První z plánované minisérie zapomenutých tvrzí v okrese Přerov
Pojmem tvrz označujeme ve středověku a raném novověku drobné opevněné feudální sídlo budované obvykle v těsné návaznosti na venkovské osídlení a hospodářské zázemí, čímž se odlišuje od hradu. Vymezení tvrzí jako samostatné kategorie sídel je českou a částečně polskou zvláštností, protože v ostatních zemích jsou podobné objekty označované jako hrady. Hranice mezi hrady a tvrzemi je neostrá a existuje řada objektů, které bývají zařazovány (historicky i v moderní době) do obou skupin, protože mnohé tvrze hlavně v pozdější době byly rozsáhlejší a výstavnější než leckteré šlechtické hrady. Stavebníkem byla především nižší šlechta, bohatí měšťané a církevní hodnostáři. Tvrze vznikaly v českých zemích od 13. století do třicetileté války. Toto období zahrnuje sloh románský, gotický a renesanční. Stavební podoba se lišila podle možností stavebníka. Vznikala široká škála objektů, od prostých dřevěných až po výstavné kamenné stavby. Výjimečnou skupinu představují tvrze v okolí Prahy a Kutné Hory budované bohatými měšťany, kteří kladli velký důraz na rezidenční složku stavby. Postupně se vyvinuly tyto základní dispoziční typy tvrzí: 1) tvrze s izolovanou stavbou - tj. obytnou věží nebo palácem, 2) tvrze s obvodovou zástavbou, 3) palácové tvrze - palác zapojen do obvodu tvrze, 4) plášťové tvrze, 5) tvrze s komplikovanější dispozicí - například s kombinací paláce a věže. Tvrze s obvodovou zástavbou stavěné od 13. století se vyznačovaly okrouhlým půdorysem (např. Martinice), ale tato podoba byla od poloviny 14. století opouštěna a nahradily ji různě nepravidelné dispozice charakteristické srůstáním jednotlivých staveb. Tvrze s obytnou věží se začaly stavět na přelomu 13. a 14. století. Nejstarší věže byly dřevěné, ale časem převážily kamenné věže, a postupně dosáhly značných rozměrů (tzv. donjony). Obvykle byly přístupné pomocí padacího můstku v prvním patře. Obytná budova byla zpravidla vícepatrová. Přízemí a případné sklepy sloužily k uskladnění zásob a různého nářadí, obytné prostory byly umístěny do vyšších pater. Poslední patro bývalo často lehčí dřevěné konstrukce a vysazené na krakorcích. Součástí obytné stavby mohla být i zateplená roubená komora a prevéty. Opevnění bylo tvořeno zděnými nebo palisádovými hradbami, často v kombinaci s příkopem a valem. S rozvojem palných zbraní byly některé tvrze vybaveny prvky aktivní obrany, jakými byly věže nebo bašty v nárožích. Pro osoby z nejnižších šlechtických společenských kruhů byly tvrze rodovými sídly, neboť vybudování hradu přesahovalo jejich finanční možnosti. V případě vojenského konfliktu byly tvrze schopné odolat náhlým přepadům a bojům v sousedských sporech, ale k obraně proti delšímu obléhání neměly dostatečné možnosti. Později byly tvrze v některých případech přestavěny na renesanční či barokní zámky, ale často také zanikly, mnohdy zcela beze stopy a u některých dnes už ani nevíme, kde vlastně stávaly. Místům, kde zůstaly po zaniklých tvrzích alespoň nějaké terénní stopy, říkáme tvrziště. Ty, které si zachovaly původní ráz, byly přeměněny na vesnické sýpky (viz např. tvrz v Ostravě-Porubě či Lukavci), stodoly (Slatina, Teleč), manufaktury (Domašín), anebo stáje pro užitkový dobytek (Příseka). Smyslem této volné minisérie je připomenout některé málo známé či zcela zapomenuté vesnické tvrze v okresu Přerov.
Mapka hradů, zámků a tvrzí v okrese Přerov
Málokdo ví, že i v obci Buk se kdysi nacházela tvrz. Do dnešních dnů se z ní však dochovalo pouze z velké části porušené tvrziště v lese v svahu na severu nad obcí Buk. Starší literatura umísťuje tvrz do zahrady domu čp. 18 (viz i dnešní internetové stránky obce). Při pracích na této zahradě byly v minulosti odkryty části kamenných zdí a údajně i podzemní prostory. Otázkou zůstává, zda souvisely s tvrzí, či patřily hospodářské zástavbě nebo nějakému jinému objektu. Dům čp. 18 se zahradou se nachází kousek za křižovatkou s kapličkou, u silnice směrem na Sobíšky.
Obec Buk od skutečného tvrziště, dole vpravo v popředí dům čp. 18 v místě tradované tvrze
Znatelné reliéfní zbytky tvrze se však viditelně rýsují až necelých 100 metrů severněji právě nad zmiňovanou zahradou a to ve svahu v lese. Místo sice nabízí poměrně slušný rozhled (ovšem dnes většinou zakrytý stromy) na celou jižní polovinu obzoru, ale jinak je tvrz dost nevýhodně situovaná. Stavitel ji umístil přímo do poměrně strmého svahu, pod okraj náhorní planiny. Terénním utvářením je tedy chráněna jen z jihu od obce pod ní, jinak oba boky jsou ohroženy pokračujícím šikmým svahem po stranách a čelní, severozápadní strana pokračující a stoupající planinou, dnes porostlou hustým křovinatým lesem. Pro její obranu tedy nešlo o příliš výhodné místo. Nejde však o ojedinělou situaci. Stavebník zřejmě někdy upřednostnil rezidenční funkci a snadnější dostupnosti sídla a blízkosti jeho hospodářskému zázemí (dvoru, vesnici), jejž vlastnil, před funkcí obrannou. Nejde ostatně o jediný příklad v regionu, kdy bylo sídlo takto nevýhodně umístěno, viz třeba tvrze Hradčany či Kladníky umístěné rovněž ve svahu či dokonce dole pod svahem, nebo hrad Drahotuš, který je umístěn na konci klesajícího hřebene a který musel z tohoto důvodu být chráněn několika předsunutými výše položenými opevněními. Ostatně u tvrze se vzhledem k jejímu obvykle malému rozsahu, často nepříliš odolnému a jednoduchému opevnění a hájení nepočetnou posádkou ani příliš reálně nepočítalo s velkou odolností proti útoku početnější profesionální tlupy lapků či vojáků, viz výše.
Lokalizace tvrziště na radarovém snímku LIDAR
Celkový pohled na skutečné tvrziště od severu z lesa, v popředí nejzachovalejší část příkopu
.
Tvrz měla jednoduché čtvercové utváření s jádrem obklopeným příkopem a nepochybně i valem. Ten však dnes není znatelný. Tvrziště je v současné době značně porušené a porostlé vyššími stromy. Jádro má plnou výšku snad jen v západní třetině, jinak je téměř srovnané s okolním terénem a jeho hranu v dolní části značí jen nevýrazní terénní stupeň. Tato třetina jádra by mohla snad být i vyvýšeným místem, kde stála hlavní stavba, ale spíš je možné, že při stavbě tvrziště měl stavebník snahu sklon svahu vyrovnat a tedy na ploše jádra vytvořit a dosypat terén na vodorovnou plochu. Ta se ovšem postupem staletí vytrácí přírodními vlivy a erozí, navezená zemina se postupně odplavila a svah tak dostává svoji původní podobu. Čtvercové jádro mělo strany dlouhé přibližně 30 m, ale jeho přesný rozměr dnes lze obtížně určit. Jak už bylo zmíněno, díky minimálnímu zachování jádra nelze určit rozmístění i tvar zástavby, a za současného stavu nelze bez archeologického průzkumu určit, zda tvrz byla zděná, nebo jen dřevěná případně s kamennou podezdívkou, ale v případě kamenné stavby by nebylo divu, kdyby domy pod ní byly vystavěny i ze zbytků jejího zdiva.
Půdorys tvrziště
Panoramatický pohled na tvrziště od jihozápadu, ve středu výrazný centrální pahorek
Kolem jádra obíhal příkop. Jak naznačuje menší terénní stupeň pod jádrem, zřejmě obíhal po všech čtyřech stranách tvrze. Dnes se však zachoval viditelný jen na dvou stranách, a to především na té čelní, oddělující tvrz od náhorní planiny. Má šířku asi 10 m a hluboký nejvíc asi 2 m, a to díky zachovalosti jádra v čele. Poté zatáčí podél jihozápadní strany dolů a vytrácí se nad skalkou v jižním rohu tvrziště. Na této straně je příkop o něco užší a také jeho hloubka se zmenšuje. Na severovýchodní straně jsou znatelné nerovnosti, ale nejsou zde žádné viditelné známky příkopu. Na dolní straně směrem k obci již chybí úplně. Vnější předpokládaný val chybí, snad jen v jižním rohu je možné mluvit o jeho krátkém náznaku. Zajímavá je ještě znatelná prohlubeň za čelním příkopem, na opačné straně než je jádro, už na rozšiřující planině. Je zhruba uprostřed pří pohledu na jádro a navozuje myšlenku možné vstupní věžovité brány vysunuté před příkop a dál přes můstek do jádra druhou branou uprostřed východní strany.
Východní část tvrziště od severu s příkopem a nástupní hranou s možnou bránou vlevo
Možná podoba tvrze Buk od jihozápadu
Bližší upřesnění je možné očekávat až od případného archeologického výzkumu, který by mohl nejen upřesnit charakter tvrze a její zástavbu, ale i život na ní a dobu zániku.
Tvrziště od jihu
Historie tvrze
Založení tvrze je snad možné spojit s Oldřichem z Buku asi v polovině 14. století, spíše však podle zmínek v písemných pramenech po roce 1368. Tvrz se výslovně zmiňuje v roce 1377, kdy kupuje část vsi s tvrzí Petřík ze Žeranovic. V době husitských válek tvrz asi dobyl Boček Puklice z Pozořic. Tvrz se zmiňuje i v roce 1446, kdy je zapsána Závišovi z Kunčic, takže po husitských válkách ještě zřejmě byla opravena a byla stále obyvatelná. V roce 1497 se však zmiňuje už jen tvrziště, v té tvrz tedy už asi byla nějaký čas opuštěná. Pravděpodobně zanikla za česko-uherských válek, jako značná část moravských hradů a tvrzí.
Centrální pahorek od severozápadu
.
Ačkoliv se prokazatelně celé tvrziště a ještě velký pás lesa pod ním nachází na lesní parcele patřící obci Buk (jako celý les), což jsme si předem ověřili v katastru nemovitostí, při mapování tvrziště na nás zdola pod kopcem hulákal majitel domu čp. 18, že chodíme po jeho zahradě a lese. I když si přivlastňuje něco, co právně není jeho, nebudeme domorodce provokovat, aby neškodil, a keš jsme umístili do obecního lesa nad severní příkop tvrze, odkud na úkryt není zdola vidět, a naopak je od keše dobře vidět na tvrz. Pro jistotu jsme přidali i fotohint, protože v lese signál hodně lítá, tak ať tu dlouho nebloudíte. Keš opět důkladně zamaskujte, ať dlouho vydrží. K tvrzišti a keši vede od hřiště na západní straně lesa přímá lesní pěšinka, proto ji doporučujeme použít. V obci se prakticky nikde nedá autem parkovat, ale vy si určitě nějak poradíte.
Opište si z logbooku bonusová čísla, možná se jednou budou hodit. Pro první tři nálezce je v krabičce drobná odměna.
Zdroj – Hrady.cz
– Plaček, M.: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí
– Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. část - Severní Morava