Putování s KHB (7) [200 let KHB] Traditional Geocache

V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měly významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: "Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"

Volně koncipovanou sérií "Po stopách KHB" chceme šířit povědomí o této mimořádné osobnosti a navštěvovat místa spojená s životem a životním odkazem KHB.

Jméno KHB je neodmyslitelně spojené s havlíčkobrodským regionem - narodil se v nedaleké Borové u Přibyslavi, ale jeho opravdovým domovem se stal tehdejší Německý Brod, kam se mnohokrát ze svých životních cest vracel. Odkaz KHB můžeme hledat v mnohých koutech naší země, ale i v zahraničí. Coby student rád cestoval a na svých toulkách zavítal i do Polska a na Slovensko. Rok pobýval v carském Rusku. Coby novinář pak působil v Praze (Národní noviny) a v Kutné Hoře (Slovan). A připomeňme si také čtyřletou konfinaci v Brixenu.

Na desítkách míst se můžeme setkat se sochami, bustami či pamětními deskami věnovanými KHB. Snad v každém českém či moravském městě nalezneme Havlíčkovu ulici, někde i Havlíčkovo náměstí. Také některé spolky nesou Havlíčkovo jméno hrdě ve svém názvu. Některá místa jsou všeobecně známá a mají svou slavnou minulost. Někde budeme tápat. A tak se vydejme po stopách KHB ... je skutečně co objevovat!

NOVINÁŘEM V KUTNÉ HOŘE

Karel Havlíček svou novinářskou prací získal respekt i ve Vídni a byl i přes zrušení Národních novin ve své novinářské práci pokračovat. V Praze to možné nebylo, a tak našel útočiště v Kutné Hoře. kde začal vydávat další svůj list - Slovan.

Havlíček hned v prvním čísle Slovanu ze dne 8. května 1850 formuloval své krédo: "Nemohla by zajisté malá hrstka vládychtivých utiskovati ku svému prospěchu celý národ, kdyby tento, jsa náležitě vzdělán, rozuměl všem svým záležitostem a svou vůli náležitě projeviti a provésti uměl. Úkolem svobody tisku jest tedy povýšiti poznenáhlu celý národ, neb alespoň největší část jeho k takovému vzdělání, a jen tenkrát můžeme sobě dělati naději na opravdivou a jistou svobodu."

Hned od počátku byl Slovan tvrdě stíhaný úředními zákroky a konfiskacemi. Brzy také bylo zakázáno jeho šíření do Haliče, Krakova, Bukoviny Uher a samozřejmě nesměl do Prahy, stejně tak jako Havlíček sám. Docházelo až k paradoxním situacím, že v Praze nebyl Slovan k dispozici ani tomu novináři, který měl jeho názory rozporovat. Byl jím Václav Jaromír Picek, jemuž bylo nakonec úředně zakázáno se o Havlíčkovi vůbec zmiňovat, když se ukázalo, jak bezzubé jsou jeho repliky ve srovnání s Havlíčkovými texty.

V této komplikované situaci se Havlíček rozhodl pro důležitý krok. Uvědomoval si, jak krátký je život denního tisku a publikovaných stanovisek v něm. Po obdržení dvou úředních výstrah vydávání Slovanu v srpnu 1851 sám zastavil. Stačil ještě vydat knižní soubory ze svých textů z Národních novin (Duch Národních novin) a ze Slovanu (Epištoly kutnohorské) a část jich ještě distribuovat. Kutnohorskou tečkou v Havlíčkově novinařině bylo zasedání porotního soudu v listopadu 1851, jenž ho díky skvěle vystavěné obhajobě vysvobodil. Ač tím svou novinářskou kariéru prakticky ukončil, o měsíc později byl úředně deportován do vyhnanství v Brixenu.