Ptala se mě tuhle nedávno jedna nejmenovaná Crazyberuska, kdy že ode mě "u nás" zase něco pípne. A rovnou dodala výhružku (samozřejmě nic ve zlém, přeháním), ať to zase prý není krabička v pařezu. No dobře teda, tak tady tu keš má a dokonce jsem byl tak hodnej, že ani není v pařezu. Taxnad bude spokojená :P
O Bavoryni:
Bavoryně patří svým osídlením k nejstarším obcím na Berounsku. Vždyť první písemná zpráva o obci je již z konce 11. století a v kontextu dějin Podbrdska se odráží i historický vývoj a život obyvatel Bavoryně v dalších staletích. Území dnešní Bavoryně spadá z geologického hlediska do oblasti Barrandienu. Tato oblast mezi Prahou a Plzní vznikla již během starohor při silné vulkanické činnosti.
Osídlení Bavoryně se dá dle archeologických nálezů datovat až do mladší doby kamenné. Na soutoku Litavky a Červeného potoka ve Zdicích byly nalezeny tři osady. Již před pěti tisíci lety byla tato oblast osídlena. Asi v 5. století našeho letopočtu se zde usazují první Slované. Jejich hlavní obživou bylo zemědělství. V době prvního historicky doloženého knížete Bořivoje, který je zmiňován v roce 872 již pravděpodobně na místě dnešní Bavoryně stála slovanská osada, jejíž obyvatelé se věnovali především zemědělství a chovu dobytka. Tato osada později zřejmě zanikla a nová zde vznikla pravděpodobně v druhé polovině 11. století. Dokládá to první písemná zpráva o této osadě, i když až z konce tohoto století, kde je zaznamenáno původní jméno obce. Jak vyplývá z historických pramenů, původní jméno obce bylo zřejmě Obryně (období kolem roku 1088), jméno Bavoryně je doloženo od konce 13. století. Bavoryně je jedinou obcí tohoto jména v našem státě. Jménu Bavoryně naši předkové rozuměli Bavorova ves a jméno vzniklo z osobního jména Bavor příponou -yně. Mohlo tedy eventuálně vzniknout po majiteli vsi jménem Bavor, nebo také po někom, kdo se zde usadil a byl německé národnosti – tedy Bavor. Kolem roku 1300 patří Bavoryně k Berounu, kolem roku 1320 se stala majetkem Zbyňka Zajíce ze Žebráku. K další výměně Bavoryně došlo v roce 1336, kdy se stala majetkem krále Jana Lucemburského a byla opět dána pod pravomoc a v majetek královského města Berouna. Z doby Václava IV. je berní rejstřík vesnic příslušných k Berounu z roku 1414 a dochovala se i jména osadníků vsi Bavoryně – Pešek Hlásaný, Blahotův syn, Velek, Jaroslav Svach, Mařík z Tomani, Otroček, Jan Hlíza a Beneda. Od roku 1437 patří Bavoryně pod novou vrchnost a provází ji obdobné dějiny, jako blízký Žebrák. Ze 16. století nás zaujme svým jménem i Beneš Bavoryňský z Bavoryně, stavu rytířského a také biskup Jednoty Bratrské. V průběhu následujících časů měla Bavoryně další majitele, mezi které patřil Štěpán Vamberský z Rohatce, Petr Vamberský, Karel ze Svárova, Mikuláš z Říčan, Václav z Říčan, Jan Litvin z Říčan a další. V letech 1594 – 1849 byla Bavoryně pod správou císařského panství. Byla to malá ves, pás usedlostí a několik chaloupek.
Lze soudit, že většina obyvatel Bavoryně byla v té době protestantského vyznání. V období třicetileté války, v roce 1640, byla Bavoryně vypálena. Přes všechny obtíže si však tehdejší osadníci vystavěli nová obydlí a vesnici obnovili. Dle urbáře panství točnického z roku 1670 byli v Bavoryni tito držitelé selských usedlostí: Matěj Maušl, Vaňákovic sirotci, Václav Crk, Václav Sklenář, Jan Holman (Vrba) a Jan Merhaut. V Bavoryni byla také jedna krčma.
Zavedením číslování pozemků, stavebních parcel a od roku 1770 i číslování domů, se udělal značný pokrok v historickém pohledu na rozsah obce i o obyvatelích zde žijících. Stanovení a zakreslení katastru obce dalo podklady o majetkových poměrech do dnešních dnů. Tento tzv. Josefský katastr z r. 1787 nám udává pomístné, neboli katastrální názvy v Bavoryni.
Rok 1850 znamená v historii Bavoryně další významný předěl. K úplnému osamostatnění obce však zatím nedošlo. Obec Bavoryně byla přičleněna k sousedním Zdicím. Vzhled Bavoryně ve druhé polovině 19. století byl asi stejný jako v okolních obcích. Dle pozdějších záznamů v kronice vyhořela v roce 1882 část obce a všechny budovy, některé ještě i dřevěné, byly kryty jen došky a šindelem. Požár zničil usedlosti čp. 1, 2, 3, 4. Ještě ve dvacátých letech 20. století je několik domků v Bavoryni kryto došky. V roce 1856 měla Bavoryně 32 čísel popisných a 236 obyvatel. Byly zde dvě kovárny, a to v čp. 6 a 15. Dále zde byl Holečkův obchod v čp. 28, později hostinec Merhautův, který je dodnes, ale již zavřený. Zaznamenáni jsou i tři ševci a dva krejčí. Převážná většina obyvatel se živila zemědělstvím, ale je zaznamenán i jeden horník, hřebíkář a košinář. Vzrůst obce je nepatrný, od roku 1828, kdy je evidováno 28 čísel popisných, byly do roku 1856 postaveny jen 4 domky. Obcí nevedla silnice, vedla zde jen vozová cesta od čp. 7 ke Stašovu. Při velké povodni v roce 1872 byly pobořeny v Bavoryni 3 domky a 1 muž se utopil.
Spojení tří obcí v jeden celek bylo snad pro malou Bavoryni v něčem určitě výhodou. Ale bavorynští se s tímto stavem od začátku 80. let 19. století nespokojují a touží po tom, aby byli samostatnou obcí s vlastním starostou a obecním zastupitelstvem. Dle zachovaných písemností se tak stalo v roce 1883, ale další úřední jednání se vlekla a k oficiálnímu vyhlášení pražským místodržitelstvím o úplném osamostatnění obce došlo až v roce 1889.
Už 11. května 1945 se v Bavoryni objevují první vojáci Rudé armády. Poválečná historie Bavoryně je ve znamení snížení počtu obyvatel v rámci osídlení pohraničí po odsunu německých obyvatel. V letech 1945 – 1948 odešlo z Bavoryně do pohraničí celkem 91 osob. V roce 1946 žila obec volbami a novým předsedou MNV se stal Jan Lukáš ze zvítězivší KSČ a dále členové zastupitelstva ze čtyř stran: Bohumil Skalka, Miroslav Vrba, Antonín Elgr, Adolf Veselý, Alois Fejt, František Holeček, Josef Elgr, Antonín Vrba, František Macourek, Rudolf Mužík a František Ciprián. Novým předsedou byl později zvolen Alis Fejt a v r. 1948 Bohumil Skalka. Znárodňování postihlo v r. 1949 jediný obchod v obci – koloniál Václava Srpa. Ten byl převeden do Spotřebního družstva „Budoucnost“. Socializace vesnice nešla v Bavoryni tak hladce a soukromě hospodařící rolníci odmítali založit jednotné zemědělské družstvo. Vše nasvědčuje tomu, že ani samospráva obce nebyla bez problémů. Lze tak usuzovat na základě častého střídání předsedů MNV – v roce 1950 byl předsedou Rudolf Nedvěd, dále Josef Fejt, kterého v r. 1952 vystřídal Stanislav Černý. Ke vstupu do družstva a k zastrašení zdejších rolníků mělo posloužit v září 1953 zatčení rolníka Jaroslava Mareše z čp. 4, který byl v lednu 1954 odsouzen na jeden rok do vězení. Do vězení putoval i další rolník František Hříbal. Novým předsedou MNV se stal v r. 1954 Josef Holeček. V roce 1980 bylo v Bavoryni 188 obyvatel. V roce 1990 se obec opět osamostatnila a starostou byl zvolen Josef Merhaut.
V současnosti se obec rozrůstá díky novostavbám, počet obyvatel stoupl na 367 (k r. 2021).
Text listingu je převzat z https://www.bavoryne.cz/obec/informace-o-obci/historie/
Informace o krabičce:
Místo: 2.
Logbook: 2.
Krabička: 2.
Úkryt: 2.
Počet zmizení: 1
Poslední kontrola: 25.6.2023