Tovarna na mlynske kameny v Zandove (1902-1946) Traditional Cache

Úplný název továrny zněl Erste Fabrik künstlicher Mühlsteine und Mühlebauanstalt in Sandau (První továrna na umělé mlýnské kameny a stavbu mlýnů v Žandově). Název byl uvedený na štítu tovární budovy. V názvu firmy se také občas objevilo jméno E. Heller, například v reklamě, v pozdějších letech přímo v oficiálním označení továrny jako E. Heller & Co Mühlstein und Schmirgelwerke.
E. Heller, celým jménem Emanuel Ignaz Heller, pocházel z Jihlavy (Iglau). Byl to on, kdo na jaře roku 1902 založil továrnu na mlýnské kameny na okraji Žandova (Sandau) u silnice na Starý Šachov (Alt Schokau) na českolipském okrese. Majitelé továrny a jejich společníci se sice v průběhu čtyřiceti let změnili, ale jméno zakladatele přetrvalo, patrně i s ohledem na patent spojený s výrobou mlýnských kamenů, který dokládá nápis na okřídleném mlýnském kameni, logu továrny.
Na podzim roku 1945 byli němečtí majitelé Josef Jahnel a Ludwig Büchner odsunuti a v továrně zavedena takzvaná národní správa. Na té se podílela vedle fyzických osob (sbor tří správců) také žandovská továrna Severočeské strojírny a slévárny, která po rozhodnutí o likvidaci provozu převzala část konfiskovaného strojního zařízení. Další část převzal dodnes existující podnik Carborundum-Elektrite z Benátek nad Jizerou. V uvolněných prostorách žandovská strojírenská továrna skladovala tkalcovské stavy. Od roku 1951 objekt získalo JZD (jednotné zemědělské družstvo) Horní Police k „rozšíření živočišné výroby“. Kravín zde existoval do osmdesátých let.
V současné době je prostor bývalé továrny zcela zarostlý neudržovaným, obtížně prostupným lesem plným náletových křovin a zpustlý divokou skládkou, po budovách zůstaly jen rozpadlé zbytky základů. Patrová budova bývalých majitelů továrny u silnice se však zachovala, dnes je opravená a obydlená.

O výrobě mlýnských kamenů

Zprvu se vyráběly jen přírodní mlýnské kameny, tedy z celistvého kusu kamene. Ten se vytěžil v lomu, mlynář s pomocníky si pro něj přijeli a v mlýně pak z kusu kamene vysekali mlýnský kámen. Šlo o mimořádně řemeslně a fyzicky náročnou činnost. Přírodní mlýnské kameny pak byly zejména od počátku 20. století nahrazeny francouzskými a umělými mlýnskými kameny. Žandovská továrna patřila v tomto období mezi pět významných výrobců těchto mlýnských kamenů na našem území.
Francouzský mlýnský kámen vynikal svojí kvalitou díky surovině dovážené skutečně z povodí francouzských řek Seiny a Marny. Mlýnský kámen se skládal zpravidla z několika druhů kamenných desek, na které byla nalita betonová pokrývka. Takové kameny byly kvalitní a drahé. Při výrobě umělých mlýnských kamenů se využívalo nejčastěji levnějších křemenných zrnek z plavených písků, ty se smísily s vhodným pojivem. Žandovská továrna údajně využívala pískovnu poblíž zdejší silnice, ale pravděpodobně dovážela také vyhlášený pískovec ze saského Jonsdorfu poblíž hranic.
Výrobci umělých mlýnských kamenů ale vedle křemene využívali i jiný materiál, například porcelán, karborundum, elektrit nebo smirek. Také žandovská továrna v tomto směru měla širší nabídku mlýnských kamenů, ve velké míře využívala ve výrobě přírodní velmi tvrdou horninu smirek.

Závěrem

Už z názvu žandovské továrny je zřejmé, že nabízený sortiment produktů a služeb byl širší. Potvrzují to také reklamní inzeráty. Továrna se vedle výroby mlýnských kamenů podílela na stavbě a opravě mlýnů a vyráběla samostatné mlecí stroje. Z dostupných údajů, pak je patrné, že továrna prosperovala. Vždyť i národní správci před likvidací provozu měli spoustu práce, aby v omezených podmínkách dokončili uzavřené kontrakty s řadou tuzemských i zahraničních podniků, zejména z Německa a Polska, ale například i ze Stockholmu a Istanbulu.
Příběh žandovské továrny na výrobu mlýnských kamenů zavál čas, nežijí už pamětníci, nikdo ze zdejších obyvatel neví o existenci továrny, součásti průmyslové industrializace, která přinesla do zemědělského kraje prosperitu a vyšší životní úroveň. I v historickém povědomí je spíše zapomenuta nebo v hlubokém stínu příběhu žandovské strojírny, která měla o něco příznivější osud, byť i ona dnes už neexistuje (viz naše keš ČKD Žandov).

K úkrytu kešky

Dům majitelů továrny najdete u silnice, dvě stě metrů od úkrytu keše, směrem z kopce na Starý Šachov. Továrna se nacházela za budovou, dnes v zanedbaném neprůchozím lesním porostu.

Fotogalerie

(1) Pohlednice továrny u břehu Ploučnice s domem majitelů vpravo, druhá pohlednice je z roku 1901 a vedle průčelí továrny je tu celkový pohled na Sandau (Žandov) a nádraží, (2) Hlavičkový papír korespondence továrny z roku 1917, v úvodu listingu hlavičkový papír korespondence z roku 1946, (3) Provoz v továrně Carborundum-Elektrite z Benátek nad Jizerou, kam po zrušení žandovské továrny bylo převezeno část zařízení, (4) Dům majitelů továrny v dnešní podobě a mlýnský kámen ze žandovské továrny v areálu koupaliště v Horní Polici