Hradčanské voštiny EarthCache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(other)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Hradčanské voštiny
Hradčanské voštiny se nachází v oblasti "Hradčanských stěn"
Hradčanské stěny tvoří severní a severovýchodní hranici poměrně rozsáhlé pískovcové plošiny a zároveň geomorfologického podokrsku Hradčanská pahorkatina, která je někdy nazývána mj. Kumerské pohoří. Hradčanská pahorkatina je součástí chráněné lokality Ptačí oblast Českolipsko - Dokeské pískovce a mokřady a evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko soustavy Natura 2000.
Z celé pahorkatiny jsou právě v Hradčanských stěnách nejvíce vyvinuty četné formy selektivního zvětrávání a odnosu pískovců, i do forem malých skalních měst. Jsou zde desítky skalních převisů a zajímavé skalní útvary, např. Psí kostel či Skalní brána. Hradčanské stěny jsou ve správě Vojenských lesů a statků ČR.
Z geomorfologického hlediska popisované území náleží do Ralské pahorkatiny, respektive do jejího podcelku Dokeské pahorkatiny a nachází se na katastru Hradčany 918 423.
Pískovec je zpevněná, klastická usazená hornina. Zjednodušeně lze horninu označit za pískovec tehdy, pokud podstatnou část tvoří zrna o velikosti 0,06 až 2 mm. Velmi časté jsou křemenné pískovce, kde podstatnou část zrn tvoří křemen. Pískovec vzniká stmelením zrn (odborně řečeno tzv. klastů – obvykle křemene, živců a horninových úlomků jako jsou např. silicity) tmelem. Tento tmel je velmi často karbonátový nebo železitý. Mezerní hmotě (např. jílovité) se říká matrix. Složení pískovce se liší podle místa výskytu. Pískovec mívá velmi různé barvy: od šedé přes žlutou až k červené (indikuje přítomnost oxidů železa), někdy může být i vícebarevný. Snadno se drolí a zvětrává. Hojně se využívá ve stavebnictví, sochařství a ke kamenickým účelům.
Pískovce jsou společně s písky jedněmi z nejrozšířenějších sedimentárních hornin – společně tvoří více než čtvrtinu všech známých sedimentů na povrchu Země.
Voštiny jsou nepravidelnou, více či méně hustou sítí drobných, zpravidla 1–10 cm hlubokých prohlubní či jamek, (připomínající buňky ve včelích plástech) na povrchu skal. Jsou typické zejména pro pískovce.
Vznik kúry:
Voda proniká z nitra piskových skal k jejich povrchu, kde se odpařuje. Přitom se na povrchu a těsně pod ním úkládá oxid křemičitý a další minerály. Tím postupně vzniká zpevněná kúra, na kterou v hloubce několika centimetrů pod povrchem navazují měkčí partie pískovce, které jsou částečně ochuzené o tmel.
Proděravění kůry:
Opakující se vysoušení a krystalizace soli a krystalů ledu vedou na některých mistech k prolomeni povrchové kúry. Tam se slabě vázaná zma narušené podpovrchové části pískovce uvolňují. Jejich vydrolováním vznikají otvory, které se zvětšují, a tak vytváří zárodek voštiny.
Rozvinuté voštiny:
Pokračující úbytek zmek písku vázaných v povrchových vrstvách pískovce vede k tomu že se voštiny dále prohlubují a zvětšují. Jamky se rozšiřují od povrchu dovnitř a také do stran. Tak prohlubují oslabenou podpovrchovou část a postupné nahlodávájí původní pevnější kůru
Podstavcové stadium:
Při postupném zvětšování voštin sa oddělené díry začínají spojovat, a tak vznikají zbytková žebra a podstavce. Pod nimi však začíná v soudržném pískovci vznikat nová zpevněná vrstva. Obnažený pískovec se po ztrátě nesoudržné podpovrchové části znovu zpevňuje.
Znovuobnovení kůry:
Výsledné zbytky voštin starého vyztuženého povrchu postupné mizejí a tím vzniká 2 až 3 centimetry pod původním povrchem nová zpevněná kůra. Celý proces tvorby voštin může začil znovu.
Voštiny vznikají pomocí „precipitačně-erozních“ procesů na „subaericky“ exponovaných površích skal. Převedeno do srozumitelného jazyka jde o to, že povrch pískovce má místy (zejména pod převisy a v kolmých stěnách) tendenci být zpevňován tmelem, který téměř neustále vzniká odpařováním vody z roztoků, které se nacházejí v pórech mezi jednotlivými zrnky pískovce. Proces je ale vrtkavý a rychle se může měnit ve svůj protiklad. Místo křemene se začne srážet sůl, která povrch skály doslova roztrhá na jednotlivá zrnka písku. Když se pochody střídavě opakují, vzniká celá plejáda tvarů: skalní kůry tvořící talíře a hroty a zejména různě tvarované voštiny. Voštiny bez skalních kůr mohou být sférické, kukaňovité, rombické, sklípkovité, reorientované a přestavěné. Voštiny s významným podílem skalní kůry mohou vystupovat ze skal jako bubliny, vosí hnízda, uši, kroužky nebo trojrozměrné mřížky. Jinými projevy obdobných pochodů jsou skalní sloupky a hodiny, „inverzní krápníky“, tektonická žebra, skalní fasety a hlízovité povrchy.
částečně čerpáno z portálu cs.wikipedia.org
Otázky a úkoly:
Na úvodních souřadnicích se nachází stěna s mnoha voštinami.
- Jaké hloubky dosahují zdejší voštiny?
- V jaké fázi jsou zdejší voštiny?
- Co způsobuje červené zabarvení písku ve spodní části stěny?
- Jakopu horninu lze zjednodušeně označit za pískovec?
- Je proces tvorby voštin cyklický nebo necyklický? Popište proč tomu tak je.
- Úkol: Vytvořte fotografii sebe podle vzoru fotografie v listingu tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat, nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu.
Odpovědí nejdříve zasílejte na můj e-mail a poté můžete zalogovat. Kdyby bylo cokoli špatně já se vám ozvu.
Additional Hints
(No hints available.)