Zajatecký tábor
Okamžitě po skončení 2. světové války se v Kuřimi naskytla naléhavá otázka, kam se zajatými a vystěhovanými Němci. Prvotně byli shromážděni zhruba v prostoru dnešního autobusového nádraží v Kuřimi, následně byli přemísťováni do internačního tábora na dnešní ulici Wolkerově a v konenčné fázi byli přepraveni do nově vzniklého vojenského zajateckého tábora, oficiálně zřízeného 9. října 1945.
První zajatci přišli do tábora už 17. a 18. října 1945 - bylo to celkem 890 mužů, kteří byli silně zavšiveni a část z nich měla i svrab.
Tábor byl rozdělen na úseky, podél oplocení byla postavena stanoviště se strážními budkami a kolem táborového plotu bylo také postaveno 19 sloupů s elektrickým osvětlením, aby bylo možno střežit tábor opravdu dokonale. Oddíl strážných čítal přibližně 50 mužů, kteří ve dvou skupinkách nastupovali strážní službu. Strážní byli ubytováni v baráku, který stál mimo oplocení tábora u státní silnice.
Počátkem roku 1946 bylo v táboře již 1640 zajatců a mimo tábor dalších cca 1000 (zajatci byli posíláni mimo tábor na práci). V táboře byli drženi především říšští a sudetští Němci, ale prošli jím i Rakušané, Poláci, Belgičané, Jugoslávci, Holanďané nebo Italové. Cizí státní příslušníci byli předáváni do vojenského tábora v Jundrově.
Zajatci byli po příchodu do tábora prohlédnuti lékařem, který prověřil jejich zdravotní stav a způsobilost k práci. Následně byli přidělení na různé práce (hornictví, zemědělství, průmysl, veřejné práce). Po přidělení zajatce na práci přecházela zodpovědnost za něj na jeho nového zaměstnavatele. V průběhu nasazení zajatců na práce mimo tábor se podařilo uprchnout cca 100 zajatcům.
Obrázek o situaci v kuřimském zajateckém táboře si lze udělat i ze zprávy, kterou sepsal delegát Mezinárodního červeného kříže M. W. Mock, po své návštěvě v táboře dne 18. června 1946. Tábor tehdy disponoval 14 baráky a měl kapacitu skoro 2000 zajatců. V každém baráku bylo 12-18 malých místností, průměrně o rozměrech 5x6,5 m a v místnosti bylo ubytováno 6-8 mužů. Postele měly slamníky a přikrývky, v místnostech byly i stoly a židle a zajatci si mohli místnost vyzdobit obrazy podle svého vkusu. V každém baráku bylo 6 splachovacích záchodů a 2 umývárny.
Kromě výše popsaného byla v táboře dostupná i ambulatní a stomatologická péče, dále kantýna i knihovna a společenské místo, kde byl zřízen oltář a docházel sem katolický kněz z Kuřimi sloužit mše.
Podle výnosu Ministerstva národní obrany ze dne 27. května 1947 byl vojenský zajatecký tábor zrušen ke dni 1. července 1947. Většina zajatců byla jednak přidělena na práci mimo tábor, někteří byli transportování do jiných zajateckých táborů a kuřimský zajatecký tábor se tak stal lehce nadbytečným. Byl zlikvidován 30. září 1947. Budovy byly vráceny původním majitelům nebo institucím, po odchodu zajatců byly baráky rozebrány.
V roce 1959 vyjednalo JZD v Kuřimi uvolnění půdy pro zahrádkářskou kolonii pod Slavíčkou. Půda zajateckého tábora byla rozdělena na zahrádky, které dostali většinou zaměstnanci kuřimské továrny.
Vojenský hřbitov
Úmrtnost v prvních měsících existence tábora dosahovala až 100 zajatců za měsíc. Postupně se ji sice dařilo snižovat, i tak zemřelo v zajateckém táboře 578 zajatců. Zemřelí byli zpočátku pochováváni na kuřimském hřbitově, bylo ale jasné, že kapacita bude naprosto nedostačující a tak byli zemřelí následně pochováváni na nedaleké louce, v místě zvaném Bělč.
V roce 1968 byla většina pochovaných německých zajatců exhumována a jejich pozůstatky byly uloženy na Ústředním hřbitově v Brně. Zaniklý vojenský hřbitov připomínal údajně do 80. let dvacátého století dřevěný kříž umístěný na stromě na okraji lesa. Samotné místo je dnes polem. A právě tady vznikl zásluhou KVH Kuřim v roce 2020 nový kříž, připomínající smutné údálosti bezprostředně po válce.
Úvodní souřadnice vás přivedou k tomuto kříži. Místo omrkněte a pak se vydejte 24 m, pod azimutem 99° a máte to, co hledáte.
Zdroje: Jitka Sikorová, Sylvia Laurincová: Kuřim za války (1939-1945)
Děkuji panu Danielu Noskovi z Kuřimi za námět