Dalibor Pták Traditional Cache

Dějištěm tohoto příběhu je severní pohraničí Československa, první měsíce a roky po ukončení druhé světové války, jmenovitě českolipské obce Horní Police a Žandov, obce s mizivou částí obyvatel české národnosti a s právě probíhajícími odsuny sudetských Němců.

Do těchto neutěšených poměrů přichází stárnoucí pražský intelektuál (brněnský rodák) Dalibor Pták (1894 – 1960). Zapojuje se do zdejšího pozoruhodně rychle se rozvíjejícího kulturního života. Ten se mu stává útočištěm a zdrojem existenčních prostředků. Je výtečný zpěvák a klavírista, s léty praxe na malých divadelních scénách. Nepochybně byl vítán, i když tu jistě svým životním příběhem a uměleckou úrovní působil značně nepatřičně.

Zprvu v neobydleném hornopolickém zámku vyučoval hře na klavír a v obci založil a provozoval loutkové divadlo. Stejně tomu bylo i po jeho přestěhování do sousedního Žandova, kde také vedl mužský pěvecký sbor, který se účastnil různých společenských akcí, a spolupracoval s divadelním spolkem Máj. Jedná se o období let 1945 až 1949.

Smysl příběhu - Dalibor Pták a Vlasta Burian

Pro Dalibora Ptáka bylo osudovým setkání a spolupráce s pozdějším králem českých komiků Vlastou Burianem. Stalo se tak na počátku první světové války, zřejmě v operetním souboru Vinohradského divadla. Oba pak působili na četných varietních pražských i venkovských scénách (Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna). Načas také vytvořili dvojici komiků, která sklízela značný úspěch (například s hudebně jazykovou parodií Italská opera). Ve dvacátých letech pak Dalibor Pták krátce řídil orchestr a psal hudbu v Divadle Vlasty Buriana (1925-1944). Epizodní role si později zahrál ve známých filmech s Burianem v hlavní roli - Funebrák (klavírista, 1932), Baron Prášil (hudebník, 1940), Přednosta stanice (člen pěveckého sboru, 1941), Tanečnice (návštěvník opery, 1943). Některé filmy vznikly přepisem divadelních komedií českého uměleckého bohéma, přítele a kolegy Emila Artura Longena (1885-1936). Ten se v biografii Král komiků (1927) věnuje mládí a počátkům umělecké kariéry Buriana. Objevuje se tu tedy i postava Dalibora Ptáka (viz Pták a Burian v dobové karikatuře V. Tittelbacha).

Po ukončení druhé světové války se Dalibor Pták podle vlastního vyjádření odstěhoval do pohraničí, aby byl nablízku své milované matce, která se ubytovala u dcery žijící v obci Chřibská. Není ale vyloučeno, že zde zároveň hledal útočiště právě kvůli své spolupráci s Burianem. V osvobozené Praze se pořádaly procesy s českými umělci, kteří za okupace úspěšně hráli, Burian byl perzekvován mezi prvními. Dalibor Pták už měl v té době zkušenosti s pražským Mimořádným lidovým soudem, kde svědčil v procesu s hercem Čeňkem Šléglem (1899-1970).

V roce 1949 Dalibor Pták odešel ze Žandova a žil v blízkém městečku Česká Kamenice. Vyučoval hudbě a staral se o matku, která zde pobývala v nemocnici a krátce nato zemřela (pohřbena je na Vinohradském hřbitově). S Vlastou Burianem se pak Dalibor Pták setkal už jen při příležitostných estrádních vystoupeních v padesátých letech (viz společná fotografie).

Příběh se uzavírá

Dalibor Pták nedokázal zúročit své výrazné hudební nadání, které měl opravdu po kom dědit. Jeho otec byl operní zpěvák Národního divadla a matka herečka Vinohradského divadla s četnými filmovými rolemi. Závěr života prožil v nuzných podmínkách zapomenutý a s přesvědčením, že přítel a kolega Burian mu měl pomoci. Vždyť on první rozeznal Burianovy schopnosti, úspěšně se přimlouval za jeho anganžmá a v nastartování jeho kariéry vypomohl jako skvělý klavírista. Byl to také on, kdo Buriana seznámil s jeho celoživotní láskou a posléze manželkou Ninou.

Posledním místem pobytu Dalibora Ptáka byla obec Srbská Kamenice na Českokamenicku, kde živořil v naprostém nedostatku s těžce nemocnou manželkou. Dalibor Pták zemřel v pětašedesáti letech dne 21. února 1960. Spolu s manželkou byl pohřben na zdejším hřbitově na místě dnes bez označení.


Poznámka k umístění keše

Vzhledem k tomu, že Dalibor Pták působil ve dvou vzájemně sousedících obcích, keš je umístěna „neutrálně“ u silnice mezi těmito obcemi. Snad zároveň i vydrží déle, když se úkryt nachází mimo obydlené území.