Kloš jelení (Lipoptena cervi), lidově lojnice, nářečně jelenica či postraňák (jižní Morava) je druh dvoukřídlého hmyzu z čeledi klošovitých. Je to ektoparzit, který se živí krví zvířat, především savců a ptáků. Je-li přemnožený, dokáže hostitele soužit.
Kloš jelení a člověk
„Létající klíště“ se přemnožilo a jsou ho plné lesy. Tato „létající klíšťata“ vás mohou bolestivě kousnout a jsou i přenašeči chorob. Nemají však s klíštětem společného mnoho kromě toho, že těla či oděvu se „drží jako klíště“ a toho, že někomu může vzdáleně klíště připomínat vzhledem. Kloš je hmyz, zatímco klíště roztoč.
Kloš a klíště
Kloši se nejraději zamotávají do vlasů. Kloš tedy není klíště, ale mate tělem. Může za to jeho velikost a pocit, který máme, když po nás leze. Na rozdíl od klíštěte je kloš vyzbrojen křídly, používá je však jen k nalezení hostitele, přičemž není moc dobrý letec. Jakmile se kloš usadí na hostiteli, křídla se odlomí. Samec i samička kloše jeleního se živí krví. Jeho revírem je les a jak už jméno jelení napovídá, jde především po vysoké zvěři a jiných kopytnícćh, v menší míře ho zajímají ptáci, psi a někteří další živočichové.
Pokud si vybere za svého hostitele člověka, jde především o omyl. Kloš jelení se dokáže pevně držet na kůži nebo v srsti nebo na oděvu. Obtížně se odstraňuje (protože má nohy s drápky, každého jedince je nutné odstranit sejmutím, nelze ho smést z povrchu těla ani setřást z oblečení) a lze ho těžko rozmáčknout, protože je pružný. Údajně nejlepším způsobem, jak kloše zahubit, je promnout ho mezi prsty.
Jakmile tedy kloš zahodí svá křídla, už není cesty zpět. Najde si svoje místečko na vašem těle a už se chystá zakousnout. Lidskou krev nesaje, ale kousnout může: například když je v tísni, protože se dostal pod oblečení nebo do vlasů. Kousnutí může být bolestivé a okolo vpichu vzniká zarudnutí. U zdravého člověka by se bodnutí klošem mělo projevit jen svědivým pupínkem. Kousanec ale pěkně bolí, mnohem více než od klíštěte, které má k zametení stop po bolesti z kousnutí látky, které kůži v okolí vkousnutí umrtví. Kousanec navíc pěkně dlouho svědí.
Přestože otravný hmyz není přenašečem encefalitidy ani boreliózy, může člověka nakazit bartonellou a tularémií. Pokud jde o první jmenovanou nemoc, její průběh je mírný a jedince s dobrou imunitou nemůže ohrozit. Když však napadne oslabeného jedince, hrozí i zánět srdečního svalu. Tularémie zase může za to, že se v místě kousnutí vytvoří bolestivý hnisající vřed. Větším problémem než pro lidi je tento hmyz pro velkou zvěř.
Zajímavost
Zbytky klošů byly nalezeny na mumii Ötziho.
Jak se bránit?
Docela dobrým tipem je eliminovat ochlupení. Pochopitelně s vlasy toho člověk moc nenadělá. Tady je ideálním řešením pokrývka hlavy. Pokud jde o repelenty, které běžně používáme, tak na kloše moc nefungují. Prý se osvědčil babský recept: Nechte vylouhovat asi 30 kusů hřebíčku po dobu jednoho týdne ve dvou deci francovky. Pak aplikujte na tepny a místa, kde proudí krev. Nezapomeňte ani na svoje vlasy. Tímto přípravkem je možné ošetřit i srst psů nebo koní. Postupujte však opatrně, aby ulpěl jen na povrch kožichu, nikoliv přímo na kůži nebo se nedostal do očí zvířat.
Ke kešce
V keši není tužka. Výskyt klošů, klíšťat a pavouků není v sezóně vyloučen.