Venku byl studený a mokrý večer, v domě byly stažené rolety a oheň jasně hořel. Otec a syn hráli šachy. Paní domu poklidně pletla u krbu. Ke dvěřím se blížily těžké kroky. Otec s pohostinným spěchem vstal, aby pustil nově příchozího do domu. Rodinný kroužek pozoroval s dychtivým zájmem tohoto návštěvníka z dalekých krajů, když vyprávěl o divokých končinách a neobyčejných lidech.
Nejvíce pozornosti sklidil příběh o opičí tlapce. „Na pohled je to jen obyčejná tlapka vysušená jako mumie,“ pravil host. Vylovil cosi z kapsy a podával to svým posluchačům. Syn vzal předmět do ruky a zvědavě si ho prohlížel. „A co je na ni tak zvláštního?“ zeptal se otec. „Jeden starý indický fakýr, velice svatý muž, ji očaroval,“ vysvětloval návštěvník. „Chtěl dokázat, že osud ovládá životy lidí a že ti, kdo do něho zasahují, činí tak ke své škodě. Očaroval ji tak, aby třem různým lidem, splnila po třech přáních.“
„No a proč jsi tedy nevyslovil tři přání?“ zeptal se chytře otec. Host se na něho zadíval tak, jak se zralý střední věk dívá na drzé mládí. „Já je vyslovil,“ pronesl tiše a tvář mu zbledla. „A opravdu se Vám ta tři přání splnila?“ chtěla vědět paní domu. „Splnila,“ přisvědčil host. „Jestli jsi vyslovil svá tři přání, tak teď už ti tlapka k ničemu není,“ řekl otec. „Proč si ji necháváš?“ Návštěvník potřásl hlavou. „Nejspíš z podivínství.“ pravil pomalu. „Už natropila dost neštěstí.“ Uchopil tlapku mezi palec a ukazovák, pohupoval jí a náhle ji hodil do ohně.
Otec tiše vykřikl, shýbl se a vytáhl ji. „Jestli ji nechceš, tak mi ji dej.“ pravil otec. „Nedám,“ odmítl jeho přítel umíněně. „Hodil jsem ji do ohně. Jestli si ji necháš, nedávej mi za vinu, co se stane.“ Druhý muž zavrtěl hlavou a pozorně si prohlížel svůj nový majetek. „Jak se to dělá?“ vyptával se. „Zvedni ji v pravé ruce a vyslov nahlas přání.“ řekl host, ale varuju tě před následky. „To zní jako příběh z tisíce a jedné noci,“ prohodila paní domu, vstala a začala prostírat k večeři.
Během večeře se na talisman pozapomnělo. „Jestli ta povídka o opičí tlapce není pravdivější než ty příběhy, které nám povídal, tak na ní. moc nevyděláme,“ prohlásil otec, když se za jejich hostem zavřely dveře. Otec vyňal tlapku z kapsy a pochybovačně si ji prohlížel. „Kdybys zaplatil dluh na domě, byl bys naprosto šťastný ne?“ nadhodil syn a položil mu ruku na rameno. Otec zvedl talisman a pronesl zřetelně. „Přeji si peníze na splacení domu.“
Jakmile pronesl své přání, tlapka se mu v ruce zkroutila jako had. „No, ale peníze nevidím,“ řekl syn. Neobvyklé a tísnivé ticho padlo na všechny tři a trvalo, dokud se otec nezvedl a nešel spát.
Druhý den ráno, v jasném zimním slunci, jenž proudilo na stůl prostřený k snídani, se svému strachu vysmál. Po snídani vstal syn od stolu a odešel do zaměstnání. Matka ho doprovodila ke dvěřím a dívala se za ním, jak šel po ulici. „Už slyším, jak si z nás bude zase dělat legraci, až se vrátí.“ Po obědě zpozorovala záhadné chování jakéhosi muže venku, který se nerozhodně díval na dům a zjevně se odhodlával ke vstupu.
Nečekaný návštevník byl nejprve podivně zamlklý. „Byl jsem požádán, abych Vás navštívil,“ vypravil ze sebe konečně. „Přicházím od firmy, kde je Váš syn zaměstnán.“ Matka se znepokojila. „Jistě jste nám nepřinesl špatné zprávy pane,“ pohlédl otec vážně na druhého muže. „Bohužel, Vašeho syna zachytil stroj, firma si přeje, abych Vám vyslovil upřímnou soustrast.“ Nedočkal se odpovědi. Matčina tvář byla bílá, oči vytřeštěné. „S ohledem na služby Vašeho syna, si ve firmě přejí darovat Vám určitou částku jako odškodné.“ Suma odpovídala částce, která přesně stačila na splacení domu. Otec nevnímal výkřik své ženy, slabě se usmál, natáhl ruce jako slepec a v bezvědomí se zhroutil na podlahu.
Staří manželé pohřbily svého syna na hřbitově za vsí a vrátili se do domu ponořeného do šera a ticha. Někdy si sotva vyměnili slovo a jejich dny teď byly až únavně dlouhé. „Tlapka!“ vykřikla jedné noci divoce žena, smála se a křičela najednou. „Teprve teď mě to napadlo, proč jsem na to nepomyslela dřív. Ta další dvě přání, vyslovili jsme jenom jedno! Vyslovíme další přání,“ vykřikla vítězoslavně. „Přines tlapku a přej si, aby náš chlapec zase obživl.“ Muž se posadil na posteli a odhodil přikrývku z chvějících se údů. „Ty ses zbláznila, je už deset dní mrtvý,“ zvolal zděšeně. „Přej si!“ zakřičela manželka hlasitě. Muž pozvedl ruku v níž držel talisman. „Přeji si, aby můj syn zase obživl!“
Ani jeden nepromluvil, seděli u okna a mlčky naslouchali tikání hodin. Pojednou se ozvalo zaklepání na přední dveře. „To je náš chlapeček,“ zavřískla žena a rozběhla se ke dvěřím. „Proboha nepouštěj to dovnitř!“ křičel za ní muž a třásl se. „Bojíš se vlastního syna?“ křičela a zápolila s ním. Ozvalo se další zaklepání. To už žena stála u dvěří a vysunovala zástrčku. Ve stejné chvíli vzal muž opičí tlapku a divoce vydechl třetí, poslední přání.
Klepání náhle ustalo, třebaže se jeho ozvěna dosud nesla domem. Slyšel, jak se dveře otevřely a studený vítr proletěl nahoru schodištěm. Manželčino dlouhé, hlasité zanaříkání, plné zklamání a neštěstí mu dodalo odvahy a vyběhl kolem ní ven k brance. Pouliční lampa pomrkávající naproti svítila na tichou a opuštěnou cestu.
Souřadnice opičí tlapky:
N 49° 10. ??? E 16° 20. ???
Věříte-li na kouzelnou moc tlapky, máte možnost si po zalogování něco přát.
Přeji úspěšný lov!