Loupezivy mlynar Mystery Cache

Pověst o loupeživém mlynáři

   „Za starých časů měla skoro každá vesnice, kterou protékal nějaký potok, dva mlýny, horní a dolní, na horách pak bývaly větrňáky. Žila tu veselá mlynářská chasa, pan otec, prášek, mládek, stárek, sekerník a zastavovali se zde pocestní a potulní mlynářští krajánci, kteří chodili od mlýna ke mlýnu. Také v Šebetově  bývaly  dva mlýny. Pod Bělským kopcem byl nejdříve panský mlýn a na Melkově byl mlýn soukromý. Vrchnost však vyměnila svůj mlýn za mlýn melkovský a panský mlýn tak přišel do držení mlynářské rodiny Stěničkovy. V gruntovních knihách z roku 1656 je jako jeho majitel uváděn mlynář Jan Stěnička. Rodina Steničkova si poté předávala mlýn z generace na generaci.

     Ke mlýnu vedla pěkná cesta olšinami podél potoka. Z jara pod olšemi vždy krásně voněly fialky, v létě zde byl milý chládek, protože od vody to vždy svěže vanulo. Na podzim byla cesta vyschlá sluncem a v zimě zavátá sněhem a závějemi. Střechu mlýna stínily dva veliké duby, které stály vzadu za mlýnem. Lidé sem rádi jezdívali na besedu a mleči z Kořence, Štěpánova, Okrouhlé i ze Šebetova se tu vždy zdržovali déle, než bylo třeba, protože ve mlýně bylo stále živo a veselo. A to tak, že mlýnské kolo zrovna zpívalo a vše kolem mlýna se smálo, i ty duby ve svém šumění a potok ve svém bublání. Panímáma neskrblila nikdy nějakou tou bílou buchtou do křupava vypečenou a pan otec přinesl vždy něco na zavdanou, protože míval ve skalním sklípku vždy nějakou bečičku piva nebo vína. Bylo také známo, že mlynáři na bělském mlýně měří vrchovatě. Avšak od jisté doby se začalo o bělském mlýně povídat všelicos. Mleči již neradi dlouho čekali  na zásep a besed také ubylo. Lidé se začali mlynáře stranit a za dlouhých zimních večerů, kdy za mrazů šindele praskaly na střechách, si vyprávěli nejen o hastrmanech a polednicích, ale také o loupeživém mlynáři. Florián z poctivého rodu Stěničkova se totiž stal přechovávačem a společníkem loupeživé bandy, která přepadávala formany a pocestné na císařské silnici na Melkově.

     Jednou se vracel pozdě večer z Boskovic do Kořence melkovským údolím mladý hospodář Jan Učeň. Ze Stěničkova mlýna uslyšel hlučný smích a hlasitý zpěv. Byl zvědav, co se tam oslavuje. Přistoupil  proto k osvětlenu oknu, ve kterém uviděl opravdu prazvláštní obraz. Několik vousatých a zarostlých mužů sedělo kolem stolu a popíjelo plnými doušky z přeplněných pohárů. Před sebou měli na stole hromádky grošů, které sypali do pytlíků a mlynář je v náručí odnášel. Vzadu za mlýnem se ukrývali osedlaní koně. Hospodář dostal strach, vzal nohy na ramena a raději pospíchal,  jak nejrychleji mohl, domů.

     Jiní očití svědkové vyprávěli, že ve mlýně občas nocovali také obchodníci, kteří jezdili s bohatým nákladem látek , sukna a jiného zboží krajinou. Ve mlýně však byli oloupeni a okradeni. Povídalo se, že z mlýnice prý vedlo dolů propadliště, kam spouštěl mlynář své bohaté návštěvníky a mleče třeba i s celým nákladem. Tam na ně již čekala další tlupa, která je obrala o všechen majetek, povraždila a těla zakopala v hlubokých lesích.“

     Tolik pověst. Jak pravdivý je její reálný základ, dá se dnes již jen těžce určit. Pravdou však je, že se v té době odehrávalo v lesích kolem Šebetova  mnoho loupežných přepadení a stejně jako i v jiných krajích Čech bylo možné ozbrojené a na vše odhodlané  tlupy  lupičů, schovaných v hlubokých lesích,  jen s velkými obtížemi polapit a zneškodnit.

Pověst o loupeživém mlynáři zachytil svým perem v knížce Šebetovských pověstí Rudolf Wilhelm.

Bělský alias Steničkův mlýn

O tom, jak Bělský mlýn vypadal či jaké měl strojní vybavení se - bohužel - žádné svědectví nedochovalo. Jediným trochu vypovídajícím dokumentem je Indikační skica z r. 1834 (viz obrázek), díky níž můžeme vidět, jak byl mlýn situován. Mapa zobrazuje poměrně rozsáhlý areál.

Císařský povinný otisk, výřez. (1834)

1. Obytná část. 2. Mlýnice. 3. Hospodářská část. 4. Pila. 5. Stodola. 6. Náhon. 7. Potok Bělá. 8. Cesta od Šebetova. 9. Cesta
z Kořence. 10. Cesta na Hor. Štěpánov.

Ať je pověst pravdivá, či ne, skutečností zůstává, že Bělský mlýně pod Kořencem, který byl známější více jako Stěničkův mlýn, existoval více než 300let a z toho zde cca 250 let žili a pracovali lidé z rodu Steničků. Původně panský mlýn stával na samotě v malebném údolí, rozprostírajícím se mezi Šebetovem a Kořencem. Životodárnou vodu mu dodávala říčka Bělá, podle které dostal jméno a která v těchto místech vytvářela mezi oběma zmíněnými obcemi územní hranici. 

Počátky mlýna sahají hluboko do minulosti (před r. 1600). Po r. 1650 držel mlýn v dědičném nájmu od šebetovské vrchnosti rod Stěničků (někdy se mylně uvádí Štěničků), který mlýn v dalších generacích koupil a bez přestávky na něm hospodařil až do r. 1895, kdy celý objekt včetně pozemků prodal mlynář Alois Stěnička majiteli šebetovského velkostatku, baronu Mořici Königswarterovi. Ten v r. 1895 předává velkostatek svému vnukovi Janu Königswarterovi. V následujících letech sloužil Bělský mlýn jako hájovna. V květnu 1921 byl objekt i s pozemky znárodněn, v r. 1931 však došlo k jeho propuštění ze záboru a vlastníkem se znovu stal velkostatek, který nechal po r. 1934 mlýn srovnat se zemí (dělníci zřejmě měli co dělat, protože u zděných staveb se uvádí až jeden metr tlusté zdivo). V říjnu 1937 stavební parcela Bělského mlýna zápisem v Pozemkové knize úředně zaniká.V r. 1945 byl velkostatek na základě Benešových dekretů znárodněn.

Textový rodokmen Steničků od 16. do 20. století najdeš v tomto odkazu / strana 4 :

Po stopách rodu Steničků

Z celého mlýnu dnes zůstal pouze jediný pozůstatek a tím je jeho malý kamenný sklep. 

A právě zde je uložena finální krabka, čekající na tvoje zalogování.

 Protože přes zimu ve sklepě zimují netopýři, je keška otevřena pouze sezónně, 

v termínu od 01.05. do 31.10.

Finální souřadnice sklepa lehce zjistíš z textu:

Výsledek :

N 49° 32.ABC E 016° 44.DEF

Geovozidlo zaparkuj na výchozích souřadnicích. V létě je tu až 1m vysoká tráva, doporučuji repelent na klíšťata. Budeš také  potřebovat baterku nebo postačí i mobil - použij blesk k fotoaparátu. Kešku po zalogování prosím pečlivě zamaskuj.