LVT (A)-1 Aligator
Americká výsadková vozidla LVT a LVT(A) Alligator
(LVT : Landing Vehicle Tracked, angl. překl. - výsadkové vozidlo pásové, (A) Armored - obrněné)
Jmenovaná vozidla se neoficiálně rozdělují na dvě základní varianty. První varianta, LVT - pásové výsadkové vozidlo, dostalo americkou armádou označení AMTRACK (Amphibian Tractor - obojživelný transportér, vůz). Druhou variantu, LVT (A) - pásové výsadkové vozidlo obrněné, nazvala americká armáda AMTANK (Amphibious Tank - obojživelný tank).
Mimo vlastního jména ,,Alligator", nesla tyto vozidla jména Water Buffalo (vodní buvol), Bushmaster a Armored Cab (obrněný taxík). Brity převzatá vozidla byly označeny jako Buffalo Mk. I až IV, obrněné varianty s nezbytným (A).
ÚVOD
Americká armáda se při plánování hlavního útoku proti Japonsku opírala o studii ,,Moderní základní operace v Mikronésii". pocházející z 20. let. Tuto studii vypracoval major Earl H. Ellis, důstojník námořní pěchoty, a z pomocí generálmajora Johna A. Lejeuneho se z ní později vycházelo při plánování vyloďovacích operací jednotek námořní pěchoty v Tichomoří.
Americká armáda se delší dobu zabývala myšlenkou zajistit jednotkám při vylodění vozidlo, které by bylo schopno nahradit prostředky zajišťující převoz materiálu a osob mezi loděmi a pobřežím. Stroj by využíval mělké pobřežní vody, útesy by mu nevadily, ale hlavně útočící jednotky si sami zvolí kde vyjedou na břeh. V dřívější době obojživelné operace byly jednoduché a nedostatečné k útoku na těžce opevněné břehy. Od nutnosti přepravy vojsk vznikala různá plavidla, odlišující se velikostí a možnostmi doby. V období prvního světového konfliktu byly využívany speciální plavidla schopné dopravit na pobřeží koně a vojáky s výstrojí. Avšak charakter pobřeží určoval místo vylodění, tak se dál hledaly a vyvíjely prostředky, které by se pohybovaly jak po souši, tak po zemi. Takové vozidla vznikla však až za druhé světové války a vyvíjí se do dnešní doby. Jednou z variant byl Alligator, bez pancéřové ochrany i obrněné výsadkové pásové vozidlo, původně vyvinuté jako záchranný stroj. Alligator získával věhlas a slávu postupně, tak jak byl nasazován v Tichomoří i v Evropě při specifických operacích 2. světové války. Jelikož většina ostrovů Tichomoří je obklopena korálovými útesy a tím nechtěně pomáhají protivníkovi, úspěch závisel na všestranném vozidle, které mimo přepravy bylo schopno i palebné podpory. Jeho ,,objevení" a využití útvary námořní pěchoty byla jen souhra náhod.
Začalo to asi v polovině 30. let minulého století , kdy jeden z hurikánů prolétl Floridou, a zanechal za sebou mnoho mrtvých, neboť záchranné skupiny nebyly s to se dostal do postižených zatopených oblastí. Tato událost donutila Johna a Donalda Roeblinga (otec a syn), k navržení obojživelného stroje pro záchranné mise. A o něco později, úplnou náhodou, narazil jeden z důstojníků námořní pěchoty (admirál Edward C. Kalbfus) na Roeblingův "Alligator". Americký stát Florida je znám místními obtížně přístupnými podmáčenými oblastmi, kde nelze použit kolová vozidla a větší plavidla omezují úzké toky. Tím pádem se zde zrodila myšlenka postavit pásový obojživelný stroj, který by byl schopen pohybu jak po souši, tak i po vodě.
VZNIK A VÝVOJ Alligatora
a.) VZNIK A VÝVOJ ,,záchranného" Alligatora
Jak už bylo uvedeno, z důvodu pomoci při záchranných akcích v oblasti častých hurikánů se začal v roce 1932 vynálezce Donald Roebling zabývat vývojem speciálního obojživelného vozidla. Za dva roky (1934) byl hotov první prototyp, který byl veřejnosti představen o rok později. Tento stroj o délce 7,20 m a hmotnosti 7 tun dostal příznačné jméno ,,Alligator". Ve vodě se pohyboval pomocí pásů s rychlostí 3,7 km/h, po zemi pak 40 km/h. Pohon zajišťoval řadový motor Chrysler s výkonem 68,6 kW (92 HP) a výjezd na souš pomáhalo přesunutí těžiště. Roebling však nebyl zcela spokojen a v roce 1936 zkonstruoval vylepšenou verzi, ,,Alligatora č. 2. Modifikovaná duralová verze byla o jednu tunu lehčí (6 t) a díky novým pasům s lopatkami plavala rychlostí 8,7 km/h, kde balzové plováky vyzdvihly plavební vlastnosti. Roebling nelenil a již v září téhož roku byl hotov ,,Alligator č.3, u kterého byly pojezdová kola upevněny na plováky a nosné kladky se dostaly nad čáru ponoru. Tento třetí prototyp měl sice výkonnější motor, a to, Ford V-8 s výkonem 82 kW (110 HP), ale po zemi dosahoval jen 29 km/h (po vodě 9 km/h). To dalo důvod v roce 1937 vzniknout dalšímu, v pořadí již čtvrtému stroji, kde byly rozdíly v konstrukci. Alligator č. 4 byl o málo šiřší a o 1,20 m kratší, Tyto změny se podepsaly na podvozku, pojezdová kola byla vyměněna za kolečka po celém obvodu, s výměnou hnacích a napínacích kol. Horní větev pásu se nacházela nad vodou, to pomohlo zvýšit rychlost ve vodě na 13,8 km/h a na zemi až 32 km/h. Pátý prototyp Alligatora byl postaven téhož roku, od téměř shodného předchůdce se odlišoval jen malými změnami (kratší korba). Alligator č.6 byl naopak delší, s větším krytem motoru, který pak sedmému vozidlu chyběl. Aby na sebe vynálezce Roebling upozornil, zorganizoval předváděcí akci, kde samozřejmě pozval novináře. Článek vyšel ve známém časopise Life dne 4. října 1937, kde si ho všimli armádní činitelé a Alligator si tím zajistil budoucnost. Tím prvním byl admirál Edward C. Kalbfus, který rovněž věděl, že velení námořní pěchoty hledá podobné vozidlo. Přes generálmajora Louise A. Littleho (tehdejšího velitele námořní pěchoty) poslal reportáž i s fotografiemi nadřízeným, a ti vyslali komisi v čele s majorem Johnem Kalufem, která měla na starost výzbroj výsadkových a námořních vojsk.
b.) VZNIK A VÝVOJ ,,armádního" Alligatora
Komise v továrně v Clearwateru prověřila všechna vozidla a hodnotila je velmi vysoko. Armádní požadavky se lišily o civilních potřeb, a to dalo vzniknout dalšímu prototypu, v pořadí již osmému, později nazvanému ,,Crocodille". Jeho nepotopitelnost mělo zajistit speciální dno vozidla, které bylo vytvořeno dvojitými stěnami vzdálenými 60,5 cm od sebe. Pomocí motoru Mercury V-8 s výkonem 70,8 kW (95 HP) se stroj pohyboval po souši rychlostí 40 km/h a ve vodě pak 15,2 km/h. Hmotnost vozidla byla jen 3.5 t, s délkou korby 6,40 m a výškou 2,44 m, a výrobní cena 18 tisíc dolarů se také vešla do požadavků. ,,Crocodille" se brouzdal v mokřinách bez problémů, jakoby jezdil po zemi, kde zdolal svah o 55˚. Po úspěšných testech si velení námořní pěchoty objednalo další prototyp, zde měl být namontován výkonnější motor Lincoln Zephyr o výkonu 89,4 kW (120 HP). V srpnu 1940 navštívila továrnu v Clearwateru schvalovací komise, která hodnotila montáž stroje vyhovující zadaným požadavkům, jelikož na evropském kontinentě již zuřila válka, a velení americké armády počítalo se zatažením Spojených státu do tohoto konfliktu. Prototyp č. 9 byl zkompletován k 15. říjnu 1940 a 7. listopadu byl přepraven k náročným zkouškám na základnu US Navy v Quanticu. Alligator byl také nasazen na výsadkové cvičení pořádané začátkem roku 1941(leden a únor), které bylo jeho nejdůležitějším vystoupením. Velení námořnictva na základě těchto testů nařídilo další konstrukční změny. Jako hlavní byla změna v materiálu, hliník byl nahrazen ocelí, která byla i cenově výhodnější, Jako zbytečná v pozemních bojových podmínkách se jim jevila ochrana pásů proti působení mořské vody a písku, tento omyl se pak později těžce prodražil. Jak bylo později provozem zjištěno, pásy bez této ochrany působením mořské vody a písku rychle korodovaly a zásadním problémem se ukázala šířka pásů pouhých 260 mm.
POUŽITÍ A SLUŽBA Alligatora
Vojáci námořní pěchoty okamžitě rozpoznali rozdíly mezi vlastnostmi nového stroje Alligator a stávajícími vyloďovacími plavidly. Obojživelný Alligator bez problémů převezl veškerý potřebný materiál od nákladní lodi na pobřeží. Při pohybu po souši sice docházel o pásové lopatky, ale byl nepostradatelný při překonávání korálových útesů, které řezaly dna výsadkových člunů. Tyto nepříznivé podmínky, které nahrávaly protivníkovi, se vyskytovaly skoro kolem všech ostrovů v Tichomoří. Korálové útesy, posazené v několika liniích před plážemi vytvářely dokonalou přehradu a jediný kdo proplul, byl Alligator.
Ve stejném čase, v červenci roku 1941, kdy začaly z výrobních pásů sjíždět první stroje LVT, byla zkompletována pod velením majora Davise první školní jednotka Amphibious Tractor Detachment. Byla vytvořena na základně Quantico (stát Virginie), a po jejím rozšíření ihned přemístěna do Dunedinu na Floridě. Do nově vzniklého výcvikového střediska byly dovezeny první sériové stroje LVT z Riversidu a Lakelankdu. První vyškolený a vyzbrojený útvar, byl 1. prapor obojživelných transportérů (1st Amphibious Tractor Battalion) 1. divize námořní pěchoty, který se později přesunul v květnu do novozélandského přístavu Wellington, kde setrval až do doby prvního nasazení výsadkových vozidel v Tichomoří.
Krabička může sloužit k uložení TB, CWG atd. Doporučuji hledání dlouhých rukávech a kalhotech (kopřivy a trní v době vegetace).
6.7.2021 Pozor změna hintu!! Provedena také kontrola a výměna mokrého logbooku