Tyto kešky jsem založil na základě doporučení výletu mého kamaráda, který se vydal po těchto vršcích a napsal o tom pěkný článek.
Nedaleko Libochovic, severně od Dubanu se nachází magická skupina Křesínských vrchů lákajících ke krásnému půldennímu výletu. Z geomorfologického hlediska patří pod Rohatskou výšinu, která je součástí podokrsku Slatinské tabule, okrsku Klapská tabule, podcelku Hazmburská tabule a celek Dolnooharská tabule. Dva z nich se rozkládají uprostřed polí a proto, chcete-li je navštívit na jeden zátah všechny, je třeba zvolit období, kdy pole nejsou oseta. Ideálním obdobím je suchá zima, pokud je deštivo, pole se stávají bahnitou pastí. Pro orientaci můžete nahlédnout do připojených map, kde je červená vyznačená jedna z možných tras začínajících i končících u libochovického autobusového nádraží.
Na cestu se vydáme z Městského parku v Libochovicích podél levého Břehu Ohře udelat Duban (45 min.), KDE vlevo za koncem ulice míjející kostel železniční zastávku zacina stezka na u Rohatec (264 m). Na jeho úpatí začne svah prudce šplhat k vrcholu (v dětství jsem ho sjel na pořízení bicyklu), kde na nás však čeká odměna ve formě krásného výhledu do širokého okolí. Rohatec tvoří několik rozeklaných celků, uprostřed se rozkládá jakési maličké údolí, kde se dá snadno zapomenout na celý okolní svět. Pro sestup používáme pěšinu PŘI hraně srazu, která je v dolní části základny primo na sever, probíhá modřínovým hájkem PO Okraji tyč Vede primo na Další vrch (15 min.), Zvaný V Vrcha(248 m). Jedna se spíše o prudší stráň, která za vrcholovým hřebenem pokračuje polem. Není úplně jasné, kde se nachází nejvyšší bod, ale nabízí odpověď, že by mohla být jedna z kamenných mohyl při okraji pole. Z Vrchy je pěkný výhled na Lounské středohoří a také na nejmenší z vrchů s Visálkem (202 m). K tomu, spustit běžící stráni směrem na ZJZ a pokračovali polem (20 min.). I když je Visálek opravdu malý, své kouzlo rozhodně nepozbývá. Uprostřed zeje kráter po těžkých kamenech, z vaší dna vyrůstá jasan ztepilý. V létě by jistě skvěle posloužil k romantickému přenocování. Odtud se vydáme polem přímo na sever (20 min.) K vrchu x Viselec(230 m), který je jako jediný kryt souvislým lesním porostem, a proto nenabízí žádný zvláštní výhled. Místo toho tu koncem roku můžete alespoň vydat hodovat na trnkách a šípcích. Z Viselce se vydáváme dalším polem směrem na SV (35 min), až dorazíme k solitérnímu vrchu y Senec (216 m). Vrchol nabízí doslova „homolkovská panoráma“ celého kraje, zvlášť pěkně se odtamtud vyjednávat „Hanšpurek“. Ze Sence pak zamíříme (pro změnu) polem na SV (50 min.) K poslednímu vrchu z Jiřetínu, dříve „Jeřetínu“ (252 m). Deset již nespadá pod Rohateckou výšinou, ale místní je jednou ke Křesínských vrchům. Podobně jako v případě Rohatce, i zde se jedná o komplex sestávající z několika částí vytvářejících barvitý místní mikrokosmos plný skalisek a prohlubní. Jedna z nich se vlastně pyšní ohništěm roubeným kameny a dvěma dřevěnými lavicemi. Ze severní části je pěkný výhled na Házmburk a Klapý. Odtud se pak napojíme na cestu vracející se východním směrem kolem cihelny do Libochovic.
I když se podívám na výškách a charakteru terénu nejedná v pravém slova smyslu o sportovních výstupech, spolu s okolním krajem a čarovnou atmosférou Českého středa ovlivňuje Křesínské vrchy jedinečný výletní zážitek a nezapomenutelnou ochutnávku jedinečného prostředí našich krásných Libochovic.
Text použit se souhlasem kamaráda Vítek Malinovský (Václav Vydra)