Smírčí kříže se v minulosti stavěly v místech, kde někdo tragicky zahynul, většinou vinou někoho jiného. Pokud je pachatel znám, potvrdí, že do určeného data postaví kříž, poskytne vosk na obětní svíce, vykoná pouť, nechá odsloužit mše za zemřelého a zaplatí výdaje. Potom už nesmí být trestán. Teprve nesplní-li smlouvu, může být potrestán. Byl to vlastně něco jako dnešní alternativní trest. A pak, poddaný patřil vrchnosti a ta potřebovala, aby pro ni pracoval, takže toto bylo elegantní řešení. Některé kříže obsahují i popis, co a kde se stalo. Zločinnost v Čechách jen kvetla, křížů nebo kamenů s jeho vytesaným obrysem je u nás asi 2300.
< >
Jedná se o torzo pískovcového kříže bez jednoho ramene. Na přední straně je vytesán malý křížek. Kříž patří svými rozměry spíše mezi menší: 75x51x23 cm. Je poměrně málo známý. Dlouho jsem nemohl nalézt legndu, vážící se k tomuto kříži, až jsem narazil na článek v časopise KRNAPu (Krkonoše – Jizerské hory) - cituji:
Lidová tradice ho nejčastěji považuje za označení ústí tajné podzemní chodby. Miletínský spisovatel, vlastivědný badatel a c. k. úředník Jan Nepomuk Lhota ho ve své monografii Miletín nad Bystřicí vydané v roce 1888 dává přímo do souvislosti se středověkým příběhem o Bohuslavovi a Bertě. Povídka o řeholníkovi řádu německých rytířů z Miletína a sličné dceři pána hradu Pecky se odehrává ve 13. století. Část příběhu vypráví o útěku Berty, jejího otce Jaroslava, matky Alžběty a služebnictva tajnou chodbou z hradu před vojskem Oty Braniborského. J. N. Lhota ho líčí takto: „…kráčeli temným průchodem, až již umdlévajícími kroky přišli ku kamenným schodům, které k zapadajícím, kamením zasypaným dveřím vedly (…), dveře se zdvihly a ochráněni do takzvaného miletínského lesa vystoupili. Ještě jen několik služebníků v průchodu se nacházelo, na něž ostatní čekali, když v černém tom lese zástup mužů ty utíkající přepadl a na místě je rozsekal. Churavá matka i stařičký otec před očima Berty zavražděni, ona pak od jednoho z nich uchopena a na kůň vsazena v největším kvapu odvezena byla (…), mezitím Bohuslav mrtvá těla Jaroslava, jeho manželky a jeho sluhů nalezená nedaleko od místa tohoto pohřbíti a hrob jejich křížem, jejž nábožný mnich posvětil, poznamenati dal.“ Dnes už víme, že povídka o Bohuslavovi a Bertě se řadí mezi díla z doby národního obrození a monolit v Miletínském lese s ní samozřejmě nesouvisí. Nedokážeme tedy jednoznačně odpovědět na otázku, zda byl vztyčen pro trvalou pietní vzpomínku na místě neštěstí, úrazu či tragického úmrtí, nebo s úlohou smírčí či sakrální.
Zdroj: cz-milka.net, Časopis Krkonoše-Jizerské hory 6/21, foto vlastní