N 50 40.ABC
E 13 55.DEF
Ve hříchu i v pokoji...
Pompeje byly starověké město v oblasti metropolitního města Neapole. Staly se jedním ze starořímských měst v Neapolském zálivu v císařské provincii Itali, která byla roku BD našeho letopočtu zničena výbuchem sopky Vesuv. Spolu s Pompejemi byla zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Jejich znovuobjevení způsobilo Evropě kulturní šok. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila dosavadní pohled na antickou kulturu. Vulkanický popel, který města zasypal, dokonale zakonzervoval budovy a předměty a umožnil nám tak poznat vzhled starořímského města střední velikosti a život jeho obyvatel. Právě všudypřítomná erotika vedla tehdejší historiky k naivním pokusům prohlásit obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela (což byly téměř všechny), za nevěstince. V této souvislosti se také objevily zkazky o „Božím trestu“ seslaném na Pompeje. Podle soudobého poznání se však Pompeje nijak neodlišovaly od jiných antických měst.
Etnika a rozvoj města...
Město bylo založeno v 7. století př. n. l. kmenem Osků na hřbetu staré vulkanické lávy v ústí řeky Sarno, které již v té době bylo užíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci. Zpočátku bylo město pod vlivem řeckým, řečtí obchodníci využívali jeho strategické polohy na cestě mezi řeckými osadami v Paestu a Cumae. Řecká kultura a obchod postupně asimilovaly a nahradily původní oská společenství. Jméno města bylo odvozeno od oského slova pope – pět, což pravděpodobně dokládá, že se v Pompejích nacházelo pět odlišných etnických skupin. Mezi lety 525 př. n. l. až 474 př. n. l. bylo město pod etruským vlivem. V roce 474 př. n. l., kdy bylo etruské vojsko poraženo v bitvě u Syrakus, vznikla okolo města silná hradba z lávových bloků obložených zvnějšku kvádry sarnského vápence. Z 5. století před n.l. také pocházejí samnitská pohřebiště, nalezená u Herkulánské a Stabijské brány.Od roku 31A př. n. l. bylo město pod římským vlivem. Na rozdíl od většiny kampánských měst Pompeje totiž respektovaly smlouvu s Římem, čímž se postavily na odpor épeirskému králi Pyrrhovi a v roce 216 př. n. l. i Hannibalovi. Pompeje se zapojily do vzpoury měst Kampánie proti Římu v roce 89 př. n. l., ale Sullovo vojsko vzpouru potlačilo (stopy po ostřelování hradeb jsou dodnes patrné). Město bylo zbaveno práv a stala se z něj kolonie Colonia Cornelia Veneria Pompeianorum. Událost byla oslavena stavbou Venušina chrámu na jihovýchodu města. Z té doby také pochází tzv. druhý styl nástěnného malířství, fakt, že například Faunův dům si podržel dekorace prvního stylu ukazuje, že Samnité si své vlastnictví i po vítězství Římanů udrželi. Město nadále zůstalo důležitým obchodním místem pro zboží dopravované po moři a dále posílané do Říma nebo na jih po nedaleké Via Appia a díky tomu je 1. století našeho letopočtu obdobím největšího rozvoje města. Vkus Říma ukázaly radikální změny v uspořádání veřejných budov. Staré Trojúhelníkové fórum se stalo součástí divadelního komplexu. Bylo postaveno malé, kryté divadlo (ódeion), kde se hrály hry v latině, ve velkém otevřeném divadle se nadále hrálo v jazyce Osků. Vznikly nové lázně (Lázně u Fóra), starší Stabijské lázně byly přestavěny. Chrám na severní straně fóra byl přestavěn tak, aby vyhovoval kultu kapitolské trojice Jupiter – Juno – Minerva. Capitolinum bylo v římských městech pokládáno za transpozici hlavních státních božstev uctívaných v chrámu na římském Kapitolu. Největší stavbou římské doby byla však stavba amfiteátru, datovaná do roku 70 př. n. l. Staré tržiště se stalo Fórem, bylo vydlážděné bílým vápencem a uzavřené pro vozovou dopravu. Do Pompejí byl zaveden nový vodovod a v nejvyšší část města u Vesuvské brány byla postavena vodárenská věž, z níž vedly olověné trubky k C1 veřejným kašnám ve městě. 
Nevyslyšené varování...
Dne 5. února 62 zničilo prudké zemětřesení přibližně 60 % města. Město ale bylo v krátkém čase znovu vystavěno, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím, některé veřejné i soukromé stavby však byly opraveny jen zčásti, případně nebyly opraveny vůbec. Při zemětřesení bylo například těžce poškozeno Fórum, na němž se ovšem Capitolinum a Basilica do zničení města v roce 79 n. l. nedočkaly opravy, Capitolinum dokonce sloužilo jako kamenická dílna. Zemětřesení způsobilo sociální nepokoje (město zůstalo předtím nedotčené mocenskými boji, které předcházely Augustově vládě), Vespasian byl nucen poslat do města jednoho ze svých úředníků, Suedia Clementa, aby obnovil pořádek. 
Zkáza přichází...
Obyvatelé Pompejí žili v přesvědčení, že Vesuv je vyhaslý a znepokojivým signálům nevěnovali pozornost, pravděpodobně je nespojovali s aktivitou Vesuvu. Byli zvyklí na drobné otřesy země a výrony plynů z Vesuvu a ani zemětřesení roku 62 n. l. je nevarovalo. Na začátku října roku 79 n. l. vyschly všechny studny ve městě, ale varování stále nebylo dostatečně silné. Katastrofa nastala s velkou pravděpodobností 24. října 79 n. l. (nebo i o něco později; podle dřívějších názorů pak 24. srpna), kdy došlo ke dva dny trvající erupci. První fází erupce byl vlastní výbuch (asi ve 1E hodin) následovaný deštěm pemzy (lapilli) trvajícím asi 18 hodin, který ještě dovolil většině obyvatel uniknout. Tato domněnka vyplývá z okolnosti, že na místě bylo dosud nalezeno jen asi 1150 těl a poměrně málo cenností; většina uprchlíků je pravděpodobně odnesla s sebou. Naopak u mnoha ostatků nešťastných opozdilců se vyskytly klenoty, mince a stříbrné předměty. Někdy v noci nebo začátkem následujícího dne se objevily pyroklastické proudy, které úplně nebo částečně zničily vše, co jim stálo v cestě, zahubily zbývající obyvatelstvo a změnily krajinu včetně pobřeží. Pompeje samotné byly pyroklastickými proudy přímo zasaženy několikrát, již první způsobil okamžitou smrt i lidem ukrytým v budovách (výsledky studie publikované v roce 2010 ukázaly, že dokonce ve vzdálenosti 10 km od pyroklastického proudu horkého 250 °C byla díky větru teplota dostatečná záhubě lidí). K večeru druhého dne erupce skončila a zůstal jen slabý opar, kterým prosvítalo slunce. Prostor Pompejí zůstal pokryt dvanácti různými vrstvami tefry o celkové tloušťce kolem 6 metrů, ze kterých vyčnívaly zbytky vyšších budov. Následující erupce Vesuvu v letech 471–473 a 512 přidaly další vrstvy. 
Nejasnosti a pochyby...
Roku 15F8 vyšel tiskem První dopis Plinia Mladšího Tacitovi. Plinius mladší, v době erupce Vesuvu roku 79 n. l. sedmnáctiletý, byl jejím očitým svědkem, a v tomto (a zejména v Druhém dopisu) podrobně popsal její průběh. Dopis vznikl 25 let po události a vyplývalo z něj, že k erupci mělo dojít 24. srpna, toto datum bylo po následujících téměř pět set let po uvedeném tisku bráno jako jisté. Původní dopis je znám pouze z opisů opakovaných napříč staletími, v jejichž průběhu vznikly nepřesnosti a existuje tudíž několik částečně odlišných verzí, které nevylučovaly ani pozdější datum (až 23. listopadu), což se v současnosti ukazuje jako velmi pravděpodobné. O pozdějším datu erupce svědčí přímé i nepřímé důkazy. V roce 2018 byl objeven nápis psaný dřevěným uhlem, který obsahuje datum 17. října, a musel tedy vzniknout před erupcí. Mezi mincemi nalezenými v Domě zlatého náramku (Casa del Bracciale d'oro, House of the Golden Bracelet) byla i jedna, která nemohla být ražena dříve nežli v září 79. Pochybnosti o srpnu jakožto měsíci erupce ovšem vznikly již těsně před koncem 18. století, neboť pozůstatky čerstvého ovoce a zeleniny v obchodech odpovídaly říjnovému sortimentu a naopak letní ovoce typické pro srpen se prodávalo již v sušené nebo konzervované formě. V městě Oplontis byly nalezeny plody kaštanů, které nedozrávají dříve než v polovině září. Rovněž byly objeveny amfory původně s vínem, již zapečetěné a připravené k distribuci, což nelze očekávat dříve než před koncem října. Další podporu pro podzimní erupci lze najít ve skutečnosti, že někteří lidé pohřbení v popelu na sobě měli teplejší oděv než lehké letní oblečení typické pro srpen, například v listopadu roku 2020 byly zjištěny oděvy z poměrně silné vlněné látky.
Zachránci jen pleniteli...
Císař Titus jmenoval dva bývalé konzuly, kteří měli zorganizovat pomoc, přičemž věnoval velké množství peněz z císařské pokladnice na pomoc obětem. Pompeje navštívil krátce po erupci a znovu následující rok, ale na obnově Pompejí ani jiných míst v Kampánii se již nikdy nezačalo pracovat. Ihned po katastrofě byly do zasypaných Pompejí vyslány záchranné vojenské jednotky. Ty se pravděpodobně orientovaly podle zbytků zdí a střech, které místy dosud vyčnívaly. Záchranáři po sobě zanechali nápisy na zdech, které při hloubení odkryli „Tady jsme pronikli dovnitř“ či „Tady jich bylo padesát, stále leží, kde byli“ Když se ukázalo, že ve městě nikdo nepřežil, pozornost se zřejmě obrátila k cenným materiálům a sochám na Fóru (zmizely dlažby, sochy a mramorová obložení). Odnášeli je pravděpodobně oni, archeologové v Pompejích našli jen malé množství peněz a domácích potřeb.
Majestátný Vesuv...
Vesuv je aktivní stratovulkán na Apeninském poloostrově v Itálii. Vypíná se 1281 metrů nad Neapolským zálivem, přibližně 10 kilometrů od třetího nejlidnatějšího města Itálie – Neapole. Patří mezi nejznámější sopky světa, neboť se proslavil výbuchem roku 79, kdy došlo ke zničení řady římských měst, mezi něž patří i Pompeje. Od té doby proběhlo již 36 erupcí. K poslední došlo v březnu roku 1944. Jedná se tedy o jediný vulkán na území kontinentální Evropy, u kterého v posledních sto letech došlo k erupci. Ačkoliv je od té doby nečinný (spící), jedná se stále o aktivní sopku. Vzhledem k nedalekému milionovému městu je zapsán do tzv. Decade Volcanoes – seznamu 16 nejnebezpečnějších vulkánů světa.
Vidět Neapol a zemřít...
Neapol (italsky Napoli, neapolsky Nàpule), správní středisko metropolitního města Napoli (územně - správní celek srovnatelný s italskými provinciemi) a regionu Kampánie, je třetí největší město Itálie. Ve městě žije přibližně milion obyvatel, zatímco celé Metropolitní město Neapol mělo v roce 2017 3 315 320 obyvatel. Nepřetržitě budovaná metropolitní oblast (která sahá za hranice Metropolitního města Neapol) je druhá nebo třetí největší metropolitní oblast v Itálii a jedno z nejlidnatějších měst v Evropě. „Svůdné město“, podle slov Vittoria de Sicy ve filmu z roku 1954 „Neapolský záliv (La baia di Napoli)“, je mnohými lidmi považována za jedno z nejkrásnějších měst Itálie. Leží v Neapolském zálivu, mezi Vesuvem a vulkanickým územím Campi Flegrei. Historické jádro města, s obzvlášť velkým historickým a architektonickým významem, je cílem domácího i mezinárodního turismu. Neapolské panorama, stejně jako zdejší typické produkty, se počítají mezi nejznámější symboly Itálie v obecném povědomí. Jméno města pochází ze staré řečtiny, kde νέα πόλις, nea polis znamená „Nové město“.
V listingu byly použity volně dostupné materiály z Wikipedie a z Metropolitního muzea v Brooklynu v USA. Dále moje osobní fotografie z cesty do Neapole.