Tato nenáročná keš vám chce ukázat jedno z nejstarších míst Žižkova.
Vítám vás v nejstarší části městské části Žižkov. Na místě, kde se octnete při hledání této kešky, se ještě nedávno proháněly vlaky. Stopy po snesené trati můžeme vidět stále. Můžeme si představit jak tudy z hlavního nádraží uhání vlak a po mírném klesání přejíždí most přes Husitskou ulici (dnes již most také neexistuje) a dále jede podél Vítkova. Samozřejmě moderní mosty ani tunely zde ještě nebyly. Pokud se porozhlédneme po nejbližším okolí, uvidíme několik historických objektů, které jsou dnes úspěšně zrekonstruovány. V nejbližším okolí se nacházely tři usedlosti - Krenovka, Miranka a Hrabovka. Těsně vedle této zaniklé trati se nachází divadlo Ponec. Na úpatí hory Vítkov vidíme mohutnou budovu Armádního muzea a Vojenského historického ústavu.
Usedlost Krenovka
Krenovka je bývalá usedlost v Praze 3-Žižkově v ulici Husitská 42. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie
Před založením Krenovky zde bývala vinice hraběte z Kuperwaldu. Rozkládala se poblíž popraviště Starého a Nového Města, u kterého stála malá kaple. Hrabě dal na začátku 18. století na místě původní kapličky vystavět kapli svatého Dismase, ale ta byla již roku 1786 zrušena. V dražbě 11. října 1787 koupil zrušenou kapli novoměstský radní Antonín Jan Douša a přestavěl ji na hostinec. Roku 1820 hostinec koupil pražský měšťan Antonín Krenn a na okolním pozemku založil sady. V nich se nacházel mimo jiné také kolotoč, na kterém byla místo koníků lokomotiva Bohemie a osmnáct vagonků pro dvě až tři osoby, kvůli iluzi byl v atrapě rozděláván oheň, lokomotiva pískala a otáčivá kola hřměla. Od roku 1841 byl postupně Krenovský park likvidován při stavbě nádraží České státní dráhy. Roku 1845 byla kaple s hostincem zbořena a živnost přenesena do nově postaveného domu čp. 42 na protější straně ulice. Z kaple se ještě roku 1884 dochovala jedna ze soch, která se nacházela ve výklenku nového hostince. V budově později sídlila tiskárna železničních lístků (NADAS).
Šibeniční vrch
Mezi vrchem Vítkov a pražskými hradbami bývala Hora šibeniční (Galgenberg), která je takto značena ve starých mapách. Sloužila jako popravčí místo pro odsouzené ze Starého Města pražského a od 14. století i pro odsouzené z nově založeného Nového Města pražského. Obě popraviště se nacházela na nejvyšším místě ulice Příběnická. Od Hory Vítkovy oddělovalo Šibeniční vrch údolí, kterým později vedla silnice „Horská“ (do Kutné Hory), zvaná též „Vídeňská silnice“.
Po roce 1845
Při výstavbě Severní státní dráhy roku 1845 byla na místě kaple postavena část nádraží (výtopny), také Krenovka se na začátku 20. století stala součástí majetku c.k. železničního eráru.
Usedlost Miranka
Miranka (Bontámka, Miřanka, Halovka) je usedlost v Praze 3-Žižkově v ulici Husitská 70/24. Spolu s objektem výrobní haly s loggií kina Ponec a komínem z režného zdiva je od roku 2005 chráněna jako kulturní památka ČR.
Historie
Vinice je na území mezi Trocnovskou ulicí a Kostnickým náměstím doložena již v 16. století. Roku 1843 zde byl poplužní dvůr s vinicí, který měl více čísel popisných (čp.3, čp.4, čp.40, čp.70). V 18. století držel usedlost Václav Mirany. Ještě v polovině 19. století zde vinohrad existoval a údajně plodil „dobré sladké hrozny“. Rozsáhlou usedlost tvořila obytná budova, stáje, kolna pro koláře, kovárna, továrna na řepkový olej a velká zahrada. Patrová obytná budova na obdélném půdorysu měla šindelovou střechu z 18. století. V jejím přízemí byly byty pro koláře, nožíře a pekaře, v prvním patře byty pro letní hosty. Sklep na mléko se nacházel v místech železničního viaduktu.
Průmyslová historie
Roku 1832 koupil usedlost Josef Halla a zřídil zde továrnu na výrobu náhražky kávy a řepkového oleje. V 2. polovině 19. století získala továrnu firma Rudolf Stabenow, kovové zboží, která vyráběla zařízení pro cukrovary a pivovary. Tato firma byla založena v Praze již roku 1860 jako mědikovectví (Metallwaren). Stabenow nechal původní továrnu odstranit a roku 1887 postavil továrnu novou. Miranku tak obklopily budovy projektantů Beneše a Sakaře, samotnou usedlost projektanti upravili pro administrativní potřeby. Výrobna ukončila činnost roku 1905 a následující rok se přestěhovala do Čelákovic. Roku 1909 pozemky s budovami zakoupilo Město Žižkov. Část továrny byla zbourána a uvolněné místo posloužilo jako stavební parcela pro čtyři kubistické domy. V další části provozoval od roku 1910 František Ponec svůj biograf. Pro tyto účely přestavěl pravděpodobně architekt Karel Mašek tovární halu, před kterou představil trojdílné průčelí. Jednalo se tak o raný příklad přeměny továrny ke kulturním účelům. Kino zrekonstruoval roku 1999 architekt Michael Klang pro taneční divadlo Ponec. Z původního dvora se dochovala pouze klasicistní obytná budova čp. 70, z továrny kromě přestavěné výrobní haly ještě komín.
Usedlost Hrabovka
Hrabovka je bývalá usedlost v Praze 3-Žižkově, která se nachází v ulici Trocnovská poblíž křižovatky s ulicí Husitská, západně od budovy Armádního muzea Žižkov. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.
Historie
Vinice se původně nazývala Červený lis a je doložena již v 16. století. Rozkládala se od západního úpatí Vítkova až k Wilsonově třídě. Usedlost zde stála od roku 1730 a je nejstarším obytným domem na území Žižkova. Původně barokní vila, kolmá na ulici Trocnovskou, měla mansardovou střechu. Patřil k ní vyhlídkový altán na západní straně Vítkova, postavený na konci 18. století. Když 31. srpna 1791 vjel Leopold II. Špitálskou branou do Prahy aby zde byl korunován českým králem, vznikla patrně nejstarší rytina, na které je tento altán zachycen. V době, kdy usedlost s pozemky vlastnil knihkupec Martin Neureutter, byla obytná vila přestavěna do podoby, ve které se dochovala. Neureutter usedlost koupil z pozůstalosti, nechal k ní přistavět pavlač a změnil typ střechy. Vinohrad zřejmě zanikl ještě koncem 18. století, v 1. polovině 19. století je uváděn pouze poplužní dvůr. Roku 1850 nový majitel Josef Hraba, bývalý hoteliér v Saském dvoře v Praze, upravil stavbu na zahradní restauraci s názvem Hrabova zahrada.
Konec 19. století
Roku 1872 probíhaly stavební práce v areálu Státního nádraží Praha a jako součást Pražské spojovací dráhy byla stavěna Výhybna Hrabovka - krátká spojka z Dráhy císaře Františka Josefa k trati Společnosti státní dráhy. Usedlost byla železnicí oddělena od vrchu Vítkov a dostala se do areálu nádraží. Její pozemky získal na začátku 20. století c.k. erár, který ji nechal z velké části zbořit. Dochovala se z ní pouze část.
Dopravna Praha-Hrabovka
Kromě spojky „Výhybna Hrabovka“ byla po usedlosti pojmenována železniční zastávka na této výhybně, k níž vedly schody od odstraněného železničního mostu „Malá Hrabovka“ v Trocnovské ulici. Zastávka sloužila zejména pro dělnické vlaky až do 40. let 20. století. Od roku 1957 do 22.12.1980 v dopravně Praha-Hrabovka zastavoval a prováděl úvrať mezinárodní expres Vindobona.
Doufám, že se vám vynaložená námaha spojená s cestou ke kešce nebude jevit zbytečnou a malý náhled do historie této lokality se vám bude líbit. Též doufám, že ti, kteří chtěli, se i něco dozvěděli. Děkuji za návštěvu listingu i kešky.
Poslední kontrola: 21. 3. 2024. Vložen nový logbook.