Rád bych Vás pozval do míst, kde se narodil, vyrůstal a prožil mládí Vojtěch Lukaštík.
Byl to československý voják a příslušník výsadkové skupiny INTRANSITIVE.
Narodil se dne 11. července 1921 svobodné mamince Anně Lukaštíkové. Otec zemřel krátce po synově narození. Matka se později provdala, z manželství vzešly dvě děti Lída a Anna Kočvarovi.
Obecnou školu a dva ročníky měšťanské školy Vojtěch absolvoval v Chropyni. Poté se začal učit strojním zámečníkem, učení nedokončil a dále se živil v různých pomocných zaměstnáních. Na základní vojenskou službu nestihl nastoupit.
Po okupaci českých zemí odešel v červenci 1939 do Polska, kde se přihlásil k čs. jednotce v Krakowě. Odtud zamířil na lodi Chrobrý do Francie, kde nejprve vstoupil do cizinecké legie, s níž byl odeslán do Tunisu. Zde si ale moc dlouho nepobyl. Hned v září 1939 byl začleněn do československých jednotek v Agde a byl zařazen do 10. roty 1. pěšího pluku 1. československé pěší divize, v jejichž řadách se zúčastnil bojů o Francii. Vyznamenal se v bojích na Loiře. Na egyptské lodi Rod el Farag přeplul 26. června 1940 do Velké Británie. Zde byl začleněn do 3. roty 1. pěšího praporu 1. československé smíšené brigády. 1. února 1941 byl povýšen na desátníka a v červenci téhož roku se dobrovolně přihlásil k výcviku pro zvláštní operace. Od 17. července 1941 do 5. ledna 1942 absolvoval parakurz a doplňující výcvik.
Poté byl přidělen k paraskupině INTRANSITIVE.
Výsadek tvořili nadpor. Václav Kindl, četař Bohuslav Grabovský a desátník Vojtěch Lukaštík. Úkolem výsadku bylo poškodit rafinérii minerálních olejů v Kolíně a další sabotážní a destrukční úkoly.
Skupina byla vysazena spolu se skupinou TIN 29.dubna 1942 nedaleko osady Padrť na Rožmitálsku. Bohužel, seskok provázela od počátku smůla. Rozptyl doskoku obou skupin byl příliš velký a většina parašutistů se nesešla. Des. Lukaštík narazil jen na těžce zraněného rtn. Ludvíka Cupala z TINu, který se při doskoku vážně poranil o pařez a dopravil ho nejprve k ošetření do Rokycan a poté k jeho příbuzným do Velehradu na Slovácku. Lukaštík krycím jménem Vojtěch Bříza se po krátkém pobytu na Moravě vydal na smluvenou adresu do Bernartic, kde se setkal s Grabovským. Krátkou dobu zde zůstal. V Bernarticích však došlo k zatýkání gestapem. Po tomto zatýkání se skupina rozpadla a Lukaštík se vrátil zpět na Moravu.
Nejprve se ubytoval v Chropyni u tety Filomény Rozsypalové v chudých poměrech vagónové kolonie. Odtamtud se přestěhoval k mamince do Popovic. Nejtěžší období prožívali parašutisté a vlastně celý národ v období heydrichiády, kdy nacisté řádili jako zběsilí. Tehdy se přesunul Lukaštík do lesů v Chřibech, kde si vybudoval úkryt. Na podzim roku 1942 se seznámil s Ludmilou Remešovou z Jankovic, která do prostoru, v němž byl úkryt, chodila na trávu. Ta mu donášela jídlo, obstarávala spojení s rodinou i s Cupalem na Velehradě. Protože vztahy osmnáctileté Ludmily Remešové s Lukaštíkem se údajně velmi brzy staly více než důvěrnými, přestěhoval se parašutista do úkrytu v domě Remešových v Jankovicích.
Následně se pak Lukaštík spojil s Cupalem. Oba kamarádi se sešli na Velehradě, hovořili o svých dalších perspektivách a rozhodli se pokračovat v sabotážní činnosti. Chtěli se zaměřit hlavně na železnici. K tomu však nezbytně potřebovali výbušniny.
Ty měly být zakopány v lese u Věšína, kde je po seskoku ukryli, ale spojka již na uvedeném místě nic nenašla. Nezbývalo, než si výbušniny opatřit jiným způsobem. Podařilo se to v poměrně krátké době. Strýc L. Remešové, měl před válkou v provozu lom a po jeho zastavení mu nějaké výbušniny zbyly. Koncem srpna je dal Lukaštíkovi.
Chladná noc 18. září 1942. Na náspu trati mezi Moravským Pískem a Uherským Hradištěm jeden muž tiše pokládá pod koleje balíček s výbušninami, zatímco o kus dál ho jistí jeho kamarád. Ještě poslední kontrola, zda vše je tak, jak je na výcviku podomácku vyráběných výbušnin a nástrah ve Skotsku jejich instruktoři učili. A oba stíny mizí ve tmě.
Ano, tak nějak tato sabotáže asi proběhla, i když její přesný průběh se už nikdy nedozvíme. Oba parašutisté i většina jejich domácích spolupracovníků totiž válku nepřežili. Co naopak lze rekonstruovat zcela přesně, je to, co vzápětí následovalo. Brzy ráno, těsně před příjezdem německého vlaku, objevil náhodně nálož kolemjdoucí pochůzkář. Bohužel to nebyl jako oni vlastenec a tak místo toho, aby dělal, že nic nevidí, pokusil se výbušnou nálož zneškodnit. V souladu se spravedlností byl za svou zradu na místě potrestán. Exploze mu utrhla obě ruce. Bohužel, vlak se podařilo ještě před explozí kolejí zastavit.
Vojtěch byl na zábavě s L. Remešovou v sousední obci Traplice. Shodou okolností na této taneční zábavě byla i jedna dívka z Popovic. Ta Vojtu dobře znala a vše doma řekla. Její otec to poté udal na gestapu. Protože gestapo rovněž zjistilo, s kým tam Lukaštík byl, tak mělo jednoduchou cestu.
Gestapáci se do Jankovic okamžitě vypravili. Dorazili tam pozdě večer. Zastavili se nejprve u starosty a ten jim musel ukázat dům Remešových. Obklíčili ho a část jich vtrhla dovnitř. Při první zběžné prohlídce v domě nikoho nenašli. Teprve při podrobnějším průzkumu jednotlivých místností nalezli papírovou stěnu s dřevěným rámem, za níž byl parašutista ukryt. Lukaštík neměl z úkrytu žádný nouzový východ a navíc bohužel právě spal. Vzbudil se, až když na něj gestapák Supparitsch posvítil baterkou, a na výzvu dal ruce vzhůru. Další rozkaz zněl, aby vyšel ven, ale to bylo s rukama nad hlavou těžko proveditelné. A tak mu šel gestapák Lindenthal pomoci. Sotva se přiblížil, vytrhl Lukaštík z úkrytu pod polštářem pistoli a vystřelil, bohužel však cíl minul. Výstřely z pistolí gestapáků byly přesnější. Jedna kulka zasáhla parašutistu do hlavy a druhá do prsou. Obě rány byly smrtelné. K této události došlo 8. ledna 1943.
Gestapo u něj našlo jen prázdnou zbraň, náhradní výbušnou nálož a 19.090 protektorátních korun.
______________________________________________________________________________________________________
Vratmě se ale zpět do doby Vojtěchova dětství a představme si fiktivní příběh, který se klidně mohl stát.
Tak jako každý kluk, i Vojtěch si rád hrál na stopaře. Jednou takhle seděl na schůdku přede dveřmi rodného domu, když si v dálce všiml podivného pána s velkým batohem na zádech. Stál uprostřed náměstí a cosi si tam prohlížel. Pak se náhle podíval směrem k jeho domu a rychlou chůzí se k němi také vydal. Vojtěch se trochu přikrčil a čekal, co se bude dít. Nedělo se nic, muž jen v zamyšlení prošel okolo, směrem k zámku a Vojtěch se rozhodl že se za ním potají vydá. Šouravým krokem se vydal v jeho stopách, ale když muž hned na první křižovatce náhle dobočil doprava, musel se rozběhnout, aby mu nezmizel z očí. Tak tak doběhl k odbočce, aby si ještě stačil všimnout, že tajemný muž další křižovatku prošel rovně. "Kam tam chce jít?" pomyslel si Vojtěch. "Vždyť tam cesta končí a je tam potok. Nebo že by potok zkusil přejít po té tenké lávce?" Ano, prošel! Tož rychle za ním. Muž došel k další křižovatce a začal se rozhlžet, jakoby přemítal, kudy jít. Po levé straně cesty za křižovatkou jej očividně zaujal podivný dům, který nemá střechu. Pak se ale vydal na opačnou stranu - doprava a rychlými kroky mířil k parčíku. Zde odbočil doleva a kousek šel parkem, ale po cca 100 metrech muž vstoupil na hlavní cestu. Toho se Vojtěch trochu lekl, na cestu měl totiž zákaz vstupovat, ale zvědavost mu nedala a rozhodl se, že půjde dál. Jen se pečlivě rozhlédl na všechny strany, zda nepojede nějaký koňský povoz a nebo ta nová auta. Po této cestě, naštěstí, muž nešel dlouho a hned za mostem odbočil vpravo na polní cestu vedoucí podél vodního toku. Tady se to Vojtěchovi líbilo. Konečně se mohl maskovat za stromy a schovávat se v trávě. Takto plíživě došel až k zajímavému místu, kde by někdy v budoucnu mohla stát informační cedule. Tady se chvíli zdržel a muže pozoroval z povzdálí. Ten, náhle, ve vzdálenosti cca 170 m zmizel ve křoví. Vojtěch z dálky neviděl co se tam dělo, ale když se po chvíli muž z křoví vynořil, měl prázdný batoh.
"Co to tam jenom dělal?" - pomyslel si a šel se na místo podívat.
No a vy můžete jít s ním.
Zdroj: wiky,obec Popovice a hlavně autor projektu didius.falco
https://jednotky.webnode.cz/ceske-paraskupiny/operace-intransitive/
