OBEC SILŮVKY
Z HISTORIE OBCE
První písemná zpráva o obci existuje z roku 1277 a váže se ke vzniku kapituly sv. Petra v Brně, pod níž obec patřila až do roku 1387 (oblast však byla prokazatelně osídlena již mnohem dříve, o čemž svědčí nálezy moravské malované keramiky z doby cca. 3000 př. n. l.).
V tomto roce je odstoupila klášteru Rosa Coeli v Dolních Kounicích za farní desátek v Boleradicích. Od té doby zůstaly Silůvky při klášteře až do jeho opuštění v roce 1527. Dále vlastnil Silůvky Ferdinand I. Habsburský, který v roce 1537 dědičně prodal obec společně s lesy a rybníky Hlubokým, Plouzkem a Žabincem svému místokancléři Jiřímu Žabkovi z Limberka a na Kounicích.
Později převzal celé panství a Silůvky jeho syn Burian Žabka z Limberka a na Kounicích (později na Pršticích), kterého v roce 1567 donutila finanční tíseň prodat obec spolu s dalšími osadami Albrechtu Černohorskému z Boskovic. Jeho bratr Jan Černohorský z Boskovic veškerý nabytý majetek prodal v roce 1574 Františku hraběti Thurnovi. Pozůstalí synové hraběte Thurna se potom o majetek rozdělili. Od roku 1622 patřily Silůvky opět panství Kounickému. V 15. století je v Silůvkách připomínán svobodný dvůr. V letech 1406 – 1416 držel Silůvky Habart ze Sulejovic a kolem roku 1490 Martin Sulejovský. Od něho odkoupil kounický klášter místo na rybník na hranicích Silůvek a Prštic a daroval ho Janu Lechvickému ze Zástřizl. V roce 1618 prodal dvůr spolu s dvěma vinohrady Kozlovským a Chňapařovským za 1500 zlatých. Matyáš Glovatský jej pak dále prodal Janu Jiřímu Humpoleckému z Rybenska, na Osovém (Osová Bítýška), na Křizanově, purkrabímu na Velkém Meziříčí a nejvyššímu hofmistrovi Markrabství moravského. Jan Jiří Humpolecký jej rozdělil svým dvěma dcerám Magdaleně Terezii a Marii Eufemii.
Magdalena Terezie, manželka Maxmiliana Bukůvky z Bukůvky a na Červené Lhotě, postoupila dne 20. dubna 1670 svůj dědičný podíl na dvoře a vinohradech v Silůvkách za 125 zlatých své sestře Marii Eufemii, provdané Žalkovské. Ovdovělá Marie Eufemie se provdala za barona Gaymanna, po jehož smrti v roce 1688 koupil dvůr v Silůvkách (2 lány) Ferdinand kníže z Dietrichštejna za 1000 zlatých. Ještě téhož roku prodal 1 lán Adamu Schwarzovi z Černých. V roce 1750 byl dvůr rozdělen ve 4 půllány, později 4 čtvrtlány.
Horenská registra byla v Silůvkách založena roku 1666, obecní knihy pak v roce 1689. Již od středověku se zde pěstuje vinná réva. V roce 1749 měla obec 143 měřic vinic. Silůvky utrpěly nejen za husitských válek, ale i za třicetileté války. Ještě v roce 1656 bylo z celkového počtu 28 domů 17 opuštěných. Obyvatelé obce se v minulosti vedle zemědělství věnovali ovocnářství, vinařství a řemeslům. O jejich zaměření vypovídá i stará pečeť z roku 1642, na které je zobrazena radlice s kosířem (vinařský nůž).
Od roku 1704 náleží Silůvky k farnosti do Tikovic, v roce 1783 obec vystavěla jako jedna z prvních v okolí školu, 1797 byla před domem 43 zasazena hrušeň „Štigrmárka“, dnes nejstarší strom v obci. 1831 postihla obec epidemie cholery, oběti pochovány „na krchůvku“. V roce 1870 projel přes obec první vlak a v nádražní budově byl otevřen telegrafní úřad a založen c. k. poštovní úřad, 1897 byl založen v obci hasičský sbor, 1902 dramatický kroužek, 1910 založena v obci TJ Sokol, 1913 zřízen hřbitov, 1921 založen sbor Českobratrské církve evangelické v Silůvkách, 1928 SK Silůvky. 18. dubna 1945 byly Silůvky osvobozeny Rudou armádou. V poslední dekádě došlo v obci k rekonstrukci čistírny odpadních vod. Obec je od roku 2001 plně plynofikována a od roku 2004 rozvod vysoce kvalitní pitné vody zásobuje všechny domy. V obci je 1. – 3. ročník základní školy a celodenní mateřská školka. Kulturní činnost v obci je velmi různorodá a bohatá. Významná je především činnost jednot Sokol a Orel, jež nabízejí možnost bohatého kulturního a sportovního vyžití – plesy, zábavy, tradiční krojové hody, koncerty, výstavy, turnaje, soutěže, závody, pravidelné cvičení pro všechny věkové kategorie, aerobic apod. Nelze opomenout činnost skautského oddílu Sokolík Silůvky, jenž působí nepřetržitě od roku 1969 a umožňuje celoroční vyžití pro organizovanou i neorganizovanou mládež, a v létě pak pořádá velmi oblíbené tradiční stanové tábory na Českomoravské vysočině. V roce 1998 zahajuje činnost oddíl malé kopané FC Silůvky. Kulturní činnost také zabezpečuje obecní knihovna. Dále v obci působí Myslivecké sdružení.
Část obce je součástí přírodního parku Bobrava se sítí turistických značek. Zajímavostí jsou agrární terasy a kamenné meze na místech bývalých vinohradů. Obcí prochází cyklostezka brněnské části Moravských vinařských stezek. Pro návštěvníky je zde možnost velmi kvalitního občerstvení a ubytování. V roce 2010 bylo kompletně opraveno vlakové nádraží, přidána kolej a Silůvky se tak opět staly železniční stanicí na trase Brno – Hrušovany nad Jevišovkou s odbočkou na Ivančice.
(Zdroj textů a obrázků: siluvky.cz)
K SAMOTNÉ KEŠI
Keška se nachází u památníku padlým hrdinům 1. a 2. sv.války a vojáků Rudé Armády, ačkoli je v místě kde ste dobře skryti před zraky Mudlů, proto při lovu ať vás nikdo nespatří, obzvlášť lepší je odlovit v týdnu v dopoledních hodinách kdy místní drobotina neběhá po ulicích.
Nedaleko se totiž nachází střed obce s oblíbenou místní Hospodou "Orelský Klub" a z druhé strany za lávkou dětské hřiště.
