Tato keš byla založena pro 15. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2022, pod kódem (VK-15073). Jeho hlavním tématem bylo připomenutí spisovatele Jaroslava Foglara, od jehož narození v tomto roce uplynulo 115 let a také jako připomínka 85. výročí, kdy v Mladém hlasateli poprvé začal vycházet komiks Rychlé šípy. Pro tento, v pořadí už 15. ročník keškobraní, bylo dohromady založeno 136 keší v několika sériích.
Jaroslav Foglar se narodil 6. července 1907 v Praze Podskalí. Roku 1910 se spolu s rodiči přestěhoval do Ústí nad Labem, 17. července 1911 zemřel jeho otec Jindřich Foglar, rodina se následně vrátila do Prahy, do Nuselského údolí. Po vypuknutí první světové války se rodina přestěhovala z Nuslí na vinohradskou Korunní 732/16, kde maminka provozovala papírenský krám. Jaroslav Foglar zde bydlel až do roku 1978.
Roku 1920 vstoupil do skautského oddílu. S oddílem absolvoval jednu výpravu do Prokopského údolí, po kterém onemocněl a maminka mu další působení ve skautu zakázala. O tři roky později se Foglar připojil k oldskautskému klubu Jestřábi svého bratra Zdeňka, roku 1924 přešel do 34. oddílu Ohnivci, kde následně dostal přezdívku Jestřáb. V lednu 1925 se stal zástupcem vůdce oddílu a roku 1927 pak stanul v čele 2. oddílu, se kterým se již předtím 34. sloučil. Dvojku vedl po dalších šedesát let.
Po skončení studia na veřejné obchodní škole v roce 1925 začal Jaroslav Foglar pracovat v informační kanceláři Wys Muller et Co., ještě téhož roku však přešel do velkoobchodu papírem Oskar Stein.
V roce 1933 se přihlásil do soutěže Melantrichu s rukopisem knihy Hoši od Bobří řeky. Sice nevyhrál, ale příběh vyšel na pokračování ve Slovíčku. V následujícím ročníku soutěže přihlásil nový román Modrý život Jiřího Dražana, který Melantrich, pod názvem Přístav volá, na podzim 1934 vydal knižně.
Na jaře 1935 Foglar navrhl ředitelství Melantrichu vydávání časopisu pro školní mládež. Ten začal od srpna vycházet, později se jeho název Malý hlasatel změnil na Mladého hlasatele. S časopisem spolupracoval nejprve jako externista, následně se stal i jeho redaktorem.
Na jaře roku 1938, změnil Foglar zaměstnání a stal se pracovníkem propagace Melantrichu. Na zadní straně časopisu Mladý Hlasatel se 17. prosince 1938 poprvé objevil kreslený seriál Rychlé šípy.
I po zákazu skautingu v Čechách a na Moravě roku 1940 Dvojka dále fungovala pod hlavičkou Klubu českých turistů. Vydávání Mladého hlasatele skončilo zásahem okupačních úřadů 15. května 1941. Foglar však zaměstnancem Melantrichu nadále zůstal, pracoval jako nakladatelský lektor.
Od července 1943 Foglar působil v časopise Správný kluk, pro který vytvořil kreslený seriál Svorní gambusíni. Po půl roce však i v tomto časopise musel skončit.
Revoluční dny povstání v roce 1945 prožil Jestřáb na barikádách, ale spíše jako stavěč než se zbraní v ruce.
Po skončení druhé světové války se Jaroslav Foglar stal redaktorem časopisu Junák. Pro neshody s některými činovníky však v březnu 1946 přešel do redakce časopisu Vpřed, kde působil až do roku 1948, kdy musel redakci opustit. Byl přeřazen do časopisu Mladý technik, kde však po prvním dni svůj pracovní poměr ukončil.
Do roku 1954 byl nezaměstnaným a žil z peněz, které měl naspořené z předchozích let z honorářů a práce v redakci. Pak se však dostal pod dohled Státní bezpečnosti a byl zaměstnán v Městské stanici mladých turistů v Praze, od listopadu následujícího roku poté devět let nuceně vykonával práci vychovatele v domově středoškolské mládeže. Roku 1964 nastoupil svobodné povolání spisovatele.
Pražská Dvojka, po zrušení organizace Junák roku 1949, přešla jako turistický oddíl pod TJ Praha-Radlice.
V průběhu šedesátých let spolupracoval Jaroslav Foglar na tvorbě časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců vedeného Vlastislavem Tomanem. Pro „Ábíčko“ vytvořil svůj druhý nejrozsáhlejší kreslený seriál Kulišáci. V druhé polovině šedesátých let začaly opět foglarovky vycházet knižně.
Roku 1965 byl přijat do Svazu českých spisovatelů.
Režisér Hynek Bočan roku 1968 natočil podle stínadelských příběhů devítidílný televizní seriál Záhada hlavolamu.
Jestřáb se aktivně účastnil obnovy skautského hnutí v období pražského jara.
S počátkem normalizace opět přestaly Foglarovy knihy vycházet. Byl také znovu zrušen Junák, a proto Jestřábův oddíl na nějaký čas přešel do Pionýrské organizace. V sedmdesátých letech se věnoval převážně práci s oddílem, publikoval pouze časopisecky. Z tohoto období pochází kniha Náš oddíl, podložená dlouholetou zkušeností ve vedení oddílu.
Roku 1978 se Jaroslav Foglar, spolu s maminkou, přestěhoval z vinohradského bytu na Žižkov, kde ve věku 102 let Marie Foglarová 18.2.1980 zemřela.
V osmdesátých letech spolupracoval s výtvarníkem Karlem Soudkem na kreslených seriálech Modrá rokle a Ztracený kamarád.
Vydáním Hochů od Bobří řeky začaly v roce 1987 zase postupně vycházet foglarovky. Téhož roku byl znovu přijat do Svazu českých spisovatelů. Po šedesáti letech v čele pražské Dvojky Jestřáb oddíl předal novému vůdci.
Roku 1990 Junák Jaroslavu Foglarovi udělil zlatý stupeň Řádu čestné lilie v trojlístku. V Brně vzniklo Sdružení přátel Jaroslava Foglara.
Nakladatelství Olympia začala roku 1991 vydávat jeho knihy v edici Sebrané spisy Jaroslava Foglara. V ní se během následujících let podařilo vytvořit nejrozsáhlejší souborné vydání Foglarova díla.
Dne 23. ledna 1999 Jaroslav Foglar – Jestřáb zemřel v Thomayerově nemocnici. Poslední rozloučení se konalo 2. února ve strašnické smuteční síni. Je pochován na Vinohradském hřbitově.
Foglarovo dílo ovlivnilo významnou část populace Československa, dokázal velice dobře popsat duši dospívajícího chlapce - jeho sny, ideály, prožitek dobrodružství, ale i prohry, zklamání, a to vše se snahou poukázat na ideál podoby mladého člověka (čestný, spravedlivý, ochotný, nebojácný atd.), i když v dnešní době může jazyk a vystupování jeho hrdinů působit trochu úsměvně.
Dne 28. října 2017 byla Jaroslavu Foglarovi prezidentem republiky udělena in memoriam medaile za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti umění.
Na tábořišti ve Sluneční zátoce nedaleko Ledče nad Sázavou je žulový památník odhalený na jeho počest v roce 1997.
