Krásnohorsko-milešovský zlatorudný revír
Abychom nezdržovali, jelikož je toto již šestá keš série KHMZRR, vynecháme doposud obvyklý úvod. Text o městě Krásná Hora, historii dolování a popis geologie revíru obsahují již dříve námi založené keše. V nejbližším okolí např. GC8FJHE (Krásná Hora nad Vltavou), GC9HMBQ (důl Otto), GC9HMBM (důl Puš). V mapě je jako vždy umístěn modrý otazníček přímo v místě vlatní jámy. Tato se dnes nachází v areálu soukromé firmy a je tedy nepřístupná.
Byla to zlatonosná žíla jménem Marie, která procházela přímo pod celým městem. S její těžbou se začalo již v raném středověku a zřejmě byla tato jedna žíla hlavním zdrojem zlata po celou dobu trvání královského horního města v letech 1341 až 1554. Po potvrzení výskytu antimonitu (Sb2S3) kolem roku 1830 se zájem o středověký zlatorudný revír znovu obnovil a začalo období intenzivní výstavby důlních děl.
Cílem bylo vybudovat na žíle postupně čtyři šachty. Od východu k západu to byl postupně důl Puš (začátek ražby 1900), Otto (1890), Marie (1884) a poslední Nová jáma (1894). Data jejich založení jsou zajímavá. Stejně jako ostatní četné číslicemi psané údaje vás ke keši nedovedou.
Důl Marie by se dal popsat v listingu řadou nej. Jedná se o největší a nejhlubší šachtu v revíru a taky o poslední funkční důl, který byl jako úplně poslední uzavřen v roce 1992. Snad to bylo i tím, že šachta měla v mnoha svých údajích šťastné číslo sedm. Posuďte sami: nejprve byla vyražena do hloubky 137 m, s patry na 70 a 97 metru. Po roce 1949 byla postupně prohloubena až na 267 metrů. Možná, že v tomto odstavci naleznete i své šťastné číslo.
Evidence důlního díla velmi podrobně popisuje stejně jako u ostatních děl kolik metrů bylo na kterém patře vyraženo a s jakým úspěchem, přesněji jaká hornina zde byla zastižena a jaký výskyt kýžené rudy zde byl zastižen. Pro nás může být zajímavý údaj, že pro zlepšení větrání byla od roku 1894 ražena nedaleko již dříve zmíněná Nová jáma, se kterou byl důl Marie postupně propojen ve všech pěti patrech. Též stojí za zmínku, že s výraznou průzkumnou a důlní činností se zde pokračovalo po roce 1949, tedy v době, kdy byla ostatní důlní díla postupně zavírána a likvidována. Tedy kromě průzkumných děl, jako byla např. ražba štoly v Proudkovicích.
Finální výčet vytěženého bohatství za všechny roky existence dolu by byl určitě zajímavý. Na internetu se nám podařilo dohledat pro vaši představu objem těžby za posledních devět let před uzavřením dolu pro nerentabilitu. Za období 1983-1992 bylo z dolu získáno 416 kg zlata a 1481 tun antimonu. Samozřejmě až po zpracování v úpravně v Příbrami.
Geologické zhodnocení aktuálního stavu šachty z roku 1979 popisuje již více jak dva kilometry chodeb. V porovnání s nedalekou Příbramí nebo dokonce uhelnými revíry je to zanedbatelné číslo, ale ve srovnání s ostatními zlatorudnými okrsky v Čechách je to rozsah slušný.
Hodnotu celkového množství kovů vytěžených z tohoto dolu se tedy nepodařilo dohledat. Pro vás by stejně tento údaj měl nulový význam. Důležitý pro váš odlov naopak bude výpočtový vzorec. Je opravdu velmi lehký a to:
N 49°3A.BCD' E 14°1E.FGH'
Tož vzhůru na odlov a Zdař Bůh!