Osada Hájek vznikla ve 2. polovině 17. století. Poprvé se připomíná v roce 1692, kdy byla přifařena k nově zřízené faře na Sudslavi. Její majitelkou byla tehdy Eleonora Terezie Ugartová. V roce 1756 získal Hájek majitel Chocně František Oldřich Kinský. Tento majitel si Hájek velmi oblíbil a v roce 1773 tu zbudoval nevelký lovecký zámek. Vzhledem k tomu, že vodní pramen v Hájku byl považován za léčivý, zřídil zde ve stejné době i lázně a nad pramenem nechal postavit pozdně barokní kapličku sv. Pantaleona. Po smrti Františka Oldřicha v roce 1792 další majitelé (od roku 1812 příslušníci kostelecké větve rodu Kinských, jejímž zakladatelem byl Josef Kinský- pozn. red.) již neměli o Hájek tak veliký zájem. Ve 2. polovině 60. let 19. století za Bedřicha Kinského byla zbořena lázeňská budova a barokní kaple byla nahrazena pseudogotickou. Bylo změněno i její zasvěcení – Panně Marii a zámeček byl v roce 1870 přestavěn na myslivnu. Majetkem kostelecké větve Kinských zůstal až do roku 1948, kdy byl spolu s lesy kosteleckého velkostatku znárodněn. Byl využíván národním podnikem Východočeské státní lesy. V roce 1992 byl v rámci restituce spolu s okolními lesy vrácen Josefu Kinskému. Dnes slouží potřebám Kinského lesní správy. Zámeček byl postaven na terase jižního svahu příjemného údolíčka. Patrové obdélníkové stavby s lehce čtvrtkruhově vybranými nárožími dodává kultivovaný vzhled souměrně řešená, jednoduše členěná hlavní fasáda, k níž vystupuje od kapličky dlouhé přímé schodiště.
Působivost architektury, jen v ploše členěné mezi patrovou římsou, umocňuje mansardová šindelová střecha, posazená na drobně profilovanou hlavní římsu. Zevnějšku odpovídá i přehledná dvoutraktová dispozice s příčně položenou chodbou, na jejímž konci bývala černá kuchyň, jediná klenutá prostírka.