Kutiště Stříbrník
Kutiště (důl) sloužilo obvykle k dobývání rud hornickým způsobem. Předmětem kutání mohly být i nerudy (sklářské písky, vápenec, keramické jíly). Nejjednodušší těžba probíhala v jamách (šachticích) zabezpečených proti sesutí bedněním. Popřípadě v obvalech, tedy v mělkých jamách, na jejichž obvodu byla vytěžená hlušina nahrnuta v podobě valu. Stará kutiště a doly se projevují na povrchu propady a haldami. Do svahů nebo úbočí byly raženy štoly. Doly v užším slova smyslu měly obvykle několik šachet – svislých jam zapažených výdřevou, sloužících jak k dopravě vytěžené rubaniny pomocí rumpálu, tak k větrání dolu. Z šachty se rozbíhaly štoly, které mohly mít i více hloubkových úrovní.
Těžba hornickým způsobem má na Rožnovském panství historické kořeny. Předmětem dolování byla zejména železná ruda – pelosiderit. Na Rožnovsku se vyskytuje v několika souvrstvích. Dobývání pelosideritu se uvádí z Jasenice, Vidče, Zubří a Horní Bečvy. Žádná dokumentace ani konkrétní popisy kutacích prací se nedochovaly. Je jasné, že tyto hornická díla měla primitivní charakter. Po vyhledání vhodného naleziště byly patrně napřed hloubeny jednoduché jámy (obvaly) a šachtice, ze kterých byly raženy štoly sledující vrstvy pelosideritu. Šachtice i štoly musely být zabezpečeny výdřevou, která chránila důl i horníky před zavalením. Transport vytěženého materiálu na povrch byl obvykle řešen rumpálem (ručním vrátkem). K rubání byly používány nejspíše různé kopáče, kladiva, želízka apod.
Kutiště Stříbrník
Lokalita je na mapě z počátku 19. století označena jako „ehmahlige Silbergrube“ (bývalý důl na stříbro). První písemná zmínka o lokalitě uvádí, že v roce 1532 byl u vesnice Zubří intenzivně dolován stříbronosný galenit, no po dolech nezůstaly žádné stopy. K roku 1909 je opět zmiňováno, že stříbrné doly v Zubří byly na trati Stříbrník a také se uvádí, že zde byla v roce 1766 kopána olověná ruda.
Oproti tomu první skutečné geologické pojednání B. Zahálky (1929) vůbec rudy a jejich dolování v Zubří nezmiňuje. Posledním geologickým průzkumem bylo zjištěno, že v závěru jedné z pramenných větví potoka, která se nachází v severní části lokality, vystupují černošedé jílovce s ojedinělou 10 cm mocnou lavicí vápnitého pískovce impregnovaného jemným pyritem. Na polích severně od rokle lze po orbě pozorovat poměrně četné úlomky pelosideritu. Nelze tedy vyloučit, že na lokalitě, kde se těžila železná ruda (pelosiderit) z hradišťského souvrství, bylo objeveno i galenitové zrudnění související s těšínitovým vulkanismem.
I když se kutiště rozprostírá v celém zalesněném údolíčku, nejlépe je vidět zbytky důlní činnosti v severovýchodní rozšířené části lokality.
Více informací o objektu, k němuž Vás zavede tato keš, najdete na webu Stopy lidského umu (stopyumu.cz).
Použitá literatúra:
Zahálka B. (1927): Geologie moravských Beskyd v okolí Rožnova pod Radhoštěm. - Sbor. St. geol. Úst. Čs. Republ., 7, 1–50.