Další botanická - protože je ho tu spousta všude kolem.
Hedera helix - břečťan popínavý
Asi není potřeba ho představovat. Ty velké stálezelené plochy na stěnách domů, obalené kmeny stromů, a zejména hustě zarostlé staré hřbitovy zná asi každý. (Pro hřbitovy je břečťan docela typický, protože se tam i sázel jako symbol života věčného, stálezeleného. Ovšem často ho tam také donesli v trávicím traktu ptáci…).
Má mnohé zajímavé vlastnosti:
- hetefofylii – mladé listy mají jiný tvar než starší a jiné než na kvetoucích větévkách
- byly vyšlechtěny různé kultivary, některé mají panašované listy, některé se pěstují jako pokojové rostliny,…
- kvete až na podzim a bobule má začátkem jara (a tím je jednou z nejlepších rostlin pro živočichy v zahradě, pro včely i ptáky)
- latinské rodové jméno Hedera pochází z řeckého „Εδρα“ – sedadlo (protože břečťan přisedá k podkladu), „helix“ pak z „helissó“ – vinout, ovíjet se. (Ulita hlemýždě – Helix pomatia – je ostatně taky vinutá…)
- Je to třetihorní relikt (roste tu fakt hodně dlouho…)
- Dožívá se až 500 let (některé prameny uvádí dokonce 1000let), kmen pak může měřit v průměru až 1m
Ale postupně a systematicky:
Břečťan je jedním ze zhruba 15 druhů rodu a patří do čeledi aralkovité.
Roste v mírném pásmu Eurasie (od Malé Asie po Izrael a Irák, na sever po Skandinávii, údajně také v S Africe).
V ČR roste velmi hojně, snad kromě nejvyšších poloh. Pěstuje se v zahradách, parcích a na hřbitovech, odtud často zplaňuje.
Původní biotopy: listnaté a smíšené lesy, křoviny, skály a sutě. Daří se mu především na humózních výživných půdách a spíše stinných stanovištích.
Je to popínavá dřevina a ke svému růstu potřebuje pevný podklad – přichytává se příčepivými kořínky (na rozdíl od popínavek, které se ovíjejí svými stonky, jako třeba plaménky a zimolezy). Nebo roste jako plazivá (velmi!) půdopokryvná rostlina, porůstající i velké plochy. Stonek, který odspodu dřevnatí, může dorůst údajně až 20m (já bych řekla, že i více, ale změřené to nemám…).
Je stálezelený, listy jsou tmavozelené, kožovité, listy v základu tří až pětilaločnaté, ale u mladých a kvetoucích větviček se liší (to je ta zmíněná heterofylie – různolistost).
Květy vyrůstají v polokulovitých okolících. Jsou drobné, dlouze stopkaté, pětičetné, žlutozelené, korunní plátky jsou světle zelené, semeník široce kuželovitý, polospodní (to je poznat nejlépe na tvořících se plodech). Plody jsou za zralosti modročerné bobule.
Kvete v září a říjnu, plody dozrávají přes zimu a zjara dalšího roku.
Použití břečťanu:
- V sadovnictví, s různými kultivary lišícími se barvou listů zajímavá popínavá a půdopokryvná dřevina, využitelná jako náhrada trávníku ve stinných partiích.
- Léčivka – sbírá se list (Folium Hederae), nejlépe na jaře. Obsahuje saponiny, glykosidy, alkaloidy aj. Podporuje hlavně vykašlávání (v lékárně se koupí hotový sirup), činnost jater a žlučníku, většinou ve formě nálevu nebo tinktury. Vhodné je homeopatické využití. Zevně na kožní vyrážky, listy (obklad) údajně pomáhají při bolestech kloubů a na drobnější spáleniny. Pozor, musí se s ním opatrně, ve větších dávkách je jedovatý. Nejjedovatější částí jsou údajně bobule, otrava se projevuje průjmem a zvracením.
- Z plodů se získávalo růžové nebo šedé barvivo na barvení látek, z větviček žluté až hnědé.
- Odvar z listů se sodou lze spíš nouzově použít jako náhradu mýdla, resp. pracího prášku (obsah saponinů)
Symbolika:
Větévky a listy a věnce z nich symbolizovaly od starověku manželskou věrnost a také družnost a přátelství. V antice byl symbolem oslav a veselí s popíjením (věnec Dionýsův). Pro křesťany symbolizoval jako stálezelený nesmrtelnost duše a život věčný.
Zdroje:
Kovanda M. (1997) in Slavík B. /ed./, Květena ČR 5, Academia, Praha, pp. 266-267
Chytrý et al. (2010): Katalog biotopů ČR, 2. vydání, AOPK ČR Praha
Janča J. et Zentrich J.A. (1994): Břečťan popínavý. In: Herbář léčivých rostlin, Vol. 1., Eminent, Praha, pp.168-171
https://botanika.wendys.cz/index.php/14-herbar-rostlin/489-hedera-helix-brectan-popinavy
https://pfaf.org/user/Plant.aspx?LatinName=Hedera+helix