Vesnice vznikla nejspíše v průběhu 13. století a svůj název dostala pravděpodobně podle lokátora Toliše. V nejstarším období své existence příslušela ke zboží velešínského hradu, s nímž přešla ve 14. století do majetku pánů z Rožmberka. V rámci panství náleželi Tališovice k obvodu velešínského rychtářství, ale ještě před rokem 1564 připadly spolu s Velešínem ke vzdálenější rychtě v Zubčicích.
Ve srovnání s ostatními vesnicemi šlo i v dobových poměrech o poměrně malou osadu. Podle úročního rejstříku novohradského panství tady v roce 1534 existovaly pouhé čtyři poddanské usedlosti, na nichž hospodařili Mikuláš, Václav, Kalixta a Bráta. Každá z usedlostí měla 1 lán a platilo se z ní svatohavelského úroku 22 grošů. Dohromady tedy ze čtyřlánové vísky přicházela vrchnosti na den svatého Havla 1 kopa a 28 grošů. Koncem 16. století, krátce před zánikem, zde byli již jen tři hospodáři, kteří odváděli svatojiřského úroku 2 kopy 56 grošů a stejně vysoký úrok svatohavelský, a dále ještě odváděli vrchnosti ročně 18 slepic.
Začátkem devadesátých let 16. století bylo rozhodnuto o přičlenění pozemků ke dvoru Svachov z důvodu rozšiřování hospodářských ploch. V roce 1592 byla vesnice již vysídlena a poddaní byli usazeni na jiném místě novohradské panství a usedlosti patrně zbořeny nebo ponechány osudu.
Zdroj: Kovář, Daniel. Zaniklá osada Tališovice na Českobudějovicku. Výběr, 38, 2001, č. 4, s. 307 ‑ 310.