9% císařů zemřelo svou vlastní rukou. Jednalo se o otrávení se jedem, až po nalehnutí se na vlastní dýku. Cena života a právo občanů ve Starověkém Římě i přes velikou vyspělost bylo barbarské. Pokud byl souzen svobodný Říman nejvyšším přestupkem, jenž se trestala popravou byla opět vražda jiného Římana. Pro zajímavost jeden z případů: Žena otrávila svého manžela a syna. Na svou obhajobu uvedla, že na nich vykonala krevní mstu za zabití svého syna z prvního manželství. Senát rozhodl takto: Zabití člena římské rodiny je ohavný zločin, jenž se trestá smrtí. Na druhou stranu zabití ze msty tvořilo podstatnou součást římského pojetí spravedlnosti. Soud nemohl ženu osvobodit, ale ani potrestat. Nakonec však onu situaci vyřešil šalamounsky – proces byl odročen o sto let. Proto stejně jako svobodní občané Říma, tak i císaři vyřešili své trápení a přestupky vlastní smrtí.
