![]()
Smysl kešky
Papír je jedním z přelomových vynálezů civilizace, proto stojí za pozornost historie počátků papírenství v Čechách. Papírny vznikaly zpravidla v městech, překvapilo nás, že mezi první papírenské manufaktury patří i pozapomenutá dolnopolická papírna; fungovala před nějakými dvě stě padesáti lety v místě našeho bydliště.
Papírny v Čechách
Silným impulzem pro velký rozvoj výroby ručního papíru byl především vynález knihtisku v roce 1495. Nový vynález se záhy začal využívat i v Čechách, velký rozkvět papírenství zde nastal už v průběhu 16. století. Mezi postupně založenými dvaadvaceti papírnami to byly i papírny v nedaleké Mimoni (1570-1787) a v Benešově nad Ploučnicí (1569-1873). Papírny pokrývaly čtyřicet procent kapacity výroby papíru v rakouské monarchii.
Z historie dolnopolické papírny
 Dolnopolická papírna se nacházela ve vsi Dolní Police (NiederPolitz), která je dnes částí městečka Žandov na severu Čech v okrese Česká Lípa. K připojení došlo až v novodobé historii, po staletí existovala ves samostatně.
Zmíněné papírny v Mimoni a Benešově nad Ploučnicí souvisely se vznikem dolnopolické papírny. Zakladatelem dolnopolické papírny byl totiž Peter Ossendorf, syn zakladatele papírny v Mimoni, a měl za manželku dceru benešovského papírníka Heinricha Linkeho. Když žádal vrchnost, tedy Annu Magdalenu, vévodkyni saskou, engerskou a westfálskou, kněžnu a paní na Zákupech, Buštěhradě a Polici, o udělení příslušného privilegia pro dolnopolickou papírnu, přiložil jako vzor opis privilegia právě benešovské papírny z roku 1569. Mezi privilegia patřilo právo na sběr hadrů a kožek na klih na panství a osvobození od všech robot, daní, služeb, kontribucí a dávek. Papírna se tak stala svobodným statkem a papírníci se těšili velké vážnosti. Ossendorfovi od roku 1656 vlastnili i benešovskou papírnu. Byla to významná papírenská rodina v severních Čechách, která měla v majetku papírnu v Hamrech, ve Frýdlantě, ale také v Nové Vsi u Chomutova a ve vzdálených Dušníkách (dnes městečko na polském území poblíž hranice, které jistou dobu patřilo k Českému království)..
Dolnopolická papírna byla založena v rozmezí let 1632 až 1647. Nacházela se na Ploučnici mezi Dolní Policí a Starým Šachovem, (viz mapka). Peter Ossendorf ke zřízení papírny využil zdejší starý, nevýnosný mlýn. Neměl to jednoduché, vrchnost i přes jeho vytrvalé žádosti roky otálela s přiznáním obvyklých papírenských privilegií. Například cizí sběrači hadrů tak neměli zamezeno působit i na území papírny a Peter Ossendorf přicházel o zisk. Také do přestavby mlýna, kdy při regulovacl vody se dostával do sporů s obyvateli vsi, vynaložil značné prostředky. Papírna však poté zřejmě prosperovala, protože papírník zapůjčil několikrát v roce 1653 městu Schandau (Žandov) úhrnem 72 tolarů. Ty po patnácti letech vymáhal na městu právní cestou Ossendorfův syn Julius, aby mohl opravit papírnu. Sděluje vrchnosti, že po smrti otce v roce 1665, kdy byla papírna načas propachtována (pronajata), ji převzal v zuboženém stavu, který zapříčinil i půl roku trvající hrozný mor a krutá zima, při které zamrzaly stroje. Dolnopolická papírna pod vedením potomků Petera Ossendorfa pracovala až do roku 1730, kdy ji odkoupil údajně téměř zničenou Abraham Marschall. I on se potýkal s těžkostmi. Velká voda a ledy strhly jez, voda zčásti zatopila papírnu a bylo nutné se odstěhovat do výše stojící chalupy. Po jeho smrti v roce 1744 ji vedli synové. Ani oni se nedokázali zbavit dluhů, a tak po osmnácti letech, v roce 1762, byla prodána v dražbě. To jsou poslední údaje o dolnopolické papírně, která ukončila po sto patnácti letech svou činnost.
Doplněk: K technologii výroby papíru v manufakturách
 Surovinou k výrobě papíru byly staré hadry, které sbíral zvláště od vrchnosti určený hadrník. Hadry byly rozřezány na hadrořezu podobnému ruční řezačce slámy. Takto získaná hmota se změkčovala hnitím ve schránkách vytesaných z kamene nebo vyzděných do země jako žumpy. Papírna využívala k drcení vzniklé papírové hmoty při stálém přítoku čisté vody z řeky kladivovou stoupu (soustavu kladiv) poháněnou vodním kolem, dolnopolická papírna měla zřízeno celkem dvaatřicet stoup. Kaše se pak umístila v kádích a odtud se nabírala drátěnými síty v rámech, v nichž byly připevněny obrazce z drátů – filigrány (značka papírny, vodoznak), které se na arch papíru otiskly. Dochoval se filigrán dolnopolické papírny z roku 1647, který je tvořený nápisem POLIETZ v kruhu, korunkou a písmenem P uprostřed. I zde vidíme souvislost s benešovskou papírnou, která měla rovněž kruhový filigrán s nápisem BANZEN (jeden z tehdy používaných názvů městečka) s písmenem B uprostřed. Vrstva papíru s filigránem byla vyklopena na plsť a opět další plstí přikryta a na ni šla další vrstva papíru. Zpravidla bylo kladeno takto nad sebou sto osmdesát archů. Společně s plstí byly vloženy do mohutného lisu, aby se zbavily vody. Jako sušárna sloužilo rozsáhlé podkroví ve větší chalupě s vyšší střechou a s četnými vikýři, které urychlovaly proces sušení.
|