Studenec je malá vesnice, část okresního města Trutnov. Nachází se asi 6,5 km na jih od Trutnova. Je zde evidováno necelých 30 adres a trvale zde žije asi 85 obyvatel.
Bitva u Trutnova 1866, jediné rakouské vítězství nad pruským vojskem
Trutnov - Které okamžiky legendárního boje z 27. června 1866 rozhodly nejen o rakouském vítězství, ale také o tisícovkách padlých vojáků na obou stranách? Jak a kde probíhaly krvavé boje? Připomínáme historická fakta.
Prusko-rakouská válka byla vyhlášena 21. června 1866. Už o čtyři dny později první Prusové překročili hranice u Žacléře a Bernartic a směřovali k Trutnovu. Město chtěla obsadit i rakouská vojska přicházející od jihu. V kritický den - 27. června - měla ale k Trutnovu mnohem dál. Ve snaze zabránit průlomu protivníka do vnitrozemí, vyslala aspoň předsunutou pěší brigádu (7 tisíc mužů a 8 děl). Proti ní se k Trutnovu blížil pruský 1. armádní sbor o síle 30 tisíc mužů a 96 děl.
V tu dobu bylo jasné, že bitva u Trutnova je nevyhnutelná. Rakouský útvar dorazil k Trutnovu první a hned obsadil tři kopce (Šibeník, Janský vrch a Chmelnici). Prusové netušili, že je protivník, byť ve výrazně menším počtu, nakonec předstihl a v klidu časně ráno vstoupili do města. Prakticky ihned byli napadeni palbou z rakouských zbraní. Rozhodli se tedy vzít útokem tři klíčové kopce, ale rakouské předovky je palbou srazily zpět.
Pruská přesila se pak přece jen projevila. Například vrch Šibeník a další výšiny nepřítel obsadil ještě před příchodem rakouských posil. S nimi přišel i nakonec legendární generál Ludvík Gablenz. Nařídil stažení vojsk z Bojiště k Novému Rokytníku. Během dopoledne došlo ke krvavé a nepřehledné srážce jezdeckých oddílů. Nikdo ale nezískal výraznější převahu. Tuhé boje také probíhaly o Janský vrch a kapli.
Když se Rakušané na Gablenzův povel z výšin a Bojiště stáhli, boje na chvíli ustaly. Prusové si mysleli, že mají vítězství v kapse. Drželi v tu dobu tři důležité vrcholy a měli početní převahu. Netušili však, že se rychle blíží rakouské posily.
Ty se na čekající Prusy vrhly bez řádné dělostřelecké přípravy. Bodákový útok je bez řádného krytí snadným terčem, celé řady vojáků tak byly doslova smeteny palbou pruských zbraní. Část rakouských vojsk se ale prosadila a donutila nepřítele k ústupu. Rakušané bleskově připravili druhý útok a Prusové se museli u Starého Rokytníka dát na ústup.
Pak přišly rozhodující manévry rakouského dělostřelectva. Před čtvrtou hodinou odpoledne měl generál Gablenz k dispozici asi čtyřicet děl. Odvážným tahem asi dvacítku poslal do předních linií ostřelovat klíčové pozice Prusů, druhá dvacítka pálila na tři trutnovské vrcholy. Riskantní tah vyšel. Prusové neměli proti kanonádě šanci a dali se na ústup. To byla příležitost pro pěchotu. Bodákový útok v sevřených formacích se ale Rakouské armádě nepovedl - během půl hodiny přišla o více než 1500 mužů. Prusové dál drželi město a tři klíčové kopce.
Bitvu nakonec rozhodl nástup Knebelovy brigády, rakouské zálohy. Její velitel se s vojáky bez rozkazu od vrchního velení vydal k trutnovským výšinám. Došlo k nejhoršímu krvavému boji celé bitvy. O půl sedmé večer už patřily Chmelnice, Janský vrch i Šibeník rakouskému vojsku. Prusové ve zmatku ustoupili.
Z kopců nad Bojištěm pak dělostřelectvo generála Gablenze pálilo na Prušáky, kteří v tu době byli na protějším kopci na Výsluní. Povedlo se je zahnat až do Poříčí. Mezitím Rakušáci obsadili střed Trutnova a Zahradní město.
Bitva byla u konce. Ztráty na obou stranách byly obrovské. Pro Rakušany to bylo krvavě vykoupené vítězství - 4800 padlých, zraněných či zajatých jsou toho smutným důkazem. Na pruské straně byly ztráty třikrát menší - 1350 padlých zraněných či zajatých. Celkem padlo, bylo zraněno nebo zajato přes 6 tisíc vojáků.
Druhý den na to, 28. června 1866, rakouské velení hrubě podcenilo protivníka a místo, aby vítěznou bitvu u Trutnova využilo, prohrálo boje o pohraniční průsmyky. Prusové pronikli do Čech, vše vyvrcholilo rozhodující bitvou 3. července 1866 u Hradce Králové.
Myslivci u Studence
28.6.1866 okolo 12 h, když už valná část první gardové divize opustila okolí Studence, využili myslivci zdánlivý klid k opuštění lesa. V místě, kde ústí úvozová cesta do Studence – zde je nyní pomník s hrobem – natrefil setník V.Hann se svojí skupinou myslivců 16.praporu na pruské pěšáky. Po krátké přestřelce, v níž padl jeden myslivec, se byli nuceni vzdát (9 důstojníků a 28 mužů). Na pruské straně během boje jeden voják padl a čtyři byli raněni.