byl pomocí výbušnin proražen další vchod. Ještě předtím, než Němci provedli výpad skrze tento nově vzniklý otvor, ozvalo se z krypty několik výstřelů. Boj v kryptě skončil stejně jako boj v horní části kostela: parašutisté si poslední náboj nechali pro sebe. Všichni čtyři parašutisté - Valčík, Švarc, Hrubý a Gabčík - byli vytaženi před kostel k identifikaci.
Protože gestapo vítězoslavně ihned vytáhlo mrtvé parašutisty před kostel, není známo, ve kterých místech krypty Gabčík, Valčík, Hrubý a Švarc zemřeli.
V patologickém ústavu pak těla pitvala dvojice německých lékařů, kteří dostali rozkazem uřezat mrtvým parašutistům hlavy. Pak si nacisté totožnost odbojářů definitivně potvrdili – k identifikaci hlav si nechali předvolat příbuzné.
Ostatků se však nacisté ani po identifikaci nezbavili. Těla parašutistů měla sloužit jako pomůcka k výuce německých studentů v anatomickém ústavu. Odřezané hlavy pak po válce chtěli vystavit jako trofeje v policejním muzeu. Těla jsou hozeny do jámy na Ďáblickém hřbitově.
Že si je nacisté skutečně uchovávali, prozrazuje fotografie, kterou v Ústavu soudního lékařství vyfotografoval český policista. Ve vitríně ovšem byly vystaveny jen lebky Jaroslava Švarce, Adolfa Opálky, Josefů Bublíka a Valčíka a Jana Hrubého. Hlavy Gabčíka a Kubiše uchované v lihu si prý Němci střežili a měli je mít zamčené v pitevně.
Na konci války jsou lebky a hlavy odvezeny. Nikdo neví, kde jsou.
Bohužel i život Valčíkovy rodiny spěl k tragickému konci. Valčíka a jeho rodinu zřejmě udal jeden z obyvatel Valašských Klobouk.
V pondělí 15. a úterý 16. června začalo zatýkání, gestapo ze Smoliny odvezlo:
- rodiče Jana (* 1880) a Veroniku (* 1888) roz. Betíková
- svobodné sourozence Antonína (* 1919) a Ludmilu (* 1923)
- sestru Terezii Beňovou (* 1912) s manželem Janem (* 1908) (zatčeni ve Smolině)
- sestru Marii Kolaříkovou (* 1917) s manželem Josefem (* 1914) (zatčeni v Křekově
- sestru Františku Sívkovou (* 1911) s manželem Františkem (* 1910) (zatčeni v Střelné)
- bratra Aloise Valčíka (* 1908) s ženou Annou (* 1907) roz. Změlíkovou (zatčeni v Lipině)
- bratra Emil Valčíka (* 1909) s ženou Annou (* 1911) roz. Ležákovou (zatčeni v Brně)
14 členů členů jeho rodiny bylo zatčeno gestapem a transportováno do koncentračního tábora Mauthausen, kde bylo 13 z nich popraveno ihned po příjezdu 24.října 1942. Těhotná Valčíkova sestra Františka byla od rodiny oddělena a po porodu syna byla popravena v pankrácké věznici 26.ledna 1943. Syn a jeho tři sourozenci byli adoptováni, po popravených zůstalo celkem patnáct sirotků.
Čest jejich památce!
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Val%C4%8D%C3%ADk a vlastní bádání
A SOUČASNĚ ZA VELKÉ PODPORY A POMOCI ZAKLÁDAJÍCÍHO KAČERA TÉTO VÝZVY
DIDIUS.FALCO
DĚKUJI MOCKRÁT!!!
JAK NA KEŠ
Na 1. stage zjisti číslo domu (AB), kde dříve stával rodný dům Josefa Valčíka.
Na 2. stage na infotabuli najdi: Dovolenka, kterou dostal v Anglii Josef Valčík od DE. prosince 1940 do 2. F. 19GH.
Poté dosaď do vzorce:
N 49°0 (E+G-D). (B+E-F) (B+D+F+G) (A-F+H)
E 017°5 (A+B+E-G+H). (E+F) (A+B+D+F) (D+H)