Ahoj, vítám vás na další Routovce! Tentokrát vás ode mě čeká až abnormálně jednoduchá keš. Rychlá drive-in tradička u kostela v malé vísce Skřipel.
Nejen o kostele ve všech možných kontextech:
Kostel Sv. Šimona a Judy je jednou z nejstarších církevních staveb na Berounsku. Jedná se totiž původně o románský kostel, zasvěcený sv. Janu Křtiteli, který je doložen již od roku 1233. Zpředu byl malý hřbitůvek (ne kolem kostela, jak je dnes) a za kostelem na zahrádce byla dřevěná zvonice (jako doposud v Neumětelích). Střecha byla prejzová a na ní malá sanktusová zvonička, později se zlomeným křížkem. Kostelík byl temný, a tak byla do něho postupně přidělána další okna. Již zmíněná dřevěná zvonice stávala při západní hřbitovní zdi, v ní visely 3 zvony, z nichž dva byly ulity v pražské dílně slavného zvonaře Brikciho. Největší a nejstarší pochází z roku 1567 a peníze na něj vzešly ze sbírky. Nechal jej ulít Jan Vratislav z Mitrovic. Nejmenší z nich byl ulit zvonařem Valentinem Lissiackem z Prahy v roce 1725.
Právo dosazovat na zdejší faru kněze patřilo českým králům. Je známo, že podací právo při skřipelském kostele měl již před rokem 1232 ostrovský klášter. Toto vlastnictví mu ještě v roce 1310 potvrdil papež Kliment V.
Skřipelská fara patřila do Podbrdského děkanátu, který sestával z 26 far. Dle jejích příjmů byl jí r. 1384 pololetní papežský desátek vyměřen na 18 grošů. V měsíci listopadu r. 1379 (zemský archiv) provedl zde visitaci arcijáhen arcidiecéze pražské Pavel z Janovic a z visitačních akt vyplývá, že zde nebyly poměry lepší než jinde: „Okolní faráři docházejí rádi do Hostomic, jakožto větší osady, aby zde navštěvovali krčmy. Tak obviněn byl tetínským farářem skřipelský farář Václav, že rád chodí do Hostomic, že se v krčmách opíjí, třeba denně a že je nemravný….“
Po husitských válkách se mniši z pobořeného kláštera na Ostrově odstěhovali ke Svatému Janu pod Skalou. Ostrovský klášter již nebyl nikdy obnoven.
Při kostele byl založen nevelký ženský klášter, spravovaný benediktýnským řádem. Opati ostrovského kláštera u Davle sem dosazovali faráře, a to až do roku 1630, kdy jej v nejistém válečném roce řeholnice opustily a do Skřiple se již nevrátily.
V listině r. 1628 ze dne 6.11. je zmínka, že s opatem benediktýnů u sv. Jana pod Skalou jménem Tobiáš za přítomnosti držitele statku skřipelského, rytíře Fridricha z Nassau, hejtmana v cís. armádě na tvrzi skřipelské, byly skládány osmiroční kostelní účty. Úpadkem kláštera sv. Jana pod Skalou počíná řada skřipelských administrátorů, kteří byli již světští duchovní. Prvním z nich byl Páter František Antonín Táborský (1680-1687), který zavedl r. 1680 první řádnou matriku farní osady skřipelské a bydlel na vlastní faře.
Poté, co ze skřipelského kláštera odešly řeholnice, začal kostelík chátrat a pustnout. V polovině 18. století se nacházel v tak havarijním stavu, že již hrozil spadnutím. Zpustlá byla dle všeho také skřipelská fara, protože zdejší farář Jindřich Kamenický bydlel už v roce 1699 někde v Osově. Skřipelské zvony byly v roce 1737 přeneseny do Osova, stejně tak i vzácná křtitelnice z červeného mramoru.
Vzhledem k tomu se majitel panství hrabě Jan Adolf Kaunic rozhodl vystavět nový kostel v těšném sousedství svého osovského zámku. Skřipelský byl v roce 1768 docela stržen a zbořen a na jeho místě postaven nynější kostelík ve vlašském slohu, který byl zprvu považován za pouhou hřbitovní kapli. Teprve v roce 1787 povolila konsistoř, aby se tam i nadále četly mše svaté.
Současný kostel je jednolodní, obdélný, s kvadratickým presbytářem, ukončeným zaobleně, s vížkou ve vstupním průčelí. Průčelí je ukončeno římsou se štítem. Na portálu jsou ploché pilastry, portál a okno. Další fasády jsou členěny vpadlými poli a okny ve štukových rámcích. Barokní balónovitá kruchta. Kazatelna, v lodi dva protějškové rámové oltáře, barokní, s nikou uprostřed, v níž jsou sochy Nejsvětějšího Srdce Páně a Panny Marie Lurdské.
Vzdor tomu, že v novém osovském kostele se již i křtilo, nepřestal skřipelský být farním, a to až do r. 1741, kdy se stal kostelem filiálním.
V roce 1794 za faráře Vojtěcha Roudnického, který opatřil vše potřebné, byl kostel znovu vysvěcen ke službám Božím pražským generálním vikářem Františkem Heinou ku cti sv. Judy Tadeáše. Bylo povoleno konat zde služby Boží za zemřelé, za zakladatele a ve dny prosební. Obraz sv. Judy Tadeáše, který býval kdysi na hlavním oltáři, byl později zavěšen na zeď naproti kazatelně.
Na příkaz majitele panství Karla Schwarzenberga byl v roce 1858 dán hlavní oltář do farního kostela v Lašovicích na Orlicku a do Skřiple převezen oltář nynější z ze hřbitovního kostelíka na hradě Zvíkově. Ze Zvíkova pochází také obraz svatého Mikuláše, který po roce 1841 měl v majetku zvíkovský mlynář Markes. Kníže Karel Schwarzenberg ho u něho viděl, koupil ho a dal do Skřiple. Hlavní oltář pochází asi z r. 1682, je raně barokní, sloupový s boltcovým ornamentem a obrazem uprostřed a v nástavci. Na nástavci kdysi bývaly pozdně gotické sošky Krista Trpitele, P. Marie a sv. Jana Evangelisty. Ty se v bouřlivých devadesátých letech minulého století, ztratily.
V květnu roku 1939 dal tehdejší majitel panství Osova a patron kostelů k němu patřících, komerční rada Václav Palivec, příkaz k opravě střechy kostela a krytiny věže. Tyto opravy, jakož i výměna věžní konstrukce skončily v srpnu téhož roku. Stará plechová krytina věže byla vlivem počasí a stáří úplně zničena, takže musela být vyměněna za novou. Prejzová střecha byla řádně vyspravena. Práce prováděli klempí ř Josef Bartůněk z Hostomic a pokrývač František Jarý z Malého Chlumce. Náklady s tím spojené hradil V. Palivec.
Při snímání věže byla v báni nalezena menší rzí úplně zničená plechovka s jedním starým zápisem, který byl psán na obyčejném papíru, který byl zatékající vodou úplně zničen a téměř na prach rozpadlý. Nic jiného v báni nebylo.
Kolem kostela se rozkládal farní hřbitov, kam byli pochováváni lidé ze Skřiple, Osova, Vižiny, Osovce, Lážovic, Nových Dvorů a z Velkého a Malého Chlumce, a to až do roku 1877. V hřbitovní zdi se dosud nacházejí náhrobní kameny přenesené sem ze starého kostela. Na nejstarším z nich je vytesána podoba děvčátka, dcery urozeného pána Jana staršího Vratislava z Mitrovic na Skřipli, která zemřela v roce 1517. Na druhém kameni je postava paní Barbory Holanové z Bernšteina, manželky urozeného pána Jiřího Holana z Jiljova. Ten je znázorněn v rytířském brnění na třetím kameni s datem úmrtí 1585. Uvnitř kostela v podlaze se nachází mramorová deska s nápisem „Zde odpočívá vysoce urozená paní Anna Eleonora Bittnerová, bývalá manželka hejtmana z Osova, která 29.3.1719 smířena s Bohem navždy usnula.“ (přelož. z němčiny)
Když skřipelský hřbitov již nestačil, chtěli občané nový, a to nad Osovem. Ze Skřiple tam donesli kříž, tzv. „černý“, proto se zde dodnes říká „U černého kříže“. Toto nové místo se ukázalo jako nevhodné, proto byl hřbitov založen v Osově pod kostelem. Posledním pohřbeným ve Skřipli byla paní Marie Horová z Osova dne 21.6.1877.
Na hřbitově se nachází původní márnice, dnes užívaná jako kostnice, kde jsou uskladněny vykopané kosti ze zrušeného hřbitova. Prý je jich tam 300 plných pytlů a hloubka šachty pod novodobou prkennou podlahou je podle pamětníků až 6 metrů.
Márnice pochází ze stejné doby jako kostel a hřbitov. Byla založena na čtvercovém půdorysu, s portálem v ose průčelí, ukončeného odstupněným štítem. Uvnitř částečně zachovaná freska Nanebevstoupení Páně, namalovaná současně se stavbou.
Při procházce po hřbitově si můžete prohlédnout kaplovité výklenky, v nichž jsou dnes již nepatrně vidět zbytky fresek.
Kostel je od roku 1965 zapsán v seznamu kulturních památek.
V 90. letech minulého století byl skřipelský kostel opatřen novou střechou a fasádou.
V současné době se zde nekonají pravidelné bohoslužby.
Text byl převzat ze stránek obce Skřipel z http://www.skripel.cz/kostel-svatych-simona-a-judy/ms-1011/p1=1011.
Informace o krabičce:
Místo: 1.
Logbook: 2.
Krabička: 2.
Počet zmizení: 1
Poslední kontrola: 28.4.2023