Kde
se pivo vaří,
Záběr z filmu Obsluhoval jsem anglického krále
(z propagačního materiálu)
Podle českých předpisů se
pivem rozumí pěnivý
nápoj vyrobený zkvašením mladiny
připravené ze sladu, vody, neupraveného chmele, upraveného chmele nebo
chmelových produktů, který vedle kvasným procesem vzniklého
alkoholu a oxidu uhličitého obsahuje i určité množství neprokvašeného
extraktu.
Z
historie piva u nás i ve světě
Archeologické nálezy
týkající se piva sahají až ke starým Sumerům do
3. tisíciletí př. n. l. Staří Egypťané a Babyloňané také nezůstali
pozadu. Nejstarší
dochovaný zákoník na světě, který vydal král Chammurapi (1728–1686 př.
n. l.) např. obsahuje v části týkající se piva i tresty:
Kdo
bude míchat do piva vodu, bude utopen v sudu, nebo trychtýřem bude lito
do něj tak dlouho pivo, dokud nezemře.
Tentýž trest čeká šenkýřku, která prodává špatné
pivo.
Šenkýřka, která ve své krčmě trpí politické debaty, nebo jiné řeči,
poškozující stát a neudá tyto lidi vrchnosti, bude usmrcena.
Nejstarší doloženou českou
tradici vaření piva má Břevnovský klášter,
který byl založen roku 993. Nejmasivnější rozkvět výroby
piva na území českých zemí nastal ve 12. století, kdy měl na území
státu právo vařit pivo kdokoliv. V těchto starých dobách pivo vařily
ženy v každé domácnosti velmi primitivním postupem. Pivo nesloužilo jen
jako nápoj, ale připravovaly se z něj různé pokrmy, jako polévky, kaše
a omáčky. V
té době bylo pivo běžnou součástí stravy. Nutno ale popravdě
říci,
že hygienické podmínky tehdy byly mizerné a že pivo bylo v těch dobách
podstatně zdravější než vším možným infikovaná voda. Převažovala
svrchně kvašená piva, zejména pšeničná. Brzy však
podnikavější
lidé zjistili, že s pivem může být
spojen výnosný byznys a začali jednat. Nejaktivnější byla města.
Vymohla si už v 13. a 14. století na králi právo várečné (právo vařit
pivo měli pouze měšťané bydlící v královských městech uvnitř městských
hradeb) a právo mílové (v okruhu jedné míle – cca 7,5 km – od
městských bran nesměl nikdo vařit pivo). To se ovšem nelíbilo
šlechtě,
která též chtěla provozovat výnosné pivovary. Vedlo to k mnohaletým
soudním sporům, které nakonec v r. 1517 vyústily v rozhodnutí, že právo výroby a
odbytu piva a lihovin zůstalo vyhrazeno třem stavům: panskému,
měšťanskému a duchovnímu. Pak už to bylo jen na neviditelné ruce trhu.
V
dalších stoletích ale technologie vaření piva nějak zásadně
nepokročila.
Jelikož výroba piva byla v
té době ještě spojena s pověrčivostí a objevovaly se různé „zázračné
recepty“,
bylo třeba výrobu piva a sladu postavit na řádný vědecký
podklad. Toho se ujal český sládek František Ondřej Poupě (1753 -
1805), který napsal a vydal r. 1794 knihu „Die Kunst des Bierbrauens“
(„Počátkové základného naučení o vaření piva“). F. O. Poupě navrhl řadu
nových zařízení pro výrobu sladu a piva. Přesvědčoval sládky, aby
používali výhradně ječný
slad, upravil i dávkování chmele a doporučil používat teploměr. Podle
jeho návrhu se začaly stavět a
zařizovat sladovny i pivovary a pozvolna se zaváděla výroba piva na
„spodní kvašení“. Propagoval heslo: „žito na chleba, pšenice na koláče,
oves pro koně, ječmen na pivo“. Na sklonku života založil v Brně
pivovarskou školu, která byla zřejmě první svého druhu v Evropě a
absolvovala ji tehdy jak řada českých sládků, tak pivovarníků ze
zahraničí.
V nově založeném Měšťanském
pivovaru v Plzni (dnešním Prazdroji), vytvořil v roce
1842 bavorský sládek Josef
Groll
prototyp dnešního světlého ležáku.
Navařil „podkvašené“ bavorské pivo, ale z českých surovin. Pivo mělo
velmi dobrou kvalitu a
během krátké doby se tato technologie zavedla do pivovarů v
Čechách a na Moravě a brzy také za hranice.
Na nevídaném úspěchu se podílely i české suroviny – chmel a slad, které
se postupem času staly vedle piva významnými exportními
komoditami.
V roce 1869 bylo zrušeno propinační právo, které omezovalo
zakládání nových pivovarů. Tímto odstartovala zlatá éra českého
pivovarnictví, která trvala až do druhé světové války. Po válce řada
uzavřených pivovarů již neobnovila svoji činnost. Během komunistického
režimu byly postaveny pouze dva nové pivovary: v Nošovicích a v Mostě
(později zase zrušeného. Byla to docela škoda, protože třeba
košťanští skláři s oblibou používali mostecké pivo jako spolehlivé
projímadlo...)
Po
revoluci 1989 probíhá velká renesance piva spojená s otevíráním
regionálních pivovarů a minipivovarů. Rozšiřuje se i rozmanitosti pivní
produkce. V roce 2022 působilo v České republice přes 430 pivovarů
všech velikostí. Česko má nejvyšší spotřebu i výrobu piva na hlavu na
světě.
(částečně citováno z wikipedie a webů o pivu, upraveno)
Suroviny
- obilný slad (v Čechách a na Moravě nejčastěji ječný)
- voda
- upravený chmel
Výroba piva je ve své
podstatě založená na rozštěpení složitých cukrů – škrobu, které jsou
v obilných zrnech, na jednoduché zkvasitelné cukry. Cukry se
pak kvasí pomocí mikroorganismů (pivovarských kvasinek), které z cukrů
vytvářejí etylalkohol. V průběhu výroby se suroviny míchají
s vodou a tak vlastně vzniká pivo. Suroviny se používají
v přesně určeném množství a kvalitě podle druhu vyráběného
piva a tomu se přizpůsobuje i technologický proces a postup. Prvotní
surovinou je slad,
který vzniká ve sladovně naklíčením obilných zrn a jejich šetrným
usušením. Základní obilninou je ječmen, méně se používá pšenice,
kukuřice nebo (v Asii) rýže.
Voda
musí být kvalitní a bez nežádoucích mechanických i chuťových
příměsí. Typická česká piva vyžadují vodu měkčí. Leckdy se její tvrdost
musí
upravovat a je třeba odstranit ionty manganu a železa.
Chmel je popínavá
rostlina, která se používá ke konzervaci piva. Pro vaření piva se
používají neoplodněné samičí šišky, které lze přidávat v různých
formách (chmelový extrakt či chmelové granule). Český chmel patří
kvalitou k nejlepším na světě. Vyhledávaný je především Žatecký poloraný červeňák,
který obsahuje sice nižší množství hořkých látek (lupulinu) než
levnější odrůdy, zato však vyniká obsahem aromatických látek. V
současné době se však i v České republice chmelí především levným
chmelem z Německa, USA a dalších zemí, ale u kvalitnějších piv (a u
všech se značkou „České pivo“) se žatecký chmel používá k jemnému
dochucení.
Biochemická poznámka
-
Výroba
piva je v podstatě velmi podobná výrobě vína. V obou případech dochází
k přeměně jednoduchých cukrů činností kvasinek na alkohol. U vína se
zkvašují glukóza a fruktóza, u piva maltóza. Je tu však jeden problém:
kvasinky snadno zkvasí cukry (mono a disacharidy) ve šťávě z
vylisovaných hroznů, ale na škrob (který
je polysacharid) v obilných zrnech nestačí. A tak si lidé už před mnoha
tisíci lety museli pomoct. Tehdy ještě používali své mozky k tomu, aby
si život ulehčili a nikoliv – jak je nyní zvykem – komplikovali.
Využili toho, že obilná zrna, když začnou klíčit, postupně
pomocí
enzymu amylázy přeměňují škrob na disacharid maltózu. A s ní to už
kvasinky umí! Takže nám zbývá jen zrní zvlhčovat a často přehazovat,
aby se patřičně provzdušnilo a začalo klíčit. A když klíčky dosáhnou
určité velikosti,
tak se zrní zahřeje a usuší, klíčky se odrolí a
takto vzniklý slad
je připraven k výrobě piva. Zahřátím na nižší
teplotu (80 °C) vznikne slad pro světlá piva, na 105 °C pak slad pro
piva
tmavá.
Postup výroby piva
Šrotování:
Připravený slad se nechá po dobu 4 až 6 týdnů odležet, aby se snížila
vlhkost zrn a možnost poškození obalu zrn při šrotování. Obaly zrn je
totiž potřeba zachovat, protože při scezování slouží jako filtrační
vrstva.
Vystírání: je
proces, kdy se sešrotovaný slad míchá s vodou při teplotě 38
nebo 53° C ve vystírací kádi. Obvyklý poměr je jeden díl sladového
šrotu na 4 díly vody. Velmi důkladným promícháním šrotu
s vodou vznikne v kádi hustá kaše – vystírka,
pro kterou se používají ještě pivovarnický název rmut.
Rmutování: Nejprve
je nutné uvolnit cukr ze sladu a změnit jeho strukturu tak, aby z něj
kvasinky ve spilce mohly udělat alkohol. Ve většině
českých pivovarů se využívá pro zvýšení výtěžnosti sacharidů dvourmutový postup.
Třetina vystírky se
přečerpá do vystíracího kotle, v něm se přibližně 30 minut
zahřívá, pak se teplota zvýší až k bodu varu, rmut
se přečerpá zpět do zbylé vystírky, její teplota se tím zvýší na 63 až
65° Celsia, čímž dochází k dalšímu štěpení polysacharidů. Pak
se
opět
třetina vystírky, která je smíchaná s prvním rmutem, přečerpá
do
rmutovacího kotle a celý proces se zopakuje. Po přečerpání druhého
rmutu zpět do zbylé vystírky se její teplota zvýší na 73 až 75°
C.
Scezování: Při
přibližně 30 minut dlouhém scezování se oddělí kapalná část rmutu od
pevných zbytků sladu – sladového mláta. Scezování probíhá
v sladinové kádi a konečným produktem této fáze výroby je sladina
– čirý roztok se sladkou chutí.
Vaření: Sladina se
vaří ve varných pánvích (chmelovarech). Při vaření
dochází odpařováním vody ke zvýšení hustoty a do sladiny se
přidává i chmel a
případně koření.
Vaření sladiny s chmelem v mladinové pánvi trvá 90 až
120 minut a v jeho průběhu přecházejí hořké látky
z chmelu do roztoku a zároveň probíhá i sterilizace, při které
se odstraňují případné bakterie. Chmel se přidává na začátku vaření pro
hořkost, na konci pro aroma. Výsledkem vaření je horká mladina.
Obsah rozpuštěných látek
v mladině v procentech odpovídá staršímu označení piv ve stupních
(např. 7°, 10°, 12° pivo atd.)
Varné pánve plzeňského pivovaru. Autor Tamorlan,
CC BY 3.0
Zchlazování: Mladina
je zchlazena v jednostupňovém deskovém chladiči na zákvasnou teplotu
8-12 °C.
Kvašení: Zchlazená
a provzdušněná mladina se po zakvašení pivovarskými kvasnicemi
přečerpává do otevřených nádob, kde pivo bouřlivě kvasí.
Existují dva základní typy kvašení – svrchní a spodní. Některé, zejména
průmyslové pivovary místo otevřených kádí používají uzavřené nerezové
cylindrokonické tanky (CKT), kde pivo kvasí působením jiných tlaků a
teplot rychleji. Při kvašení dochází k přeměně zkvasitelných cukrů na
alkohol a CO2. Teplota kvasícího piva se udržuje
na max. 11
°C. Hlavní kvašení probíhá u výčepních piv 7 dnů, u speciálů 7–14 dnů.
Vzniklý plynný CO2 je jímán a několikastupňovou
kompresí
zkapalněn; využívá se jako tlačné medium při manipulaci s
pivem. Po
prokvašení se pivo zachladí a po odčerpání sedlých kvasnic se suduje do
ležáckého sklepa.
Dozrávání:
Dozrávání probíhá v uzavřených tancích při tlaku 0,5–1,0 bar a teplotě
do 2 °C. Výčepní piva dozrávají přibližně 20 dnů, ležáky až 60 dnů.
Filtrace:
Následuje filtrace na křemelinovém filtru, kde se dokonale odfiltrují
kvasinky.
Pasterizace:
Ještě před stáčení se pivo zahřeje na teplotu 60 až 80°
Celsia a
pak se prudce ochladí. Tím dojde k jeho sterilizaci, kdy se
pivo zbaví všech případných mikroorganismů. Jediným důvodem pasterizace
piva
je zvýšení jeho trvanlivosti a podle některých názorů ubírá pivu jeho
kvalitu. U mnoha druhů se pasterizace nepoužívá a piva se prodávají
jako nepasterizovaná.
Stáčení:
Následně se pivo stáčí do sudů, lahví či plechovek.
(Citováno z wikipedie, zkráceno)
Pivovar
v klášteře v Oseku
Následující
řádky z webu pivovaru prosím
nepovažujte za reklamu;
pijte, co je vám libo.
„Osecké pivovarnictví je
od svého
počátku spojeno s cisterciáckým opatstvím. První zmínka o oseckém pivu
pochází z pera opata Knittla a je datována rokem 1645. V době barokní
přestavby kláštera byl pivovar přesunut z prostor konvetu do současných
prostor hospodářského dvora kláštera. Léta páně 1701 se začíná psát
historie barokního pivovárku a sladovny. Pivovar byl postupně
rozšiřován a modernizován a v sezóně 1901/02 dosáhl svého rekordního
výstavu 23 662 hl. Nasládlá vůně rmutů se Osekem vznášela až do roku
1946, kdy byl pivovar v důsledku poválečných událostí uzavřen. Poté
pivovar sloužil jako sklad a stáčírna mosteckého pivovaru. Po nuceném
odpočinku, který trval bezmála 70 let, je pivovárek opět v provozu.“
(zkráceno).
Jak
najít keš
Připravil jsem pro vás dvě
úlohy, jednu lehčí než druhou.
1.
Těžší
úloha
Vyfotografoval
jsem vám kelímek s běžným pivem ze supermarketu.
Vnitřní průměr dna je o 30 mm menší než vnitřní průměr horního
okraje,
jeho výška (až k
hornímu okraji) je 15 cm a objem kelímku plného až po okraj je přesně
602,715 ml.
Tloušťku
materiálu, pivní pěnu a trochu
nepravidelný tvar kelímku zanedbejte, považujte ho za komolý
kužel.
V jaké výšce (v
milimetrech) ode dna kelímku musíte nakreslit rysky
udávající objem 0,2 l (výška h1) a 0,3 l
(výška h2)?
Obě výšky zaokrouhlete na
celé milimetry, vypočtěte R
= h1 * h2 a dále
X = R / 757,36126
Číslice v čísle X
označte ABCDEFGH
(desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a
použijte je pro
výpočet souřadnic FINÁLKY:
N
50° 36.BCD´ E 13° 41.EFG´
Ověření je zde:
*
* *
2.
Lehká
úloha
Vaše procházka sice bude
poněkud delší, ale za to si
nebudete muset lámat hlavu kvadratickými rovnicemi a taky se
hezky
projdete. (Po dešti možná i blátem.)
Máte
jiný kelímek o průměru dna d = 44 mm, průměru horního okraje
kelímku D = 66 mm a výšce H = 130 mm naplněný tekutinou až po okraj.
Kolik ml tekutiny bude v
kelímku?
Vypočtený objem V
zaokrouhlete na celé ml a dosaďte do vzorce:
X = V / 52,429574
Číslice v čísle X
označte ABCDEFGH
(desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte) a
použijte je pro
výpočet souřadnic 1. STAGE:
N
50° 36.BCD´ E 13° 40.EFG´
Ověření je zde:
Na těchto souřadnicích
uvidíte čtyřmístné číslo PQRS
(desetinné tečky si nevšímejte).
Dosaďte jeho číslice do vzorce:
N 50° 36.(588 + PQR)´ E 13°
41.(018 + PRS)´
a jděte na finálku.
*
* *
Poznámky
-
Text
nadpisu bohužel nemůžete brát v pojednání o oseckém klášteru doslova.
V jeho historii se střídala období lepší s horšími. Klášter
byl
od svého založení v roce 1196 několikrát vypleněn (za Přemysla Otakara
II., pak braniborskými vojsky a dvakrát za husitských
válek), zrušen Rudolfem II., zanedlouho zas obnoven, během třicetileté
války několikrát prodán
i s polnostmi a nevolníky protestantům, pak ještě vypleněn Švédy a v
18. stol. Prusy.
Relativně nejlépe
se mu vedlo po Bílé hoře, kdy byl vrácen římskokatolické církvi a její
zásluhou byl barokně zgruntu přestavěn. Klášter
patřil – jak bylo u cisterciáků pravidlem – k
propagátorům
moderních způsobů výroby (manufaktur), obchodu i umění. Obě světové
války se
na něm taky neblaze podepsaly a vrcholem byla poúnorová
perzekuce
všeho, co
jen trochu zavánělo náboženstvím. Před naprostou devastací ho
uchránilo jen jeho využití jako domova
pro staré a
nemocné duchovní a jeptišky. V současnosti probíhá obnova vnitřních i
vnějších prostor (interiéry jsou opravdu nádherné). Snad brzy dojde i
na renovaci fasády budovy pivovaru, jejíž nynější stav je
ostudný
(viz
foto níže).
-
Pro druhou (lehčí) úlohu vám napovím i vzorec: V =
π * H * (D2 + Dd + d2) / 12,
takže obtížnost D2,5 odpovídá nejlehčí úloze. Používejte
číslo π aspoň se čtyřmi
desetinnými místy! A nezapomeňte přepočítat mm3
na mililitry!
-
Nehledejte
ale ve výpočtech velkou vědu nebo chyták. Hladinu považujte za
vodorovnou plochu, vzlínavost (elevaci) u stěny nádoby zanedbejte.
-
Dne 28. 12. 2023 jsem zrušil 2. stage, protože ten velký
kámen, pod kterým byla indicie schovaná, lesáci odstranili. Od Stage 1
už půjdete rovnou na finálku.
-
Literatura
www.miluji-pivo.cz/cs/temata/show/jak-se-dela-pivo/28-jak-se-dela-pivo-vyrobni-postup/
cs.wikipedia.org/wiki/Druhy_piv#Svrchn%C4%9B_kva%C5%A1en%C3%A1_piva
cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDroba_piva
cs.wikipedia.org/wiki/Pivo
cs.wikipedia.org/wiki/Osecký_klášter
Dobrovský, B. et al. Malý
technický naučný slovník. Praha: SNTL, 1959
Pivovar v areálu kláštera.
Foto owner.
* * *
Konec
GCA8YJQ –
verze 2.0 z 28. 12. 2023
(CC BY-SA 3.0
CZ) ladislavappl 2023
Napsáno v
Kompozeru