Obec se nacházela v nadmořské výšce 226 m. Byla postavená kolem návsi v 11. století, původně jako biskupský statek. Roku 1334 ji pražský biskup Jan IV. z Dražic daroval klášteru v Roudnici; 1337 se uvádí jako součást panství Kyšperk. Panství koupil 1522 Jan Glac ze Starého Dvora. V roce 1579 Jan Hora z Ocelovic vytvořil jediné panství z Lochočic, Otovic a Habří. Roku 1629 zde Petr Jindřich ze Strahlendorfu a Chlumce postavil panský dvůr s kovárnou pro ves Habří. Dne 22. 2. 1643 byla ves vypálena vojskem generála Piccolominiho při tažení na Švédy. Při velkém moru 1680 vymřely dvě třetiny obyvatel. Byli pohřbeni na poli za Otovicemi. V roce 1756 byla ves zničena pruským vojskem vracejícím se po bitvě u Lovosic, 1757 zase po bitvě u Kolína. Při požáru 1834 bylo zničeno 12 domů se stodolami s novou úrodou. Do roku 1850 patřila ves k chlumeckému panství Josefa Klemense, hraběte Westphalena - Fürstenberga. V roce 1972 byla vyhlášena stavební uzávěra pro obce Lochočice, Tuchomyšl a Vyklice. Roku 1977 měla obec jen 147 obyvatel ve 36 domech. Ves byla zbořena v letech 1976 - 77 při přípravě prostoru pro výsypku lomu Chabařovice. Kaple Nalezení sv. Kříže byla postavena 1862 na místě menší dřevěné kapličky z roku 1738, zbořené 1860. Byla zničena 1970. Kaple Narození sv. Jana Křtitele byla postavena 1818 na zalesněném čedičovém kopci Jedovina (338 m, původně Jedlovina) Adamem Ritschelem z Lochočic místo původního dřevěného kříže. Pro občany Lochočic bývala tato kaple poutním místem. Od roku 1940 chátrala a byla rozebírána na stavební materiál. Dnes tam najdete ještě zbytek zarostlých základů. Ves se nazývala podle majitele Lochoty, ves Lochoticů.