Co je zde dnes a jak to tu vypadalo dříve? Zkusme trochu nakouknout pomyslným oknem do minulosti. Kdyby se našel někdo, kdo by měl o místu nějaké další informace a nebo zajímavé fotografie ať mě prosím kontaktuje - doplním je do listingu.
Usedlost Zátorka
KDY: v úterý 8.11.2022 v 17:30 (zdržíme se do 18:00)
KDE: na výchozích souřadnicích, které jsou nedaleko bývalé usedlosti
Zaniklá usedlost stávala na rohu dnešní křižovatky ulic U Vorlíků a Na Zátorce. Původně se na místě nacházel rozsáhlý zemědělský dvůr čp. 4 Františka Adama hraběte ze Šternberka. Zátory či zátvory označují bariéru přirozeného proudu řeky. Říkalo se tak místům u břehů toků, kde při jarním tání docházelo k hromadění ledových ker a vytváření přírodních překážek. Jako zátorky, tedy malé zátory, byla nazývána svažitá oblast na břehu Bubenečského potoka sahající od Letenské pláně až k bývalému náměstí Pod kaštany (od roku 2020 náměstí Borise Němcova). Zátorky zde mohly vznikat zvláště proto, že bylo údolí obráceno k severu.
Po smrti hraběte získal do nájmu roku 1796 část pozemků Jan Karel Kühlwein. Vzápětí Kühlwein přikoupil sousední pozemek pro výstavbu domu. Ten byl hotov do roku 1803. Oba pozemky pak roku 1806 získal do vlastnictví univerzitní profesor a pražský lékař Josef Rottenberger. Na části těchto pozemků byla v té době zřízena silnice od Strahovské brány do Buben. Rottenberger vedl se svým sousedem Josefem Ignácem Bučkem spor o cestu a užívání přilehlých pastvin. Záležitost byla přidělena pražskému magistrátu a soudně řešena. V roce 1810 Rottengerg při prodeji dvorce s poli Josefu Srbovi do trhové smlouvy zahrnul ustanovení, že má kupec i nadále vést soudní při s Bučkem. Poté na krátkou dobu Zátorku získal hessenský kurfiřt Vilém I. Po dalším prodeji usedlost získal pražský advokát Josef Zahořanský z Vorlíka, jehož rodina držela dvůr až do roku 1844. Mezitím pokračoval soudní spor o užívání pastviny, který skončil teprve v roce 1857, kdy byl zmíněný pozemek přepsán jako majetek budovy čp. 43. Roku 1909 koupila pozemky s usedlostí pražská obec. Usedlost od obce koupil Ota Bondy, pozemky obec rozparcelovala a rozprodala jako stavební.
Někdy před rokem 1926 dochází k ubourání severní budovy a obytná budova je přestavěna. Je zachována velikost a členění fasády budovy. Do mansardové střecha je vestavěno podkroví. Usedlost je ve zdrojích zmiňována jako zaniklá a objekt 43 znovu vystavěný. Dle mapových podkladů a fotografií se zdá, že usedlost byla zachována a přestavěna.
Tak zase někdy příště na viděnou.