Zapomenuté tvrze okresu Přerov ... a něco navíc (BONUS 2)
Úrodný kraj, v němž se nachází okres Přerov, byl ve středověku tvrzemi doslova posetý. Na území dnešního okresu se nacházelo nejméně 50 tvrzí a k tomu 10 hradů: Drahotuš, Helfštýn, Hranice, Kojetín, Puchart (Potštát), Přerov, Svrčov, Štulbach, Tovačov a teprve nedávno ztotožněný hrad Ústí. Několik tvrzí bylo posléze přestavěno na zámky (Čekyně, Horní Moštěnice, Hustopeče nad Bečvou, Malhotice, Potštát, Přestavlky, Říkovice, Skalička, Veselíčko a Všechovice), menší část byla pohlcena hospodářskými dvory, ale většina tvrzí zcela zanikla, ať již válečnými událostmi, či proto, že přestala být v rámci scelování roztříštěných drobných feudálních statečků ve velká panství (v přerovském okrese zejm. koupí vsí s tvrzemi rodem Kravařů a později Pernštejnů) šlechtickým sídlem a ztratila svůj smysl.
Nejčastější jsou samozřejmě opevněné objekty, kde není pochyb, kde stály, ani jejich název. Pak jsou hrady a tvrze, u nichž máme stopy v terénu (tzv. hradiště a tvrziště), ale nevíme, jak se původně jmenovaly, protože nejsou zmiňovány v dobových pramenech, popř. je nelze se známými jmény bezpečně ztotožnit. To byl do určité míry problém i u hradu dnes ztotožňovaného se jménem Drahotuš. Jsou ale i takové tvrze (a výjimečně i hrady), které jsou zmiňovány v pramenech, ale u nichž se v heslech publikací vyskytuje obligátní věta: Tvrz zanikla beze stopy a ani nevíme, kde stála. V našem okresu jsou to např. tvrze Býškovice, Kozlovice, Křtomil, Lazníky (stará tvrz), Rouské, Sušice, Tupec a Vinary. A těmto chceme věnovat tuto bonusovou keš navíc.
U těchto tvrzí fantazie pracuje naplno. Kde přesně majitel asi tvrz vystavěl? A jak vypadala? U většiny se to už asi nikdy nedozvíme, protože hlavně v 19. a na začátku 20. století při překotném rozvoji vesnic nikdo na nějaký archeologický průzkum či dokumentaci nalezených konstrukcí při výkopech nehleděl, případné nalezené zbytky byly bez záznamu zničeny a nalezený stavební materiál (především kameny) vyrabován a použit sekundárně při stavbě nových objektů (viz např. hrad Štulbach nebo tvrz Pavlovice u Přerova), takže dnes se z objektů již nic nedochovalo. Tuto keš proto berte jako takovou hříčku pro pobavení. Ale kdo ví, třeba se v budoucnu při výkopu nějaké inženýrské sítě, výstavbě nového nebo rekonstrukci starého domu či při procházkách v lese ještě objeví nějaké stopy po nich. Poslední dobou rovněž přináší hodně nových poznatků moderní nedestruktivní metody, např. magnetometrie, letecké snímkování a v zalesněných oblastech LIDAR (laserové skenování zemského povrchu, viz např. bonusová keš Hradčany). K jednotlivým zmizelým tvrzím jsme připojili stručná hesla a pro pobavení i zamyšlení zapojili do hry fantazii a přidali také náš nevědecký odhad, kde by se třeba mohly v katastru obce nacházet. Tvrze totiž byly často stavěny ve středu obcí, u statků jako jejich hospodářského zázemí, poblíž vodních toků či rybníků, které je mohly chránit, nezřídka také blízko církevních staveb, k nimž měli šlechtici patronát, ale mohly se samozřejmě nacházet i ve větší vzdálenosti od zastavěného území vsi, proto je možné, že se jednou objeví jejich pozůstatky zcela mimo tehdejší i současný intravilán obce někde na volné louce, v polích, či v lese opodál.
.
Zaniklý hrad Ústí (vystavěný na lokalitě Hradištěk a využívající zbytků tehdy již zaniklého hradiště) na snímku LIDAR, díky němuž jsou dobře viditelné trojité příkopy a valy, jinak ukryté v lesní vegetaci
Býškovice
O tvrzi Býškovice (dříve Výškovice) je jediná zmínka v první zprávě o vsi z r. 1372, kdy markrabě Jan Jindřich (bratr Karla IV.) udělil polovinu tvrze a vsi lénem Heršovi z Rokytnice. V letech 1407 – 1417 se psal po Býškovicích Aleš, zvaný Kabát, které zpečetil stížný list kostnickému koncilu proti upálení M. Jana Husa. Tvrz, jejíž přesná lokalizace je dnes již nemožná, zanikla asi za husitských válek a ves Býškovice byla o něco později připojena k panství Helfštejnskému.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: někde poblíž kaple sv. Anny a Býškovického potoka (N 49° 28.118 E 17° 42.961)
Kozlovice
Ves Kozlovice (nyní část Přerova) se poprvé uvádí v r. 1353 jako Majetek Jiljího z Kozlovic. O zdejší tvrzi je v pramenech zmínka až v r. 1481, kdy Ruprecht z Vrchlabí prodal Kozlovice s tvrzí, dvorem a vsí Prosenicemi za 1600 uherských zlatých Vilémovi z Pernštejna. Od té doby měly Kozlovice stejnou vrchnost s Přerovem. Tvrz zřejmě potom zanikla, neboť v pramenech se již neuvádí. Nezachovaly se z ní žádné zbytky a nevíme ani, kde stála.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: ostrůvek stavení na sever od kaple sv. Vendelína (N 49° 27.883 E 17° 29.271).
Křtomil
Ves Křtomil je doložena poprvé r. 1365, kdy ji Jeník z Dobrotic prodal Beneši Šišmovi ze Štrálku. Ve vsi stála malá tvrz, která se poprvé uvádí v r. 1498, kdy získal zdejší zboží, tj. ves Křtomil, dvůr a tvrz, půl Lipové a pustinu Karlovsko, po zemřelém Beneši Křtomilském Arkleb z Víckova a na Prusinovicích. Ten je o dva roky později prodal bratrům Bernardovi a Václavovi ze Žerotína. Tím veškeré zprávy o křtomilské tvrzi končí a dnes již ani nelze zjistit, kde stála. Zanikla beze stopy nejpozději v neklidných dobách třicetileté války.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: ostrůvek stavení na jih od říčky Bystřičky (N 49° 24.477 E 17° 37.521)
Lazníky (stará tvrz)
V této obci stály dokonce tvrze dvě. Dvojice tvrzí v jedné vsi však nebyla neobvyklá, jak by se mohlo zdát, neboť pro středověk bylo typické feudální roztříštění majetku, a jedna ves byť o několika usedlostech tak běžně mívala dva i více majitelů z řad drobné šlechty. A ti všichni chtěli mít své vlastní sídlo. Tvrze tak mohly stát jen pár desítek metrů od sebe. Snad nejznámější je dvojice dochovaných výstavných gotických tvrzí v Kestřanech v jižních Čechách (okres Písek). Původně zde ještě dokonce stávala třetí tvrz, ta ale byla přestavěna na barokní zámeček. Mezi další obce s dvojící tvrzí patří v ČR např. Batňovice (okres Trutnov), Habří (okres České Budějovice), Jinošov (okres Třebíč), Libeř (okres Praha-západ), Obědovice (okres Hradec Králové), Rašovice (okres Kutná Hora), Otaslavice (okres Prostějov; zde byly kromě dvou tvrzí dokonce navíc i dva hrady) a další. V okrese Přerov se dvojice tvrzí vyskytovala ještě v obci Přestavlky. Ne vždy však vícečetné tvrze stály současně, častěji se stávalo, že jedna tvrz byla z nějakého důvodu opuštěna, a o kousek dál byla postavena nová, což je případ jak zmiňovaných Přestavlk, tak i Lazník.
Prameny, ze kterých jsme čerpali, se o umístění tvrzí v Lazníkách a jejich dochování liší, proto upozorňujeme na možné rozpory. První zmínka o obci Lazníky je z první poloviny 11. století, kdy ji kníže Břetislav věnoval přerovskému purkrabímu Smilovi. Od 14. století se v držení obce rychle střídala řada šlechtických rodů. Obec zvaná v 16. století Velké Lesinky byla rozdělena na Horní a Dolní Lazníky (Horní a Dolní Lesinky) a obě části obce měly svoji vlastní tvrz. Není vyloučeno, že stará tvrz v Horních Lazníkách stála již v 14. století, ale v písemných pramenech není v té době zachycena. První zmínka o ní je až v r. 1563, kdy ji sirotci po Hynkovi Otíkovi z Pěnčic prodali spolu se statkem Václavu Rejskovi z Roudné. Tvrz byla v druhé polovině 16. století po vybudování nové tvrze opuštěna. V r. 1590 se o ní mluví jako o „staré tvrzi“. Během 17. století, nejspíš za třicetileté války, úplně zanikla. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky a nevíme ani, kde stála.
V 16. století došlo ke spojení Horních a Dolních Lesinek v tzv. Velké Lesinky (Lazníky). Tehdy byla v části zvané Dolní Lesinky vybudována nová tvrz, která stavebně a funkčně spíše odpovídala zvětšené vesnici a růstu laznického statku, než starší nepochybně menšího rozsahu. Nová tvrz stála v místech dodnes zvaných Na Tvrzi. Měla výhodnou strategickou polohu, neboť podle první zprávy z r. 1572 byla postavena u rybníka, zvaného Pod tvrzí, takže měla částečně charakter vodní tvrze. R. 1590 se připomíná jako „nová tvrz“. Tehdy totiž prodal Václav Čáslav Koza Velké Lesinky se „starou“ a „novou“ tvrzí Arnoštu Fléglovi z Guldenštejna. Poněvadž byly Lazníky v r. 1597 připojeny k panství Veselíčko, ztratila i nová tvrz rezidenční funkci panského sídla, zpustla a během 17. století byla nejspíš přestavěna na panský dvůr. (Podle publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. část - Severní Morava nová tvrz stejně jako stará tvrz zanikla během třicetileté války a nedochovaly se z ní žádné pozůstatky.) Budeme optimističtější a uvěříme informacím uvedeným na Hrady.cz, že panský dvůr na místě tvrze snad obsahuje zbytky tvrze. Nejzřetelněji se možné zbytky tvrze rýsují v budovách tvořící jižní křídlo dvora, a to na jeho vnější straně směrem do zahrady. Na opadávající omítce jedné z budov bylo donedávna dokonce možné nalézt skromné zbytky renesančních sgrafit. V 19. století statek prodělal rozsáhlou přestavbu na hospodářské budovy (jež jsou v obci využívány i v současnosti), takže o původní podobě tvrze nelze bez odborného průzkumu nic bližšího říci. Při přestavbě v 19. století byla ubourána severní polovina statku (viditelná ještě na I. vojenském mapování z 2/2 18. století) a na jejím místě je dnes parčík.
Dvůr snad s dolní tvrzí se nachází na souřadnicích N 49° 31.424 E 17° 27.864. Rybník již rovněž dávno neexistuje, není zachycen už ani na vojenských mapách z 18. století.
Jižní křídlo statku ještě se zbytky renesanční omítky před nedávnou rekonstrukcí fasády
Nezávazný tip ownerů na umístění starší horní tvrze: možná některý ze dvou ostrůvků stavení nedaleko kaple sv. Floriána z 19. století, které jsou oba podezřele obtáčeny přístupovou cestou do oblouku (N 49° 31.474 E 17° 27.738 a N 49° 31.468 E 17° 27.702 ). Trochu matoucí je, že trať Na Tvrzi je zjevně zcela mimo všechny tři natipované lokality, ale nejsou na ní ani na LIDAR, ani v terénu vidět žádné terénní nerovnosti, které by napovídaly umístění tvrze
Mapka obce (č. 1 je hospodářský dvůr – předpokládané místo nové tvrze,
č. 2 a 3 tip na umístění staré tvrze)
Rouské
Ves Rouské, dříve též Ruské, se uvádí poprvé v r. 1320 jako léno olomouckého biskupství v kelčském obvodu. Ve 14. a v první polovině 15. století jej drželi zemané, kteří se po vsi také psali, naposled v r. 1444 Bedříšek z Ruského. Pak se držitelé léna do první poloviny 16. století rychle střídali. Někdy před r. 1516 jej získali Obešlíkové z Lipultovic, za nichž je také v r. 1547 poprvé zmiňována zdejší tvrz. Tehdy ji přijal v léno Lipult Obešlík. Tvrz však byla pravděpodobně postavena již za prvního majitele vsi z tohoto rodu Jana staršího Obešlíka z Lipultovic. Poslední zmiňovaná zpráva o zdejší tvrzi pochází z r. 1636, kdy na ní seděl Jindřich Rotrmberk z Ketře. Po jeho smrti v r. 1653 bylo Rouské připojeno k biskupskému kelčskému panství. Tím zdejší tvrz ztratila význam jako šlechtické sídlo a záhy na to zanikla. Dnes se již neví, kde stála. Dle údajů uvedených na internetových stránkách obce stála v místech bývalého arcibiskupského dvora, tuto informaci se však nepodařilo z jiných zdrojů ověřit.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: pokud tvrz skutečně stála v místech bývalého arcibiskupského dvora, pak by nejvhodnějším kandidátem byl areál obecního úřadu (N 49° 28.330 E 17° 46.865). Podezřelou se však na LIDAR jeví i terénní deprese vymezující ovál okolo statku čp. 1 na opačném západním konci návsi (N 49° 28.293 E 17° 46.655)
Sušice
První zpráva o Sušicích se objevuje již v r. 1078, kdy ves náležela k majetku kláštera Hradisko u Olomouce. Tvrz se ve vsi uvádí v r. 1360, kdy ji držel Jan ze Sušic, zvaný též Ješek Hromada. Ten prodal v r. 1392 ves Sušice s tvrzí společně s Radslavicemi markraběti Joštovi, od něhož jej ještě týž rok koupila olomoucká kapitula a později je připojila k svému tršickému panství. Kdy sušická tvrz zanikla, nevíme, po husitských válkách však o ní není v pramenech zmínka. Nedochovaly se z ní žádné pozůstatky a není známo, kde stávala.
Místo tvrze si však můžete v jižní části prohlédnout jiné výrazně mladší opevnění z doby 2. světové války, a to německý betonový einmannbunker z r. 1945 původně střežící cestu do obce z jihu. Tento typ bunkrů se dodnes hojně vyskytuje na Ostravsku a Karvinsku, kde střežily průmyslové areály, ale na Přerovsku jsme se s ním setkali poprvé. Einmannbunker je vžitý název pro prefabrikovaný pevnostní objekt německé provenience z období druhé světové války. Tzv. einmannbunker je pravděpodobně první prefabrikovanou pevnostní stavbou na světě. Jedná se o nevelkou typizovanou železobetonovou stavbu zvonového tvaru určenou ke strážním a pozorovacím úkolům. Ač název tak napovídá, nejednalo se vždy o objekty určené pro jednočlennou osádku. Ta mohla dosahovat dle velikosti konkrétního objektu počtu až čtyř mužů. Jejich nejčastějším úkolem bylo střežení průmyslových areálů a dopravních uzlů vyklizených z důvodu nastávajícího náletu a pozorování situace při jeho průběhu za účelem snazší lokalizace míst dopadu nevybuchlých pum. Tvar einmannbunkerů není stoprocentně jednotný a konkrétní objekty vykazují často stavební odchylky (např. právě na Ostravsku a Karvinsku mají výraznou špičatou střechu).
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: výrazný kopeček na jihovýchodním okraji obce (N 49° 29.010 E 17° 32.613), který kontroluje okolí, a z hlediska obranyschopnosti by byl nepochybně dobrou volbou, nicméně odporuje soudobým zprávám, že tvrz měla být v obci, takže tady ponecháváme zcela prostor fantazii, a připojujeme třeba souřadnice starého statku, který je na návsi na křižovatce cest a současně pár metrů od kaple (N 49° 29.065 E 17° 32.370)
Tupec
Ves Tupec (nyní část obce Veselíčko) se připomíná poprvé v r. 1275, kdy ji držel Ratibor z Tupce. Rod místních vladyků se tu uvádí až do počátku 15. století, naposledy v r. 1418 Ješek z Tupce. Během 15. a počátkem 16. století se majitelé vsi velmi rychle střídali. Není vyloučeno, že již za vladyků z Tupce tu byla postavena tvrz, uvádí se však poprvé a současně i naposledy až v r. 1523, kdy Mikuláš Tupecký ze Svrčova prodal tvrz a ves Tupec Janovi z Pernštejna, který je připojil k helfštýnskému panství. Tím ztratila tupecká tvrz původní poslání zemanského sídla a brzy nato beze stopy zanikla. Dnes již ani nevíme, kde stála.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: seskupení domů kopírujících bývalý velký hospodářský dvůr s rybníčkem v sousedství, který mohl sloužit jako zdroj vody; obojí je vidět už na starých katastrálních mapách z 18. století (N 49° 32.375 E 17° 31.264)
Vinary
Ves Vinary (nyní část Přerova) se poprvé uvádí v r. 1282, kdy se po ní jmenuje Kuneš z Vinar. Ve 14. a 15. století byla rozdělena mezi příslušníky rozvětveného místního vladyckého rodu. Někdy na přelomu 15. a 16. století ji získali držitelé sousedního čechyňského statku Kurovští z Vrchlabí, kteří ji prodali před r. 1576 jako samostatný statek Otíkům z Pěnčic. Ves pak rychle střídala držitele, až ji r. 1624 obdrželi v důsledku pobělohorských konfiskací Bravantští z Chobřan. První zmínka o tvrzi pochází až z r. 1651, kdy ji synové Bernarda Václava Bravantského z Chobřan prodali spolu se vsí za 10 200 zlatých moravskému zemskému hejtmanu hraběti Janovi z Rottalu. V r. 1663 koupili statek Vinary olomoučtí jezuité a připojili jej ke svému rokytnickému panství. Tvrz, která se naposledy připomíná v odhadu statku z r. 1668, ztratila charakter panského sídla a je pravděpodobné, že brzy potom zanikla. Dnes po ní nejsou žádné stopy a ani nevíme, kde stála.
Nezávazný tip ownerů na umístění tvrze: sympatická je nám část obce s příznačným názvem Ve Dvoře (N 49° 29.013 E 17° 26.772), která zřejmě kopíruje či v sobě stále ještě obsahuje starý velký hospodářský dvůr zachycený na katastrálních mapách z 18. a 19. století. A jak známo, tvrze byly často spojeny s dvory, byly v jejich blízkosti či dokonce jejich součástí a po svém zániku s nimi splynuly.
Bonusová čísla, která jste nasbírali u řadových keší této série
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 1 – Buk
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 2 – Prosenice
Zapomenué tvrze okresu Přerov 3 – Pavlovice
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 4 – Kladníky
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 5 – Hlinsko
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 6 – Oprostovice
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 7 – Nahošovice
Zapomenuté tvrze okresu Přerov 8 – Šišma
a jistě využili k odlovu prvního bonusu Zapomenuté tvrze okresu Přerov BONUS – Hradčany, zde využijete znovu. Tentokrát je dosaďte do vzorce:
N 49° IC.IJA E 17° HE.FGC
Na místě finálek sice zřejmě žádné tvrziště nebylo, ale kdo ví, jako tvrz je totiž lokalita zmiňována v následující pověsti:
Zeman Grubiš dal tělo svoje spáliti
Pod památným lesem „Páleninou“, pravěkým to hřbitovem, stávala v době starodávné tvrz zemanská. (Pole, kde tvrz stávala, nazývá se „Dvorsko“.) O zemanovi Grubišovi se vypravuje, že jsa marnivý milovník veselých radovánek a pitek, objížděl okolní zámky. Jednou se vybral na zámek Lukovský u Štípy. Ve skvostném oděvu, s nejlepší výzbrojí vyjel z tvrze přes daleké lesy na Dřevohostice a Holešov. Tenkráte nebylo cest tímto krajem, každý jel, jak mu libo. Grubiš večerem zbloudil a nemohl z hor. Potkal stařečka, který mu řekl: „Nejezdi po zámcích a tvrzích, upusť od marnění. Slíbíš-li to, vyvedu tě z hor“. Zeman ochotně slíbil, že už na radovánky nevyjede. Tak se šťastně vrátil na svou tvrz. Rok celý krotil v sobě touhu po radostech veselého života, ale když přešel, nemohl tesknici odolat a vybral se do světa v úmyslu, že pozorně pojede, aby nezabloudil. Přijel do hor, zabloudil a noc jej zastihla, že nevěděl kudy kam. Opět namanul se před ním stařeček, řka: „Nedodržels slibu, že nebudeš zámky objíždět pro marnivé radosti, ale i nyní ti pomohu, když se napravíš“. Zeman nevěda si jiné rady, zapřisahal se stařečkovi, že už tak neučiní. Opět jej stařeček vyvedl z lesa, připomínaje, aby toho více nečinil, že by se mu zle vedlo. Zeman rok a den dodržel slibu, ale pak jej schvátila neukojitelná touha po veselém žití a tak odjel do světa, nedbaje slibu. Opět zbloudil v horách, setmělo se, ale stařeček se více neukázal. Jeda potmě, spadl s koněm do hluboké rokle, ale zůstal bez úrazu. Vida to, bral se širokou cestou, která ho přivedla do pekla. Když přišel k bráně, ďábli jej vesele uvítali: „Tu máme kamaráda, dobrého pijana!“ Stáhli jej z koně, uvedli do pekla, a co jej několik ďáblů mocně sevřelo, jiní lili do něho nejlepší pivo a víno. Po krátkém čase prosil zeman v hrozných mukách, aby toho nesnesitelného nápoje do něho nelili. Tak jej dlouho mučili. Viděl tam v mukách soudruhy své, kteří na světě hřešili. Náruživí tanečníci po hrotech rozpálených nožů do kola křepčili. Podvodní hráči hráli rozpálenými kartami, zloději a lupiči na zádech vláčili sem a tam ukradené věci a klesali pod těžkým břemenem. I jiné tu spatřil opakovati ve strašných mukách, co hříšného na světě tropili. Teprv po roce nesmírných muk pustili ďábli zemana na svět. Zdrcen vrátil se Grubiš na svůj dvůr, kde vypravoval, co zažil. Žil od té doby pokojně jen pro blaho své rodiny a čeledi, nevyhledávaje hluku tohoto světa. Když byl blízek smrti, svolal čeleď svou a poručil, aby po skonání tělo jeho spálili, by se do pekla nedostalo. Tak se stalo. Popel jeho vložili do hliněné nádoby a pod mohylou pochovali na jeho tvrzi v blízkém lese Pálenině.
Mohyla se v lese skutečně nachází, ale je mnohem starší, už z dob eneolitu, tak ji prosím nerozkopávejte.
Eneolitická mohyla; podobnost s tvrzištěm motte je čistě náhodná
Jak jsme již psali výše, v lesích se stále nachází spousta neobjevených DSO (drobné středověké opevnění). Pro laiky jsou to často pouhé skoro nezřetelné terénní nerovnosti a jen zkušené oko archeologa v nich pozná tvrziště či jiný historický objekt, třeba právě pozůstatek mohyly. Po odlovu nejméně osmi (někteří možná i devíti) keší této série už však už i vy jistě máte na skoro zaniklé tvrze vycvičené znalecké oko, které je schopno v terénu najít i téměř neexistující reliéf tvrze. Hledejte proto v lese téměř setřelé tvrziště se silně erodovaným pahorkem motte a prakticky zanesenými příkopy. V něm najdete poklad. Abyste se dostali ke krabičce, musíte zprovoznit velmi sofistikovaný ovládací mechanismus 
popsaný v ověřovači, jinak se dovnitř nedostanete! Při odlovu buďte hodně nenápadní a keš zase dobře zamaskujte, ať nám dlouho vydrží, je přece jen na mnohem frekventovanějším místě než první bonusovka. Pro první tři nálezce je v keši tradičně drobná odměna (plus pro FTF ještě něco navíc na památku). I zde se také čas od času objeví CWG speciálně vyrobená pro tuto sérii. Tato CWG i běžná CWG vložená do keše jsou však určena k výměně, proto je prosím poctivě měňte kus za kus.
Zdroj – Hrady.cz
– Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí
– Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. část - Severní Morava