ZA NAŠIMI HUMNY
„Ves Brniště, položená líbezně na úpatí Brnišťského vrchu, je pro svou nádhernou a zdravou polohu s oblibou navštěvována letními hosty. Obyvatelstvo je bodré, počestné a vstřícné vůči všem, kdo zde hledají klid a zotavení. Lákají je sem levné letní byty, dobrá kuchyně, zdravá pitná voda, možnost koupání v místních lázních, lesní procházky a rozkošné výlety polodenní i celodenní.“
Karel Vollmann, Dějiny obce Brniště (1350‒1930)
Kamenná úvozová cesta
Dnešní putování začneme u Panenského potoka na parkovišti ležícím naproti firmě Glass-Metal, které je ideálním místem pro odstavení našich povozů. Výchozím bodem cesty bude dolní brnišťský most, v jehož blízkosti byla v roce 1815 postavena „Dolní obecní brána“. Toto místo bych také nazval trojmezím částí naší současné obce – Hlemýždí, Jáchymova a Brniště. Nejprve bych vás ale měl trochu nalákat, na co se dnes můžete těšit. Společně zavzpomínáme na vodní díla, prozkoumáme několik úvozových cest, které nás zavedou až ke staré protržené hrázi, a pozorní zahlédnou možná i T. O. Stone City. Nepředbíhejme však, a pokud ještě nemáte a chcete, nahrajte si do svých mobilů aplikaci Mapy.cz a pomocí QR kódu i naši trasu, která bude vaším průvodcem v terénu.
Na Dolním mostě ještě chvilku zůstaneme. Panenský potok, který pramení na úbočí Vápenného vrchu ve výšce 505 m n. m. a ústí v Mimoni do Ploučnice, je takovým pojicím prvkem částí naší obce. Tento potok byl ještě na sklonku 20. století považován za pstruhovou vodu. Jeho délka 28,8 km přináší do krajiny vláhu, ale v době velkých dešťů a tání také četná nepříjemná rozvodnění. Ohlédneme-li se do historie, přinášela voda někdy zkázu, ale hlavně zdroj energie. Vedle parkoviště stojí klasicistní budova jako památka na doby dávné, kde byl mlýn, později brusírna skla a opět mlýn. Jáchymov, kde proti proudu stojí ještě jeden mlýn a pila, se tak stal centrem mlynářského společenství i pro okolní obce (bylo zde dokonce založeno Skladištní a mlynářské družstvo pro Brniště). Dalším výrobním vodním objektem byla budova současného Glass-Metalu, kam byla voda také spodně svedena a kde byla vybudována soukenická valcha. Z toho rozhlížení a zurčení vody se vám ale už musí točit hlava, a tak raději vyražme na cestu.
U Panenského potoka však ještě zůstaneme. Projdeme kolem zmiňované výrobny lustrů a za ní zabočíme doprava na protipovodňový val, který chrání firmu KOMPAN Steel Manufacturing před záplavami. Tuto firmu známe však spíše jako zinkovnu, prvotně to bývala malá slévárna, kde se vyráběly mimo jiné i „hlizny“ – dělostřelecké nábojnice. Z valu vstupujeme již do spodní části Hlemýždí, která nám ukáže různé podoby architektury tak, jak šla doba. Od roubenek přes prvorepublikové rodinné domy až po novostavby v podobě bytovek. Cesta se klikatí mezi domy, až nás zavede opět k vodnímu toku, kde z mostu pro pěší můžeme vidět ještě náhon z bělidla Ignáze Masse z 19. století. Přejdeme silnici a na chvíli se přidržíme žluté turistické značky. V těchto místech se nachází několik zajímavostí – Verunčin pramen, staré sklepy, torzo skalního domku a hraniční kámen odkazující na druhou bránu, nazývanou „Grunovská obecní brána“. Proč ale místo nese tak komerční, ne zcela přiléhavý název „zahrádka paní Zdislavy“ (na mapě bod 1), ví asi jen sám autor.
Po žluté vstoupíme na starou úvozovou cestu, která byla jednou z nejhezčích cest naší obce. Cesta vznikla postupně v 18. století při provozování lomů, kde se lámal pískovec na stavbu místních domů. Nejprve sloužila jen jako obyčejná cesta vedoucí ke grunovským a farským polnostem a dále až ke Kamenici. Těžbou se z ní ale stal úchvatný kaňon, a když přišel konec 19. století, bylo to už místo velice oblíbené. V této době totiž vznikaly regionální vlastivědné a horské spolky, stavěly se rozhledny, chaty, plovárny a budovaly se vyhlídky, a tak i naše kamenná cesta zažila svou renesanci. Jednou z takových vyhlídek je i vyhlídka do „Slunečního údolí“ (bod 2), zde však už zub času odvál zábradlí, a tak se na ni můžeme podívat jen na vlastní nebezpečí. Druhou renesanci místo zažívá při vybudování „Stezky mezi skalami“, která je mnohými místními těžce snášena pro svůj komerční ráz a příval ne zrovna kultivovaných turistů, kteří svými pobíhajícími psi a hlukem vyhánějí zvířata z jejich domovů. Já sám nejsem příznivcem těchto grantových produktů z Evropské unie, které přinášejí tolik komerce na úkor citlivého včlenění umění do krajiny. Přínosem je však to, že lidé vyjdou z měst do přírody, a tak i já musím toto dílo vzít na milost.
Cestou stoupáme dále k lesní kapli, zkuste si během této chvíle zapamatovat skautské lesní pořekadlo: „Choď jako lesní zvěř, mluv jako šeptají stromy, poslouchej a pozoruj myslí, směj se jako bublá potůček, a budeš v lese zvaným hostem“. V rozjímání dojdete k lesní kapli, kterou zde nechal vytesat statkář Antonín Kirnich, syn Bernharda Kirnicha ze statku č. p. 99, v roce 1810 (bod 3). Cesta pokračuje dále do polí, my ale sejdeme z úvozové cesty doleva a po kraji lesa přejdeme na druhou úvozovou cestu, která prochází kolem vodojemu z roku 1914 (bod 4). Z doby, kdy byl vybudován první grunovský vodovod. Toto místo se nazývalo též „za farským lesem“, kde stávaly dvě prastaré lípy a kříž. Dnes zde zůstaly jen vodojem a polnosti s výhledem na Ralsko a Lipku. Směrem ke vsi se nachází romantický březový háj, který vyzývá k pikniku, tak jestli máte chuť... Pokud zde nechceme posedět, vydáme se dál po mezi rozdělující grunovské a farské polnosti. V jarních měsících zde nádherně kvetou rozrazil polní, kostival lékařský, kopretina bílá a další. Staré úvozové cesty často mizí a zase se objevují, a tak je tomu i tady. Po chvilce se znovu objeví úvozová cesta, která nás přivede až ke staré protržené hrázi (bod 5). S velkou pravděpodobností se zde jedná o starou retenční nádrž, která zachytávala dešťovou vodu z polí. My se vydáme přímo po „proudu“ a zkuste si schválně odkrokovat, kolik metrů byly odplaveny pískovcové kvádry z hráze (já jsem napočítal obdivuhodných 100 m). Budete-li se řídit stále skautským heslem, uvidíte tak jako já třeba i zajíce polního, srnce obecného či dokonce hnízdo káněte lesního. Cestou je v těchto měsících cítit vůně konvalinek či česnáčku lékařského, které ve vlhkém lese mají svá stanoviště. V tomto lese ale nenalezly svůj domov jen zvířena a květena, nýbrž ve staré myslivecké chatě nalezla své zázemí i Trampská osada Stone City (bod 6). Na okraji lesa se napojíme na zpevněnou lesní cestu, která nás přivede do vsi. Po betonovém chodníku se vydáme doleva, a dostaneme se tak opět ke „Grunovské obecní bráně“.
Abychom si řádně prohlédli Hlemýždí, vydáme se pro změnu zadní silničkou kolem Hasičské zbrojnice, Hornovy vily a kolem tvrze Na Valech. Tyto zajímavé stavby si ale nechme až na příště, kdy nás konečně čekají rybníky, mokřady a část obce zvaná Jáchymov. Dnes již svou cestu zakončíme na parkovišti, a pokud vás honí mlsná, vyrazte do kavárny „Jako Doma“ na něco dobrého.
Délka trasy: 4,5 km, výlet 1 ‒ 1,5 hodiny
Pro: rodiny s dětmi (do vysoké trávy vhodné dlouhé kalhoty)
Terén: silnice, louky, polní a lesní cesty
Luko a Toman