Kámen v chodbě bývalého zámku
Horniny se dělí podle způsobu jejich vzniku do tří základních skupin: vyvřelé (magmatické), usazené (sedimentární) a přeměněné (metamorfované)
Vyvřelé horniny (magmatické):
Vyvřeliny vznikly utuhnutím roztavené hmoty (magmatu). K jejich vzniku byla nutná vysoká teplota. Vyvřeliny výlevné (vulkanické) vznikají utuhnutím lávy na zemském povrchu nebo mělko pod povrchem. Nejhojněji je zastoupený čedič. Mezi další patří andezit, ryolit, trachyt či znělec.
Pokud masa taveniny utuhla hlouběji, mluvíme o intruzivních horninách, které se dále dělí na žilné a hlubinné. Vyvřeliny žilné obvykle tvoří menší tělesa - žíly. Při jejich vzniku tavenina pronikla do puklin, které vyplnila a utuhla. Mezi žilné vyvřeliny patří například pegmatit, aplit nebo mineta. Pokud masa taveniny utuhla hluboko pod zemským povrchem, hovoříme o vyvřelinách hlubinných (plutonických). Často tvoří velká tělesa. Patří mezi ně například žula, syenit nebo gabro.
Usazené horniny (sedimentární)
Usazené horniny dělíme podle různých hledisek. Pokud hornina zůstane sypká nebo za vlhka tvárná, hovoříme o usazeninách nezpevněných, např. jíl nebo štěrk. Pokud postupně dojde ke zpevnění, vznikají usazeniny zpevněné, např. pískovec a břidlice.
Usazením různě velkých úlomků vznikají horniny úlomkovité, např. pískovec nebo slepenec. Pokud celá hlavní masa horniny vznikne vysrážením látek z vodního roztoku, hovoříme o horninách chemogenních, např. travertin.
Mezi usazeniny jsou zařazovány i horniny zbytkové (reziduální), u nichž uvolněný materiál nebyl přemístěn, ale zůstal na místě a horniny vulkanoklastické, u nichž došlo k nahromadění sopečného popela, strusky i větších kousků vyvržených do vzduchu při sopečných erupcích (tuf).
Zvláštním případem jsou kaustobiolity. Vznikají akumulací organických, hořlavých látek. Patří mezi ně rašelina, uhlí, zemní vosk, ropa, ale například i zemní plyn.
Přeměněné horniny (metamorfované)
Mohou vznikat ze všech typů hornin působením zvýšené teploty a tlaku. Dochází k rekrystalizaci minerálů. Teplota ovšem není tak vysoká, aby došlo k roztavení hmoty jako u hornin vyvřelých. Mezi běžně rozšířené metamorfované horniny patří např. rula, svor, fylit, amfibolit, granulit nebo mramor.
Všechny tři skupiny hornin jsou v neustálém koloběhu mezi sebou v závislosti na tlakově-teplotních podmínkách (tzv. pT podmínky), kdy vlivem změny jedné či obou složek dochází k přeměně jednoho druhu v druhý a naopak.
.
Úkoly pro úspěšné zalogování této earthcache:
1. Na místě najdete kámen. Rozhodněte, zda kámen může obsahovat zkameněliny. či ne. A v případě, že může, jsou viditelné okem či ne?
2. Jaké je zabarvení kamene, a co způsobilo právě tuto barvu?
3. Určete, k jakému typu horniny kámen patří (vyvřelé, usazené či přeměněné) a jaký je název této horniny.
4. Pořiďte nějaké foto z průčelí zámku, z nádvoří, případně ze zámecké zahrady, a to přiložte k logu. Ideální by bylo, kdyby na fotce byla nějaká vaše část, případně GPS, mobil, papír s nickem, CWG, nebo-li fantazii se meze nekladou :-)
Odpovědi odešlete přes Send Message a můžete logovat. Pokud byste měli něco špatně, ozvu se.