Série Návraty do minulosti nám má připomenout časy dávno minulé, časy dětství a mládí našich babiček a dědečků (a snad možná i praprarodičů), kteří nepořebovali řešit, zda je na tom či onom místě dostupná wifina nebo co kdo lajknul na Facebooku. Namísto toho šli do polí pást krávy či husy, seděli v trávě a mezi sebou si povídali. Dívky si vyprávěly o nedělní tancovačce, o tom, jak pletly košíky z vrbového proutí, o barevných výšivkách na ubrusech do výbavy. Chlapci vyřezávali píšťalky nebo dřevěné koníky, hráli kuličky nebo sekli trávu pro králíky. Co z toho dnes umí naše děti a mládež? Maximálně tak najít si na webu postupy k výrobě něčeho užitečného, aby po chvíli web zavřeli a vyhledali něco jiného, protože si vzpomněli, že si ještě neprohlédli fotky ze školního turnaje v pojídání cheesburgerů. Mrzuté, viďte!?
Vraťme se nyní alespoň v duchu o takových 100 až 150 let zpátky v čase.
Jak naši předkové prožívali VÁNOCE?
Srovnáváte někdy, jak se slavily Vánoce za časů našich babiček a prababiček a jak nyní? Nostalgie staročeských Vánoc je milou vzpomínkou na dny pohody a klidu, které často v dnešní hektické době chybí.
Štědrý den - Sváteční stůl se zdobil větvičkami natrhanými na svatou Barboru, které do Vánoc vykvetly. Nad dveřmi visely snítky jmelí pro štěstí, a když na nebi vyšla první hvězda, zasedla rodina ke svátečnímu stolu.
Sváteční hostině předcházel půst, ale na Štědrý večer si i v chudších rodinách dopřávali několik chodů. Podle pověry platilo, že čím více bude chodů, tím bude příští rok větší úroda na poli.
Prvním chodem bývaly oplatky s medem (někdy také s česnekem nebo různými bylinkami). Potom se podávala polévka, většinou s houbami nebo na Chodsku výtečná houbová omáčka. Oblíbené byly luštěniny, nejčastěji hrách, protože klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Nejdříve hospodyně odebrala z mísy hrachu po lžíci pro každé z domácích zvířat, potom si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní.
Čočka nakyselo sypaná strouhaným perníkem se jedla proto, aby měli lidé po celý příští rok dostatek peněz. Tradičním vánočním jídlem byl houbový kuba z krupek, jáhel, brambor, česneku a hub.
Vždy musela být houbová polévka, rybí až v pozdějších dobách. Ke staročeské kuchyni patřila třeba ještě kaše s medem, hrách se zelím a jako sladký zákusek vánočka a sušené míchané ovoce.
Domy po celý den obcházel obecní trubač a hrál koledy, za které dostával drobné dárky, jídlo a pití.
V chalupách si lidé předávali z generace na generaci legendu o narození Ježíška: Malý Ježíšek se narodil v městě Betlémě, kam se ze svého domova v Nazaretu vydali jeho rodiče Marie a Josef. Na dlouhou cestu se vydali poté, co římský císař vyhlásil sčítání lidí a jejich majetku, kvůli lepšímu vybírání daní. Aby sčítání proběhlo v pořádku, musel se každý hlásit ve městě, ze kterého pocházel. V Betlémě nebylo té noci, kdy Josef s Marií došli, jediný volný nocleh, a proto se na noc uchýlili v salaši nedaleko od městských bran. Tam také Marie porodila syna a namísto do kolébky jej uložila do jesliček, které jinak sloužily ke krmení dobytka. Jako první se o Ježíškově narození dozvěděli pastýři, kterým se zjevil anděl a zvěstoval jim, že se narodil spasitel. Pastýři se hned vydali na cestu, aby se novému králi poklonili. Z východu se s cennými dary vydali tři mudrcové, kterým cestu ukazovala jasně zářící hvězda. Tři králové přinesli Ježíškovi zlato, kadidlo a myrhu. O narození budoucího krále se dozvěděl i král Herodes. Ze strachu o svůj trůn nechal okamžitě vyvraždit všechny chlapce narozené v Betlémě. Josefovi a Marii se spolu s malým Ježíškem podařilo uprchnout do Egypta, odkud se vrátili zpět až po smrti Heroda.
Po štědrovečerní hostině zazvonil zvoneček a hospodář přinesl do místnosti stromeček ozdobený ořechy, perníčky, jablky, sušeným ovocem, cukrovím, slaměnými ozdobami, řetězy a svíčkami, který přes den tajně ustrojil. Potom se svíčky zapálily a všichni zpívali koledy, které se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil. U stromečku byl papírový nebo v bohatších rodinách i figurkový betlém, který měl připomínat Ježíškovo narození.
Pak přišly na řadu zvyky, tradice a věštění. V umyvadle se pouštěly lodičky ze skořápek vlašských ořechů, lilo se olovo nebo se přes rameno směrem ke dveřím házela bota. Na venkově svobodné dívky třásly bezem a podle pověry se pak vdala tam, odkud se ozval štěkot psa.
Půlnoční mše byla vyvrcholením Štědrého dne a večera. Lidé se sešli v kostele, uctili společně narození Ježíše Krista a celý slavnostní den zakončili písní Narodil se Kristus pán…
Je vám divné, že se zde nepíše nic o dárcích? Prostě žádné nebyly. V některých rodinách dostaly děti dřevěného koníka nebo pytlíček ořechů, ale dárky zkrátka nebyly v té době prioritou.
Boží hod vánoční, 25. prosince - na Boží hod vánoční se nikde nepracovalo, všichni měli zbožně rozjímat. Světnice ani zápraží se tento den nezametaly, postele nestlaly. Nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přeci někdo, měl přinést koledu a popřát šťastných a veselých svátků narození Páně. O božíhodové mši bývalo v kostele plno, zvlášť pak ve vinařských oblastech, kde se věřilo, že ozáří-li slunce během mše pana faráře, předznamenává to hojnou úrodu dobrého vína.
Svatý Štěpán, 26. prosince - na svátek svatého Štěpána bylo ve zvyku chodívat od domu k domu a koledovat. Za své koledování byli koledníci odměněni kouskem vánočky, ovocem nebo drobnou mincí. Zpočátku se koledy zúčastňovali pouze kněží a učitelé se svými žáky, později koledovaly jen děti.
Keš:
Ten správný geoobjekt poznáte na první pohled. Najděte si na něm kešku a po zapsání ji vraťte zase na stejné místo.
Přeji všem kouzelné Vánoce a pohodový nový rok!!!