Sejdeme se na Sletišti, na místě je celkem slušná "občanská vybavenost" a pokud vše funguje, je tu například zmrzlina pro děti a pivo (Bernard či Bakalář) pro tatínky...
Když máte chuť slavit, důvod se vždycky najde. Kalendář je přímo protkaný všemožnými svátky a významnými dny, o kterých často nemáme ani ponětí.
21.6. slavíme Mezinárodní den trpaslíků! Díky Frontě za osvobození zahjradních trpaslíků. První letní den tak patří těmto pohádkovým postavičkám, které s lišící se dávkou vkusu zdobí nejednu zahradu. Původně však zahradní trpaslíci byli uměleckým dílem. Dokonce existuje i vědní obor, který se trpaslíkům věnuje – nanologie.
Trpaslík je člověku podobná bytost malého vzrůstu, objevující se v mýtech, pověstech, pohádkách a z nich odvozených uměleckých dílech. V evropské kultuře jsou trpaslíci často spojováni s podzemními prostory, hornictvím a kovářstvím pod vlivem germánských tradic, jejichž nejznámějším příkladem jsou severští dvergar. V germánsky mluvících zemích jsou také představy o trpaslících mnohem více rozšířené než ve zbytku Evropy. Trpaslíci jsou známi také z pohádek, především ze Sněhurky a sedmi trpaslíků, zpopularizované především verzí Walta Disneyho z roku 1937.
Fronta za osvobození zahradních trpaslíků (francouzsky Front de libération des nains de jardin) je podle vlastních slov „nezisková organizace s cílem osvobodit zahradní trpaslíky“. Za tímto účelem pořádá akce, kdy bere trpaslíky ze zahrad a přemisťuje je na nová místa – hlavně do volné přírody jako „přirozeného prostředí zahradních trpaslíků“. Právně se jedná o krádež, je to přirovnáváno ke krádeži rádia ze zamčeného automobilu.
„Cestující zahradní trpaslík” v Londýně
Skupina se poprvé objevila v roce 1996 ve Francii, když v Alençonu ukradla trpaslíka z předzahrádky, a zůstala aktivní až do ledna 1997. Mezitím se rozpadla na několik menších skupin s celkem 1700 členy a v okolních zemích (Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Německo), stejně jako v severní Americe byly založeny podobné organizace.
V některých případech zanechal „zloděj“ oběti zprávu, kde může trpaslíka zase najít, a tak to nebylo považováno za krádež.
Jinou variantou je „cestující zahradní trpaslík“, kdy si členové ukradeného trpaslíka posílají mezi sebou a ten je vždy vyfotografován před místní pamětihodností. Takové fotografie byly pak poštou anonymně posílány právoplatnému vlastníkovi trpaslíka, aby mohl sledovat cestu svého „osvobozeného“ zahradního trpaslíka (viz francouzský film Amélie z Montmartru, kde se tato svérázná činnost objevila také).