Smírčí kříže se v minulosti stavěly v místech, kde někdo tragicky zahynul, většinou vinou někoho jiného. Pokud je pachatel znám, potvrdí, že do určeného data postaví kříž, poskytne vosk na obětní svíce, vykoná pouť, nechá odsloužit mše za zemřelého a zaplatí výdaje. Potom už nesmí být trestán. Teprve nesplní-li smlouvu, může být potrestán. Byl to vlastně něco jako dnešní alternativní trest. A pak, poddaný patřil vrchnosti a ta potřebovala, aby pro ni pracoval, takže toto bylo elegantní řešení. Některé kříže obsahují i popis, co a kde se stalo. Zločinnost v Čechách jen kvetla, křížů nebo kamenů s jeho vytesaným obrysem je u nás asi 2300.
< >
Nad Třebihoštěm poblíž Perenské cesty jsou tři smírčí kříže. Toto je druhý z nich. Prvnímu kříži se věnuje keš schválení GCA6P96 Smírčí kříže Pokrkonoší #16. Třetí z křížů se mi zatím nepodařilo, nalézt. Podle informací matrikářky z Bílé Třemešné, byl kříž na svém místě ještě v loňském roce. Pokud jste ho někdo navštívil, budu rád za jakékoliv informace.
Kamenný kříž o rozměrech 116 x 58 x 25 cm je zajímavý silným zúžením všech ramen s motivem šikmo položeného hrotu kopí či dýky na tělese kříže, směřujícím vpravo nahoru. Dlouhá léta ležel vyvrácený kříž v lesním porostu u tzv. císařské cesty, než jej parta nadšenců znovu postavila. Dnes je zasazen asi 25 metrů od cesty na Zvičinu.
Váže se k němu následující pověst:
Říká se, že nedaleko Verdeka (u Dvora Králové) žil se svou rodinou hajný Jan řečený Podhajský. Měl syna Matěje, který se učil řezníkem u královédvorského mistra Vobořila. Po vyučení se vydal na vandr aby nabyl zkušeností. Po návratu ze světa si namluvil děvče z Třebihoště, oženil se a založil si vlastní řeznickou živnost. Po dvou letech se jim narodil syn Bořek. Dostávalo se mu až přehnané péče. Druhý syn se narodil až po deseti letech, po otci Matěj. Bořek dorostl a vyučil se také řezníkem. Byl to ale pravý opak poctivého otce. Vysedával po hospodách, popíjel a hrál karty. O peníze neměl nikdy nouzi, šidil zákazníky i otce, otec si tak větší smlouvy uzavíral raději sám. Jednoho slunného jarního dne před velikonocemi se oba vydali do Třebihoště nakoupit dobytek, aby zásobili živnost na jaro a léto. Úspěšný obchod byl stvrzen v hospodě. Když Matěj s Bořkem opouštěli hospodu, měli už řádně pod čepicí. Domů šli zkratkou, veselili se, smáli a ve stoupání cesty na ně padla únava. Sedli si na klády a po chvíli začal Bořek otci vyčítat, že sedlákům platí za dobytek až příliš mnoho, že nerozumí obchodu a že by nakoupil levněji. Otec chtěl syna za drzá slova potrestat. Bořek však vytáhl nůž a vrhl se na otce. Došlo k zápasu, jehož výsledkem nebylo ani vítěze ani poraženého. Nakonec se řezníkem vyučil i mladší syn Matěj a ten převzal rodinný podnik
Zdroj: časopis Patron 2007, foto vlastní