ZA NAŠIMI HUMNY
„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“ Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)
Holička
Dnešní vycházka míří do vsi Březina a přilehlého polesí s vrchem Holička. Možná ani rodáci netuší, kam se vydáme, i když místo znají jako své boty. Nebudu vás více napínat, míříme do Velkého Grunova. První zmínky o vsi sahají až na počátek 16. století, kdy se mluví o obci jako o Březině patřící pod strážské panství. Současný název Velký Grunov, tedy přesněji Groß Grünau, je úředně přiznán až v roce 1906. Začátek naší cesty jsme pro tentokrát zvolili mimo centrum obce, a to u Císařských dubů – tyto památné stromy (duby letní) svým názvem odkazují na národní říšský strom, a tedy přímo na císaře Františka Josefa I., na jehož počest se i sázely.
Vyrážíte-li s námi na výlet poprvé, můžete si nejprve do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i trasu putování, která bude naším průvodcem v terénu.
Od Šesti dubů se vydáme po cestě směrem na jih, poznat ves pěkně od lesa. Cesta vede kolem roubených stavení, podél tesaných pískovcových sklepů. Postupně cesta přechází v pěšinku vedoucí kolem skautské chaty a dále přes malé návrší opět do vsi. U prvních domků po pravé straně na nás vykukuje malá „kaplička“ pod lesem. Zdání však klame, není to kaplička, nýbrž zastřešený pramen, ze kterého jsme si ještě v devadesátých letech jako děti nabírali pitnou vodu. Pomalu se blížíme k Panenskému potoku, který ve svém horním toku slouží jako hranice mezi Velkým Grunovem na pravé a Hlemýždím na levé straně. Ve svém dolním toku, ve kterém se nacházíme, protéká samým středem obce a my ho budeme moci s jeho romantickými meandry spatřit celkem ze tří mostů. Nepřeskakujme však a projděme si obec pěkně popořadě.
Z prvního pěšího mostu můžeme již dohlédnout na první dominantu obce – grunovskou družstevní mlékárnu z roku 1900 (na mapě bod 1), která sloužila pro místní, ale i přespolní zemědělce z Pertoltic, Kamenice, Brniště, Hlemýždí, Jáchymova a Luhova. Později zde byla pošta a její sklepy sloužily jako protiletecký kryt pro žáky místní školy. V současné době je nejvíce využívaný její komín rodinou čápa bílého – evropského, který zde každoročně vyvádí své mladé. Naše putování pokračuje hlavní silnicí, kterou lemují místní vilky a domy, poukazující na řemeslný a průmyslový rozmach obce v 19. století. Před starou hasičskou zbrojnicí se vracíme opět k Panenskému potoku, kde si z blízka můžeme prohlédnout druhý můstek – lávku, postavenou ze dvou pískovcových kamenů a jednoho pilíře na levém břehu. V době minulé jich na toku stávalo několik a bylo uměním přejet je na kole.
Pomalu se ocitáme v samotném centru obce, které tvoří kaple Navštívení Panny Marie, místní škola a přilehlý novodobý parčík. Jako první procházíme kolem kaple, která byla postavena na náklad obce v letech 1765‒1766. Rokoková jednolodní kaple je tvořena třemi okny, kůrem původně s malými varhanami a sakristií se zvláštním vchodem. Kaple byla vybavena hlavním oltářem z počátku 18. stolení, který v současné době prochází restaurováním, dále přenosnou kazatelnou, zpovědnicí a deseti prostými klekátky. Kaple je v průčelí členěna plochými pilastry a ukončena štítem se sanktusovou věžičkou, kde dříve visely dva zvony. Jednou z dalších zajímavostí je místní škola postavená roku 1884 namísto staré dřevěné, která už kapacitně nevyhovovala (bod 2). V nadezdívce průčelí je dosud znatelný nápis VIRIBUS UNITIS IM JAHRE MDCCCLXXXIV odkazující opět na císaře Františka Josefa I., pro kterého byla tato latinská fráze mottem (doslova znamená společnými silami, nebo také volně přeložená jako v jednotě je síla). Než se s centrem obce rozloučíme, je v místním parčíku prostor na svačinu či menší trénink na venkovních fitness strojích.
Poté se napojíme na žlutou turistickou značku, která nás převede přes třetí most, který není tak romantický, zato se po něm dá přejet autem. Po pravé straně za mostem se rozkládá velká textilní továrna Anton Schicketanz a synové, která zde roku 1892 začala výrobu jemného sukna a pomalu se rozrůstala do současných rozměrů, kdy v roce 1931 rozšířila výrobu i na vlněné zboží (bod 3). Po roce 1948 byl objekt znárodněn a dále provozován státní textilní firmou Mitop Mimoň. V posledních letech objekt chátrá a jeho zašlou slávu se nedaří pozvednout ani firmě na výrobu a prodej rakví, která zde nyní sídlí. Nyní je načase si trochu odpočinout od lidských budovatelských počinů, a tak společně opouštíme vesnici a míříme konečně do lesů nesoucích název Holičky nebo také Sedm studnic, jak uvádějí prameny z 16. století.
Jednou z místních rarit je lesní fotbalové hřiště, které na nás skryté v borovicovém háji dýchne svým kouzlem. Jelikož ale nemáme míč ani kopačky, vystačíme si pohledem a raději se vnoříme dále do lesní scenérie, propletené spletí písčitých cest. Kromě borůvek, hub a dalších přírodních darů je zde v opuštěném lomu možno vidět i zajímavý geologický pískovcový útvar v podobě pozůstatků sloupků jako ukázka přeměny svrchnokřídového pískovce na styku s vyvřelinou (vzácná sloupcovitá a deskovitá odlučnost pískovce). Malebné lesní cesty rychle ubíhají, a tak se zanedlouho ocitáme na okraji lesa, odkud se nám skýtá pěkný výhled na kopec Tlustec. Dále se vydáme vlevo, nepatrnou stezkou na samotnou dominantu tohoto lesa - vrchol Holičku (323 m n. m.). Z vrcholu se necháme opět vést naším mapovým průvodcem, který nás vyvádí písčitými cestami ven z lesa a polní cestou po mezi až k Císařským dubům.
Dnešním výletem nás svými historickými poznatky provázel regionální historik Petr Randus, za což mu děkuji, a zároveň vás tímto zvu na jeho přednášku konanou 11. 2. 2022 od 18 hodin v zasedací místnosti OÚ Brniště na téma: Když kameny promlouvají aneb po stopách našich předků.
Délka trasy: 3,1 km (převýšení 270 m), výlet 1,2 hodiny
Pro: rodiny s dětmi
Terén: silnice, lesní cesty, pěšiny
Luko a Toman