ZA NAŠIMI HUMNY
„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“
Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)
Sedliště
Zimní období nás více drží „za pecí“, a tak se vás v dnešním díle pokusíme pozvat do míst, které na nás dýchnou časy dávnými a okouzlí nás svou architekturou. Mluvíme zde o naši krásné vísce Luhov, která přitahuje už svým slovanským jménem. Nenajdeme zde ale jen háje, luhy či lesní palouky, ale i nádherné roubenky a podstávkové domy tak typické pro německo – česko – polské pomezí, s hrázděnými či roubenými patry. Tato ves není žádným mladíkem, první zmínky o obci jsou již z roku 1481 jako součást panství Stráž. Pokud jste z Brniště a ještě jste nezavítali do této vesničky vězte, že o hodně přicházíte, jelikož tato vesnice se v novodobé historii obce Brniště proslavila nejen svou malebností, ale i tím, že z ní pochází nejvíce našich starostů.
Vyrážíte-li s námi na výlet poprvé, můžete si nahrát do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i trasu putování, která bude naším průvodcem v terénu.
Výchozím bodem pro dnešní výlet je samotná náves v Luhově. Ideální místo pro zaparkování našich plechových ořů je u bývalé jednoty. Střed obce je vcelku nenápadný, ale i tak zde najdeme několik zajímavostí. Přes silnici je mezi košatými tújemi schován pomník na paměť osvobození pohraničí rudou armádou, který do vybudování nového velkého brnišťského pomníku stával na návsi v Brništi. Pořekadlo, že je zde vše „jako na dlani“ je vskutku na snadě. Rozhlédneme-li se směrem k nádraží, uvidíme malebnou kapli Největší Trojice, kterou vybudovala obec v roce 1739, jako velkou obecní modlitební kapli pro 30 lidí s dřevěnou osmibokou zvonicí a malou zahrádkou. Vedle kaple se nachází také jeden ze čtyř malých místních rybníků.
Přestaňme ale řečnit a raději vyrazme objevovat. Kde asi býval mlýn, místní škola se svou jednotřídkou či hospoda se svým tanečním sálem? To nechám již na vás a vaši zvídavosti, kdy můžete prohodit pár slov se starousedlíky, kterých tu však není mnoho. Po hlavní silnici vyrážíme směr Stráž pod Ralskem. Silnicí nejdeme dlouho, po 200 metrech odbočíme doleva, kde míjíme obecní víceúčelové hřiště, kde si přijdou na své malí i velcí. Je zde dokonce i altán pro odpočinek. Vesnici brzy opouštíme a vcházíme do lesa. Úpatí Tlustce je ideálním místem pro klidný život kruhorohých divokých ovcí nebo chcete-li Muflona evropského. Zdejší stádo čítá okolo 25 kusů a rádo pobývá právě na Tlustci a na jeho svazích. My stoupáme lesní cestou až do sedla pod Ptačím vrchem (387 m n. m.). Samotný vrchol se rozkládá na pastvinách a je z něj krásný výhled do okolí - na renesanční zámek Wartenberg, na areál bývalých uranových dolů, z kopců pak vidíme Lipku, Ralsko, Bezděz nebo Lysou skálu. Jednou ze zajímavostí tohoto místa je rozvod elektrické energie všeho druhu – od zvláště vysokého napětí, přes velmi vysoké napětí až po nízké napětí procházející samotnou vesnicí. Tato dominanta nás možná na první pohled neuchvátí, ale tak jako kopce či věže kostelů nám slouží pro dobrou orientaci na míle daleko. Na holém vrcholku bývá často větrno, a proto se vydáme pomalu a jistě směrem dolů ke statku a k části obce zvané Sedliště (na mapě bod 1). Již od pradávna se v obci lidé živili chovem dobytka, drůbeže, předením, tkaním či těžbou dřeva a rašeliny. Čím více se blížíme ke statku samotnému, vracíme se v čase do šedesátých let století minulého, kdy zde hospodařili Vojenské lesy a statky. Rozlehlé stavení se svými hospodářskými budovami a skleníky nás zcela pohltí. Na tomto místě jakoby se zastavil čas, a toho jevu si pro svou autentičnost všimli i filmaři. Můžeme si zde na chvíli pustit fantazii na špacír a unášet se v myšlenkách, jak to zde asi vypadalo v době své slávy. Až se „prodereme“ příkrým svahem, houštinami a časy minulými ocitneme se v kaštanové aleji před bytovkami v Sedlišti.
Po delším čase se ocitáme u hlavní silnice, za kterou se nachází poslední část vesnice, kterou jsme ještě neprozkoumali – Nový Luhov. První zmínky o této osadě se uvádí v roce 1540 pod názvem Smrďákov (související se zrušeným rybníkem podle zápachu sirných pramenů). Nemůžeme se divit, že se tento název neujal, protože právě tato část obce nejvíce odráží samotný název LUH - louky na vlhčí půdě se svěží zelení s porostem listnatých stromů a křovin. Naši procházku nám zpříjemňuje nově upravená cesta, která nás provází již zmiňovanou starou zástavbou a obloukem nás přivádí opět k hlavní silnici a železniční vlečce, kterou si nechali v roce 1969 vystavět pro svou potřebu uranové doly. V samotném závěru naši cesty zavítáme do zdejšího kravína, kterým si zkrátíme cestu na náves. Za statkem, kde se cesta stáčí doprava, se můžeme ještě ohlédnout směrem k vlečce. Z rákosí pod železničním náspem na nás vykukuje malá kaple ke cti Sv. Kryštofa nazývaná Kirnichova kaple (bod 2). Dříve kaple stávala při pěšině z Brniště do Stráže p. R. Cestu však nahradila železniční trať, a tak je dnes dosti nepřístupná.
Ani jsme se nenadáli a už jsme v cíli naší cesty. Možná si někteří povzdychneme, že to tu moc nežije. Dokonce jsem slyšel, že uzavřením místní školy v roce 1975 došlo k poklesu kulturních aktivit. Myslím ale, že není třeba truchlit nad tím, že už tu není divadelní spolek, spolek pro péči o děti, hasičský, pěvecký, čtenářský či okrašlovací spolek a nebo že se ženy nemohou scházet v Brnišťském pohřebním spolku. Každá doba má své, a tak je úžasné, že i přes množství zaniklých spolků se zde lidé mohou potkávat s „Luhováky“ při dětském dni, Luhovské olympiádě či v tomto čase u Silvestrovského gulášku, kam jsme každoročně všichni zváni.
Délka trasy: 4,1 km (převýšení 280 m), výlet 1,5 hodiny
Pro: rodiny s dětmi od 5 let (vhodné dlouhé kalhoty)
Terén: silnice, lesní cesty, lesy, louky
Luko a Toman
Fotohint
