Magdeburské polokoule – vědecký pokus z roku 1654 v Magdeburgu. Experiment sloužil k demonstraci síly atmosférického tlaku a je jedním z nejznámějších experimentů v oblasti fyziky.
Popis experimentu
Experiment se skládá ze dvou kovových polokoulí, které jsou vzduchotěsně spojeny. Jedna polokoule má trubici, která umožňuje odsátí vzduchu z vnitřku vzniklé koule. Pokud je vzduch odsát, vytvoří se v kouli vakuum a tlak vnějšího prostředí (atmosférický tlak) tlačí polokoule k sobě.
Tento experiment byl poprvé proveden v roce 1654, když německý fyzik a matematik Otto von Guericke, který se stal známým díky své práci na poli elektřiny a magnetismu, provedl pokus před městským zastupitelstvem v Magdeburgu. Von Guericke připojil polokoule k čerpadlu a vysál vzduch z jejich vnitřku. Pak nechal několik párů koní, aby se pokusili rozdělit kouli. Přes veškeré úsilí koní se nepodařilo oddělit polokoule kvůli síle atmosférického tlaku.
Význam experimentu
Tento experiment byl první vědeckou demonstrací síly atmosférického tlaku. Ukázal, že atmosférický tlak může být velmi silný a má vliv na různé předměty v našem každodenním životě. Experiment také ukázal výhody vakua jako způsobu, jak snížit odpor a umožnit pohyb bez většího odporu.
Pokračování experimentu
Od té doby byl experiment s Magdeburskými polokoulemi opakován mnohokrát, aby byla potvrzena jeho pravdivost a přesnost. Experiment se stal symbolem síly vědy a fyziky, a stal se inspirací pro mnoho dalších experimentů a vědeckých objevů.
Po prvním úspěšném provedení experimentu se Otto von Guericke rozhodl experiment zopakovat a rozšířit. V roce 1657 použil von Guericke k vytvoření vakua velké kovové válce o průměru 1,2 metru, který spojil s dalšími válcovými nádobami. Poté nechal vzduch odsát a pokusil se stlačit válce k sobě, což se mu podařilo. Tento pokus byl opakován před řadou prominentních osobností, včetně císaře Leopolda I. a krále Karla II. a stal se velkou vědeckou senzací.
Následky
Experimenty s vakuem také přispěly k rozvoji technologií, jako jsou vakuové pumpy a různé druhy hermeticky uzavíratelných nádob. V současné době se využívají v mnoha oblastech, včetně chemického průmyslu, potravinářství a medicíny.
Magdeburské polokoule se staly symbolem síly vědy a technologie a jsou dodnes velmi ceněným artefaktem vědecké historie. Několik desítek let po experimentu byl von Guericke zvolen starostou města Magdeburg a svým experimentem se stal slavným po celém světě. Díky jeho práci a odvaze můžeme dnes lépe rozumět našemu světu a jeho zákonům.
Otto von Guericke se stal jedním z nejvýznamnějších vědců své doby a jeho experiment s Magdeburskými polokoulemi se stala legendárním. Jeho vědecké poznatky přinesly zcela novou perspektivu na chování atmosférického tlaku a vzduchu a přispěly k rozvoji moderní fyziky.
V roce 1663 se von Guericke přestěhoval do Hamburku, kde zůstal až do své smrti v roce 1686. Během svého pobytu v Hamburku se soustředil především na studium elektřiny a magnetismu. Proslul také svým objevem elektrostatické síly a záporného náboje, který objevil tím, že se dotkl elektricky nabité koule a na své ruce pocítil přitažlivou sílu.
V roce 1672 publikoval von Guericke svou poslední knihu s názvem "Experimenta nova (ut vocantur) Magdeburgica de vacuo spatio", ve které shrnul své výzkumy a objevy v oblasti vakua a elektřiny. Tato kniha se stala jedním z nejdůležitějších děl v oblasti fyziky a je dodnes považována za klasiku vědecké literatury.
Otto von Guericke zemřel 11. května 1686 ve věku 87 let. Jeho výzkumy v oblasti fyziky však přežily a mají význam dodnes.
V Magdeburgu mají polokoule památník na připomínkou toho, jak věda a technologie mohou změnit náš pohled na svět a posunout hranice lidského poznání.
Ke keši
Váš úkol bude najít Magdeburské polokoule na střeše jedné z brněnských budov. Pozor, obdobných se jich v Brně nachází spoustu, pořádně si je prohlédněte, ať nehledáte špatně.
Jakmile najdete tento geoobjekt (tuto budovu), půjdete k jeho nejjižnějšímu bodu a odtud se vydáte ulicí 25m jihozápadně. Na levé straně ulice na vás už bude čekat krabka...