Jedním z hlavních léčebných zdrojů užívaných k lázeňským procedurám ve Františkových Lázních jsou minerální prameny. Ty zdejší mají teplotu mezi 9 až 11 stupni Celsia. Je jich využíváno celkem 23. Některé se užívají pouze ke koupelím, jiné pouze k pitné kúře a některé pro oba účely. Většinou jsou kryté kolonádami, pavilonky a jinými lázeňskými stavbami. Železnatý pramen byl také dříve čerpán v krásném empírovém pavilonu. Dnes pro něj musíte sestoupit po schůdkách a načerpat si jej z vývěru z trubky. Tento pramen je považován za jeden z nejchutnějších. Byl zachycen už v roce 1860 v hloubce 3,6 metru. Má obsah CO2 1998 mg/litr, celkovou mineralizaci 2890 mg/litr a vydatnost téměř 4 litry za minutu. Má ph 5,8. Je ordinován při chudokrevnosti, k celkové rekonvalescenci a při stavech vyčerpání. Kromě železa obsahuje také vápník, hořčík a sodík.
Na využívání tohoto pramene měl největší zásluhu zámožný chebský obchodník
Josef August Hecht (1792 – 1861)
Ten se v roce 1822 stal nájemcem nepříliš prosperující stáčírny minerálních vod ve Františkových Lázních. Poté po třicet let stáčírnu provozoval a dokázal ji opět hospodářsky povznést. Osobně navštěvoval četné evropské obchodníky, prováděl inzerci, v níž doporučoval balenou chebskou minerální vodu. Ve spolupráci se švédským chemikem Berzeliem vyřešil problém s usazováním vysráženého železa v lahvích, které odrazovalo zákazníky. Investoval do nových plnicích a zátkovacích strojů a estetickou závadu s usazeným železem napravil pomocí plynovacího pístu, který zamezoval přístupu vzduchu do naplněné láhve (láhev byla hermeticky uzavřena). Nechal si tento postup patentovat. Díky tomu se podařilo zvýšit export františkolázeňské minerální vody. Výroba se za jeho působení ve stáčírně zvýšila z 6000 ročně na více než 600 000 lahví. Zároveň se podílel na zvelebování samotných Františkových Lázní. Roku 1827 byl zakládajícím členem místního okrašlovacího spolku. Roku 1831 byl jmenován lázeňským inspektorem. Od roku 1835 dozoroval stavbu školy a sám založil nadaci na její zbudování. V roce 1840 financoval slavnostní otevření školy. Roku 1842 přispěl na postavení pomníku zakladatelů lázní.
Jöns Jacob Berzelius (1779 – 1848) byl švédský chemik. Vymyslel moderní chemické značky prvků, jejichž názvy odvodil z latiny a řečtiny. Je považován za jednoho z otců moderní chemie. Mimo jiné se jako několikanásobný host západočeských lázní spolu s Goethem a Kašparem ze Šternberka podílel na objevech v podzemní štole vykopané do Komorní hůrky a na ukončení sporu ohledně původu hornin, ze kterých Komorní hůrka sestává a zda je to původně sopka či nikoliv.
Původní pavilon nad Železnatým pramenem.
Kousek od Železnatého pramene je vidět za oplocením a malou stříškou další pramen a to pramen Železitý, který se dnes vůbec nevyužívá.
Pramen Železitý v minulosti
Nedaleko od pramene na malém návrší se nachází rozhledna Salingburg a to na místě zvaném Na Vyhlídce. Protože Františkovy Lázně neměly žádnou historickou památku, rozhodli se radní, že nechají postavit umělou zříceninu, která bude využívána jako rozhledna. Tento nápad se dostal do novin a díky tomu začali nemalými dary přispívat obyvatelé i návštěvníci města. Otevřena byla 7. září 1906 a je vysoká 10 metrů. Jedná se o pseudogotickou napodobeninu středověkého hradu s cimbuřím a věží, na jejíž ochoz vede 52 schodů. O rozhledně se říká, že v ní sídlí duch minerálních pramenů, Salinger. Rozhledně dala jméno zdejší kyselka nazývaná Saling. Jelikož plní spíše funkci estetickou, a stojí téměř na rovině v parku, přes stromy jsou vidět jen vrcholky kopců, samotné Františkovy Lázně spatřit již nelze. Vyhlídka je celoročně volně přístupná.
Rozhledna Salinburg
