Příběh písně Holubí dům, kterou snad zná každý, kdo umí česky, je docela zajímavý.
Tato skladba, s nezaměnitelným hlasem Jiřího Schelingera obsadila v anketě o nejlepší českou skladbu 20. století sedmé místo. Autor textu Emil Synek a hudby Jaroslav Uhlíř vytvořili jímavou skladbu, která se opravdu trvale uchytila v nejednom lidském srdci.
„Můj tatínek býval nejenom včelař, ale i holubář. Od malička jsem tak slýchal šum křídel, když se holubi slétali na hozenou pšenici a vířili prach našeho dvorku. To je zvuk mého dětství – proto je ten dům holubí,“ vzpomíná autor textu. Samotného ho dodnes překvapuje všeobecná oblíbenost této písně. „Věděl jsem, že si budu muset dát na slovech mimořádně záležet, abych Jardovi nezničil tu nesmírně krásnou a silnou melodii. A protože v písni je velmi mnoho dlouhých not, které bylo třeba naplnit dlouhými slabikami, všechno zrýmovat a nestvořit přitom blábol, bylo pro mě psaní slov k této písni jako křížovka. Nakonec vznikl velice náročný text – docela se divím, že si tuhle písničku lidi dodnes zpívají. Vždyť je ještě ke všemu plná archaismů – kdo třeba dneska ví, co to jsou cukrové homole?“
A kdo je to ten Emil Synek? Není snad nikoho, kdo by jej neznal. Text, který dnes známe, napsal totiž Zdeněk Svěrák. Ten začal psát už v 60. letech, kdy například otextoval skladby Mám ráda hajnýho, Kapesníčky nebo Málokdy se vydaří takhle pěkné předjaří. Jelikož se mu však zdála slova písní poněkud nepatřičná, nechal se pod ně podepsat jako Emil Synek. Pseudonym vznikl složením křestního jména Svěrákova tchána (jmenoval se Emil Němeček) a dívčího příjmení Svěrákovy matky (jmenovala se Růžena Synková). Tehdy ještě ale netušil, že skutečný Emil Synek existuje a je to český dramatik, spisovatel a novinář, který ovšem před druhou světovou válkou emigroval do zahraničí. V době normalizace měl Svěrák zakázáno publikovat a tak, aby písni neškodil, podepisoval se právě tímto pseudonymem.
Stejně, jak byl Zdeněk Svěrák okamžitým kandidátem na textaře, byl i Jiří Schelinger jasnou volbou jako interpret. Nahrávání trvalo poměrně dlouho – všichni si byli vědomi, že pracují s krásnou a jedinečnou skladbou, kterou nechtějí rozhodně zkazit. Nakonec se našlo dokonalé vyvážení Schelingerova „chrapláku“ a jemného zpěvu, který se k některým slokám hodil víc. Píseň vyšla v roce 1973.
.................................................................
Ale podívejme se také na holubí domy jako takové.
Holubník je chovatelské zařízení určené pro chov a odchov holuba domácího. Podle konstrukce holubník poskytuje chovaným ptákům pouze prostor pro hnízdění nebo i úkryt před dravci a nepřízní počasí, v holubnících s voliérou mohou být holubi uzavřeni i trvale.
Nedílnou součástí každého holubníku je budník či krbec, ve kterém holubi hnízdí a odchovávají holoubata. Protože holubi jsou společenskými, hejnovými ptáky, je potřeba, aby v holubníku byly budníky alespoň pro tři páry holubů a ideální počet je minimálně pět až šest párů holubů.
Také vy se můžete pokochat pohledem na jeden z nejkrásnějších holubích domů. Po cestě z parkoviště ke kešce ho snad nemůžete minout. Vezměte si raději svoji tužku.
Hodně štěstí.
Uvítám všechny Vaše fotografie holubích domů.
Zdroj : www.ireport.cz ; wikipedie ;
Waerfelu – Vlastní dílo, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16194522
Carcharoth (Commons) – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3838836