55 Českých legend - 9 : O rudých kvítcích
Milé kačerky a kačeři, zvu Vás na sérii 55 keší, která vznikla podle knihy Aleny Ježkové „55 Českých legend z hradů, zámků a měst“. Hlavním úkolem této série je obohatit Vaši zásobu legend z českých hradů, zámků a měst.
Celá série je tvořena 55 mystery keškami a její délka je kolem deseti kilometrů. Vy však při luštění jednotlivých keší navštívíte postupně, abecedně, celou naši Českou část republiky, a to celé ve virtuální podobě. Mimo to si přečtete 55 legend, u kterých máte možnost zkoumat, navštívením dané lokality, jejich pravdivost.
Přeji hodně zábavy a úspěchu při luštění.
O rudých kvítcích
Zřícenina hradu Hazmburku na vrchu Klapý bývala kdysi rytířským sídlem pánů Zajíců z Valdeka. Za pana Mikuláše Zajíce byl hrad proslulý svým vybavením a cennými předměty, které v něm hradní pán shromáždil. Nejcennějším klenotem však byla jeho dcera Lucie. Dorostla v krásnou dívku, o kterou se ucházeli šlechtici ze všech významných rodů v Čechách i v sousedním Sasku. A protože v těch dobách vybírali rytíři svým dcerám ženichy sami, pan Zajíc kývl na nabídku k sňatku od samotného saského kurfiřta. Na oslavu zásnub se rozhodl uspořádat velký rytířský turnaj.
Z okolních krajů se sjeli pánové ve skvostných brněních, aby proti sobě vyjeli v čestném klání. Na dřevěném pódiu zasedly urozené paní a dívky, aby rytíře povzbuzovaly. V jejich středu Lucie v modrých šatech jako bledý květ. Své zásnuby se saským kurfiřtem oplakala. Šeptalo se, že prý myslí na jiného, ale na koho, to nikdo nevěděl.
Třeskly dřevce a turnaj začal. Brzy pozornost diváků upoutal rytíř v té nejchudší zbroji, chránila ho jen kůže a železo. Ale jak statečně si vedl! Shazoval ze sedla rytíře jednoho po druhém lehce jako zralé švestky. A nakonec po zásluze získal vítěznou trofej. Když stanul před panem Mikulášem a Lucie mu podávala květinový věnec, zvedl hledí a dal se poznat.
Byl to Věslav, syn chudého zemana z Košťálova.
Lucii se rozsvítily oči a zrůžověla ve tváři. Vzala Věslava za ruku a řekla:
„Tatínku, to je ženich, kterého si přeje mé srdce. Požehnej nám a dovol, ať se mohu zasnoubit s ním!"
Pan Mikuláš se zachmuřil. To bylo poslední, co by si přál - dát dceru nějakému chudákovi! Ale protože všichni sledovali, co odpoví, rychle přemýšlel, jak se vymluvit a přitom si zachovat dobrou pověst.
„Jaký bych to byl otec, kdybych nevyhověl přání své dcery...?“ zvolal pan Mikuláš.
„Ale dřív, než dám dceru tomuto statečnému mladíkovi, musí svou lásku k ní prokázat odvážným skutkem. Přeji si, Věslave, abys odešel do světa a přivedl na můj Hazmburk zkroceného draka!" Pan Mikuláš se rozhlédl, zda ho všichni dobře slyšeli. Rytíři přikyvovali a paní si utíraly slzy dojetí vyšívanými kapesníčky.
Věslav a Lucie zesmutněli. Poznali, že pan Mikuláš vymyslel nesplnitelný úkol, který je měl navždy rozdělit.
Nedalo se však nic dělat. Slova už byla vyřčena, a tak Věslav odešel do světa hledat draka. Ubíhaly měsíce a roky, a Věslav se nevracel. Pan Mikuláš čas od času nabízel dceři jiné ženichy, ale Lucie vždycky odmítla a připomněla mu jeho slib. Věřila, že se Věslav vrátí. Brzy mocnému panu Zajíci starý Hazmburk nestačil. V nedaleké Budyni dal stavět skvostný zámek a těšil se, že se jeho dcera rozveselí, až ji do něj přivede. Ale Lucie chřadla a trápila se steskem po Věslavovi, až ji jednoho dne našli v komnatě mrtvou. Puklo jí srdce z nešťastné lásky.
Teprve tehdy pan Mikuláš poznal, jak krutý byl ke své dceři. Hořce oplakal její smrt a její tělo dal uložit do skleněné rakve v hradní síni. Když byl dostavěn zámek v Budyni, pan Mikuláš se do něj přestěhoval. Opuštěný Hazmburk se stal kamennou hrobkou jeho nešťastné dcery.
Byl večer nevlídného podzimního dne, venku pršelo a skučel vítr. Od doby, kdy Věslav odešel do světa, uplynulo přesně na den sedm let. Na Hazmburku zůstalo jen pár služebných a starý správce, který pečoval o to, aby svíce u Luciiny rakve nikdy neuhasly.
Kdosi zabušil na hradní bránu. Správce přispěchal, otevřel okénko v okovaných vratech a v hustém dešti za nimi viděl stát postavu za chumlanou v černém plášti.
Co tě přivádí na hrad? Jestli hledáš pana Mikuláše , ten už tu nebydlí. Musíš na Budyni, pane..."
„Jsem Věslav z Košťálova. Přicházím podle slibu, který jsem před lety dal panu Mikulášovi. Otevři bránu...!"
Ve správci by se krve nedořezal. Dobře si na pana Věslava pamatoval a věděl také, co mu pan Zajíc poručil. Bez dalších řečí otevřel a vpustil rytíře do hradu. Jemu v patách se branou proplazilo hrůzné stvoření velikosti koně se zelenou šupinatou kůži a tlamou plnou ostrých zubů. Drak...! A ochočený! Tak pan Věslav to přece dokázal, pomyslel si smutně správce. Ale ta, pro kterou ten nadlidský úkol vykonal, už ho neobejme.
„Kde je Lucie?" zeptal se Věslav, jako by mu četl myšlenky. Ve světle louče správce viděl, jak Věslav za ta léta zestárl. Tvář měl plnou vrásek a jizev z bojů, vlasy mu zešedivěly.
„Přišel jste pozdě,“ vzdechl správce. „Lucie zemřela. Pojďte, zavedu vás k ní.
Když Věslav spatřil rakev s Lucií, padl na podlahu a rozplakal se. Správce ho zanechal o samotě i s drakem, který se od svého pána ani na chvíli nevzdálil.
Když se ráno vrátil, našel Věslava před rakví mrtvého. A Luciiny bílé šaty byly na hrudi zbarvené krůpějemi krve, kterými i po smrti zaplakalo její srdce, když se setkalo se svou láskou.
Věslava uložili do rakve vedle Lucie. Ochočený drak u nich zůstal na stráži, nejedl a tesknil po svém pánovi, až nakonec zdechl.
Když starý správce zemřel a zemřel i pan Mikuláš, Hazmburk se proměnil v hrad ze smutné pohádky. Časem se propadly střechy jeho paláce i věží, potom se zbortily také zdi kamenných síní, jejichž sutiny Věslava a Lucii pohřbily navždy.
Za letních nocí, sotva padne půlnoc, vystupuje ze zřícených hradních zdí bílá postava. Kráčí po nádvoří a každý její vzdech provází krůpěj krve, která jí vytryskne z hrudi. Kam krev dopadne, tam prý vyroste rudý kvítek. Ty zvláštní květiny, které rok co rok vykvétají na zpustlém nádvoří a pod hradbami, jsou dnes jedinou vzpomínkou na lásku nešťastné Lucie, rytířské dcery z Hazmburka.
Jak na keš.
Finální souřadnice zjisti, spočítej podle legendy v listingu, nebo požádej o pomoc strýčka Googla či tetičku Wiki.
1) Mikuláš Zajíc ( Č.č. + D.č.+ V.č. + I.č. + č. R. ) =
2) Lucie Zajícová ( Č.č. + D.č.+ V.č. + I.č. + č. R. ) =
Finální souřadnice: N50°05,( Mikuláš Zajíc + 140 )
E014°35,( Lucie Zajícová + 600 )
N50°05,
E014°35,