O hastrmanovi

To se jednou vypravil staříček s kravkou a povozem nakosit jetelinu na louky u osady Hvězdné Pole – Sternfeld. Kosit se chodívalo vždy ráno, nebo v podvečer, když padla rosa. Kravka již sama věděla, kde má jet. Staříček jen seděl na voze a kontroloval okolní pole, jaká že to bude letos úroda. Když dojeli k velké bříze u studánky, vypřáhnul staříček kravku, aby se napásla. Vzal pak kosu a šel kosit. Dnes si kosení pochvaloval, protože byla rosa jako zvon. Protože byl s kosením brzy hotov, šel si sednout pod břízu u studánky, aby vykouřil svou oblíbenou fajfku. Zapadající slunce ještě koutkem oka ozařovalo palouček u studánky. Staříček si důkladně nacpal fajfku a zapálil zápalku. Sotva udělal několik pořádných blafů, ozvalo se vedle něho ve studánce žbluňknutí. Zřejmě je to ta velká žába, která vždy sedává na kameni u vody, řekl si staříček. Spokojeně se zahleděl do zářících červánků a zabafal podruhé. V tom se vedle něho ozvalo „ Staříčku, nemohl by jste mi připálit? Nějak mi navlhly zápalky.“ Staříček se překvapeně otočil a vidí, že vedle na kameni sedí zelený mužíček. Přesně tam, co sedává ta veliká žába. Staříček měl pro strach uděláno a spokojeně odvětil. „To víš, že ti připálím.“ Zapálil sirku a připálil mužíčkovi jeho fajfku. Hned při prvním bafnutí ucítil staříček nádhernou vůni. Jako by za mlada ležel v kopce čerstvého sena. „Koukám mužíčku, že máš výborný tabák! To víte staříčku, odpověděl zelený mužíček. Vždyť chodím zde na louky sbírat ty nejlepší bylinky!“ Tak spolu spokojeně kouřili, až se staříčkovi udělalo na spaní. Skoro by usnul, kdyby ho ze sna neprobudilo hlasité žbluňknutí. Po mužíčkovi zůstaly ve studánce jen rozbíhající se kruhy. Něco tu ale po mužíčkovi zůstalo. Byl to váček s voňavými bylinkami, které stařečkovi připomněly nádherné spaní za mlada v kupce čerstvého sena. Staříček ani na okamžik nezaváhal a sáhnul po váčku s bylinkami. Dal si ho za košili a šel zapřáhnout kravku.

Doma hned jak pokrmil dobytek, spěchal do jizby, aby si nacpal do fajfky bylinky od hastrmana. Tak nádherně se mu ještě nikdy nespalo jako dnes. Od té doby vždy, když přišel ke staříčkovi někdo na návštěvu, obdivoval tu nádhernou vůni, kterou byla cítit celá světnice. Tak se vytvořilo pevné přátelství meze staříčkem a hastrmanem, i když se ti dva již v životě nesetkali.

Pověst sepsal Květoslav Wiltsch, Historicko-vlastivědný spolek v Odrách