Ostrov, tak se v Rožnově říká místu na řece Rožnovské Bečvě pod vrcholem Klůzov. Přivedou vás tam výchozí souřadnice. Do současné podoby bylo přetvořeno povodněmi v roce 1997. Upřímně netuším, jak to zde vypadalo před nimi, ale zato si velice dobře pamatuji, jak se místo proměnilo po nich. V korytě řeky vnikla rozsáhlá štěrková lavice, zpočátku za vyšší hladiny vody skutečně tvořící ostrov v zákrutě řeky. V prvních letech místo působilo velice magicky, jen velká oblázková pláž obtékaná řekou, přes den se sem chodili lidi koupat a lenošit, za letních večerů se tu pořádaly táboráky, oslavy a divoké večírky. Na mnohé si osobně vzpomínám a jiné si naopak nepamatuju. Před vznikem cyklostezky Bečva, která byla postavena až o více jak deset let později, se na Ostrov chodilo po pěšině podél břehu a zvláště v noci to byla cesta dobrodružná.

Za pětadvacet let se místo hodně změnilo. Nová cyklostezka zjednodušila přístup, Ostrov začal zarůstat trávou, křovinami a posléze stromy, čímž se podél něj vytvořila hustá jungle, snížené části podél původního pravého břehu se zanesly a dnes už nic nenasvědčuje tomu, že šlo původně o ostrůvek. Také štěrk už je vidět jen na malém kousku u nejhlubší tůně. Místo je stále oblíbené mezi místními obyvateli, vede na něj několik pěšinek z cyklostezky a tvoří příjemný kout, kde se dá v létě zchladit.

Jak bude místo vypadat za řekněme dalších 50 let? Zcela jistě úplně jinak, bez ohledu na to, jestli se ho pokusí přetvořit člověk a nebo se vše nechá na přírodě. Na leteckém snímku z 50. let je patrné, že tehdy zde ještě žádný Ostrov nebyl, nebyla ani ostrá zátočina zakousnutá do svahu Klůzova a řeka tehdy tekla spořádaně v mírně zahnutém korytě.

Ostrov je však zajímavý i z geologického hlediska, neboť mechanismus jeho vniku je typický pro štěrkonosné řeky a Bečva je jejich typickým příkladem. I když je z větší části zregulovaná, v divočejších partiích stále tvoří štěrkové nánosy a udržuje biotopy důležité pro mnohé živočichy. Ostrov je krásnou ukázkou jevu, kterému se říká štěrková lavice. Tímto termínem se rozumí nános hrubších říčních usazenin (obvykle štěrku a písku) při břehu říčního toku. Štěrková lavice vzniká ukládáním sypkého materiálu při větších průtocích, tj. po dešťovém přívalu nebo během jarního tání sněhu. Obvykle vzniká na tocích s poměrně velkou rychlostí proudu, ale v místech, kde dochází ke ztrátě transportační energie, např. v partii menšího spádu nebo tam, kde se výrazně rozšiřuje říční koryto. Štěrkové lavice jsou typické pro divočící vodní toky s větvícími se a spojujícími se více aktivními mělkými koryty. Při divočení vodního toku dominuje boční eroze. Na cyklostezce kousek pod Ostrovem je umístěná infotabule, ze které se dozvíte, jak může být nám i řece štěrk prospěšný.

Jak na keš

Ostrov je uprostřed zarostlé jungle, je to tam tak trochu jako bludiště, tajemné a divoké, plné dotěrného hmyzu a možná i dravých šelem, jedovatých a žahavých rostlin, všude štěrk, kamení a bezedné tůně. Nakreslil jsem vám plánek s cestou, jak se na ostrov dostat. Pokud nezabloudíte od šipky po křížek a najdete nejkratší nekřížící se cestu, aniž byste se museli kdekoliv vracet, souřadnice vás dovedou na místo, kde bývala keš, pak stage a teď není nic... Ale když k N přičtete 0,021 a od E odečtete 0,002, neleznete keš. Ze kterého směru ke keši půjdete, jakou zvolíte cestu, už záleží na vás, ale odevšad to bude cesta dobrodružná, tak netvrďte, že jsem vás nevaroval!

Zdroje